Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče, 6 (1925). Praha: Ministerstvo sociální péče, 536 s.
Authors:
= Sociální revue, 6 (1925)
PDF

Ochrana dělnická.


Zákon ze dne 31. března 1925, č. 61, o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních).


Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně :
§ 1. — (1) Je-li zaměstnanec podle § 22 branného zákona ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb. z. а n., nebo podle § 9, odst. 1., zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti, a podle prováděcích předpisů k těmto zákonům a směrnic ministerstva národní obrany povolán ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu), nesmí jeho zaměstnavatel v období, které počíná u zaměstnanců obstarávajících pracovní výkon vyššího druhu měsíc, u ostatních zaměstnanců deset dnů před nastoupením cvičení a končí sedmým dnem po jeho skončení (ochranná doba), pracovní (služební) poměr vypověděti.
(2) Výpověď daná proti tomuto ustanovení jest právně neúčinná. Výpověď daná zaměstnavatelem před početím ochranné doby, uvedené v odst. 1. tak, že výpovědní lhůta končí během této ochranné doby, jest sice platná, avšak běh výpovědní lhůty končí uplynutím ochranné doby.
(3) Právo zaměstnavatele, aby z důležitých příčin, uvedených v příslušných právních předpisech, předčasně zrušil pracovní (služební) poměr, zachovává se v platnosti i během ochranné doby.
§ 2. — (1) Zákon tento se nevztahuje na pracovní (služební) poměry, jež u zaměstnanců, obstarávajících pracovní výkony vyššího druhu, netrvaly nepřetržitě alespoň tři měsíce, u dělníků alespoň osm týdnů.
(2) Zaměstnavatel není povinen přijati sezónního zaměstnance, byla-li v době ochranné skončena práce, na niž byl zaměstnanec přijat.
§ 3. — Za dobu, po kterou zaměstnanec pro cvičení ve zbrani (cvičení služební) nemůže svých pracovních povinností vykonávati, nepřísluší jemu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky naturální, vyjímajíc naturální byt, není-li stanoveno jinak smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů. (Zákon ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., zákon ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z., zákon ze dne 31. ledna 1922, č. 1922, č. 34 Sb. z. a n.).
§ 4. — (1) Doba cvičení ve zbrani (cvičení služebního) počítá se zaměstnanci do pracovní (služební) doby ve smyslu pracovní (služební) smlouvy.
(2) Nárok na zákonnou dovolenou není nastoupením cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dotčen, rovněž u těch zaměstnanců, jimž zákon nárok na dovolenou nepřiznává, tímto cvičením není dotčen nárok na dovolenou, pokud jim jest smlouvou zaručen.
§ 5. — Zaměstnanec jest povinen po ukončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) nastoupiti bezodkladně opět práci (službu). Za dobu, po kterou práci nekonal, ač cvičení ve zbrani (cvičení služební) skončilo, nepřísluší mu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt. Nenastoupí-li do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani (cvičení služebního) práci, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Překážka nastoupení práce budiž včas zaměstnavateli oznámena.
§ 6. — Zaměstnanci, který se do práce vrátil, přísluší dřívější plat, který měl v době nastoupení cvičení ve zbrani (cvičení služebního), i s případnými drahotními přídavky. Budou-li v době trvání cvičení ve zbrani (cvičení služebního) požitky pro příslušnou, skupinu zaměstnanců nově upraveny, platí tato úprava i pro zaměstnance povolané ke cvičení ve zbrani (cvičení služebnímu).
§ 7. — Byl-li v podnicích, na něž se vztahuje zákon ze dne 25. února 1920, č. 144 Sb. z. a n., o závodních a revírních radách při hornictví a zákon ze dne 12. srpna 1921, č. 330 Sb. z. а n., o závodních výborech, vzat na místo zaměstnance, konajícího cvičení ve zbrani (cvičení služební) po dobu stanovenou v § 1, odst. 1., zaměstnanec jiný, není pří propouštění tohoto jiného zaměstnance zapotřebí spolupůsobení závodní rady ve smyslu § 2, č. 6 zák. č. 144/1920 Sb. z. a n., anebo spolupůsobení závodního výboru ve smyslu § 3, lit. g) zák. č. 330/1921 Sb. z. a n., pokud byl tento zaměstnanec prokazatelně již při přijetí do práce upozorněn na prozatímní povahu svého pracovního poměru.
§ 8. — (1) Platnost pracovních (služebních) poměrů podle tohoto zákona nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) dalšího trvání pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění. Povinnost tato však nastává opětně návratem zaměstnance do pracovního (služebního) poměru.
(2) V pojištění nemocenském zůstávají však i po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebního) až do opětného nastoupení do práce (§ 5) nedotčeny nároky příslušníků rodiny; rovněž se (toto období včítá do doby členství, pokud výše dávek poskytovaných nemocenskou pokladnou jest odstupňována též podle doby členství.
§ 9. — Práva, která příslušejí zaměstnancům na základě ustanovení tohoto zákona, nemohou býti služební smlouvou ani zrušena, ani obmezena.
§ 10. — Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila obdobně zachování pracovních (služebních) poměrů pro případ mobilisace nebo mimořádného povolání zálohy v míru.
§ 11. — (1) Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
(2) Provedením tohoto zákona pověřujte se ministr sociální péče a ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.
(Vyhlášen v částce 29. Sb. z. a n. ze dne 11. dubna 1925.)
Citace:
Ochrana dělnická. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 250-252.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).