NPD documents search: Právník, 73 (1934) - Dr. Gerhard Schüller: Zur Anwendung der Eisenbahn- haftpflichtgesetze

Literární zprávy

Dr. Arthur Bondi: Neue Wege des Aktienrechtes, Vídeň a Lipsko 1933, Manzsche Verlags- und Universitäts-Buchhandlung, 55 str., cena neudána. Akciová společnost nezískala od svého vzniku vlastně nikdy úplné spokojenosti právníků ; nelze se ubrániti dojmu, že u této instituce zůstane »nutnost reformy« vždy časovým problémem. Ať však jde o nemoc vrozenou a nevyléčitelnou či o choroby postupně působící: jisto jest, že pacient stále ještě žije a dokumentuje své existenční oprávnění dnes více než jindy. Nová doba připojila však nové starosti к starým bolestem. Starší problémy souvisí v podstatě s vnitřní strukturou akciové společnosti a připomíná jí mnohdy problémy demokratického parlamentarismu (srov. Wenig, referát na III. sjezdu právníků československých, Bratislava 1930: »Akciová společnost je .... demokratickou republikou ve zmenšeném měřítku.« Vskutku lze sledovati paralelu s parlamentem počínaje kolegiátním rozhodováním, otázkami většiny a menšiny, obdobou mezi schvalováním rozpočtu a bilance atd. až k podrobnostem jako poslaneckým reversům, jimž odpovídají reversy členů správní rady vůči svým akciovým skupinám. Nejnovější, ostatně ojedinělé hlasy v Německu, aby »demokracii« v akciové společnosti nahradil »Führerprinzip«, najdou sotva ohlasu). Novějším problémem jest vztah akciové společnosti k celkovému národnímu hospodářství a ke státu. Nejkrajnější stanovisko k reformě zaujímají mezi rozmanitými názory jednak ti, kteří akciovou společnost vůbec zavrhují, a jednak ti, kteří doporučují vyčkati s reformou až do klidnějších dob.
Proti posléze uvedené lethargii — jakožto nejnebezpečnějšímu nepříteli akciové společnosti — obrací se Bondi ve své knížce. Podávaje především historický přehled o vývoji a reformách akciové společnosti, poukazuje na význam její zejména pro státní podnikání. Stát dnes nerad sestátňuje podniky, raději získá většinu v akciové společnosti, což jest spojeno s menší finanční obětí a s menším podnikatelským risikem, nehledě k tomu, že vedle státního úvěru má stát tímto způsobem možnost soukromého opatření kapitálu. Autor uznává nutnost zvláštních ipředpisů pro banky, nikoliv však zvláštních norem v oboru práva akciového; neschvaluje proto speciální úpravu v Československu a v Rakousku. Největší důraz klade na nutnost státního dozoru, však nikoliv ve smyslu koncesního systému, nýbrž jakožto dozoru hospodářského. Důležitost otázky, zda dáti přednost koncesnímu či normativnímu systému, bývá u nás často přeceňována. Bondi je v zásadě pro systém normativní. Jak si státní dozor představuje, vyplývá v podstatě z těchto vět: »Eine staatliche Behörde muß Rechnungsabschlüsse und Geschäftsberichte sowie die Ergebnisse der Pflichtprüfung kennen und diese Prüfung überwachen. Die Organe der Gesellschaft wären so ständiger Kontrolle ausgesetzt, ihre Schadenersatzpflicht müßte seitens der Behörde geltend gemacht werden können, der auch das gesetzliche Recht zur Vornahme von Kontrollmaßnahmen und Untersuchungen zustehen müßte. Die Behörde sollte den Gesell- schaften auch unverbindliche Ratschläge schriftlich erteilen kön- nen. Eine oberste Leitung der Geschäftsführung wäre dagegen außer bei Banken, bei der heutigen Wirtschaftsverfassung kaum am Platze« (str. 20 sl.).»
Autor doporučuje к tomuto účelu, aby byl zřízen zvláštní dozorčí úřad, pro banky pak zvláštní úřad bankovní. Přiznává arci velkou choulostivost těchto otázek. Zmíněné úřady usnadňují autorovi řešení různých jiných problémů, zejména poviiínou revisi, informační právo akcionářovo, ručení zodpovědných orgánu a jeho uplatnění, ručení velkoakcionáře, menšinová práva a pod. Knížka jest sepsána podle přednášky konané ve Wiener juristische Gesell- schaft v prosinci 1932 a podáva stručnou a přehlednou informaci o nejdůležitějších otázkách akciové reformy, ke kterým autor pokaždé zaujímá konkrétní stanovisko. Žádá větší publicitu obchodních zpráv a bilancí, doporučuje, aby byla zavedena podrobná bilanční schemata pro jednotlivé obory hospodářského podnikání, žádá rychlejší uveřejňování těchto zpráv, povinnou revisi a obligatórní dozorčí radu a souhlasí se zavedením t. zv. convertible bonds. Zvýšené civilní a trestní ručení zodpovědných orgánů pokládá za požadavek spíše populární, neboť zpravidla nedostavují se praktické důsledky (srov. u nás bankovní zákon). Také problém menšinových práv považuje dnes již za méně důležitý nežli dříve. Kumulace funkcí ve správních (v Německu: dozorčích) radách může podle autora býti omezena na 20 míst, ačkoliv zákaz kumu- lace není obzvláště důležitý; bankovní zákon československý podle autora přestřelil, když jako nejvyšší hranici stanovil 10 funkcí (ne zcela přesné, jelikož tato hranice platí jen pro členy správní rady se služební smlouvou).
Přílišná reglementace vede ovšem к tomu, že zejména mezinárodně rozvětvené akciové společnosti a společnosti holdingové vyhledávají země nejpříznivějšího práva akciového, daňového a poplatkového, a tím někdy značnou měrou unikají tuzemské zákonné úpravě. Autor tuto okolnost nepodceňuje, zmiňuje se o »ráji akciových společností« v Lichtensteinsku, Lucembursku a Švýcarsku (Kanton Glarus; u nás bývá doporučováno i Holandsko), vidí však odpomoc jen v mezinárodních úmluvách a ve vytvoření evropského práva akciového.
Kniha jest i pro naše poměry zajímavá vzhledem к nutné unifikaci a reformě akciového práva. Připojený podrobný seznam literatury usnadňuje orientaci při zevrubnějším studiu jednotlivých otázek. Doc. Dr. Jan Fröhlich.

Citace:

Dr. Gerhard Schüller: Zur Anwendung der Eisenbahn- haftpflichtgesetze. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1934, svazek/ročník 73, s. 311-313.