Různé.

Pojem skutečné doby pracovní ve smyslu zákona č. 91/1918.

Období čtyřnedělní s pracovní dobou 192 hodin v lékárnách dlužno posuzovati ve smyslu odst. 5. § 1 zák. ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n. o 8hod. době pracovní samostatně, bez ohledu na období jiná.
Pokud jde o skutečnou dobu pracovní, poukazuje nejvyšší správní soud na svůj nález ze dne 8. ledna 1924, č. 22391/23 (viz Soc. Revue roč. V., č. 2.), v němž vyslovil právní názor, že skutečnou dobou pracovní ve smyslu § 1, odst. 1. zák. o 8hod. době pracovní jest rozuměti dobu, po kterou dává dle účelu a povahy konkrétního podniku zaměstnanec ve shodě se zaměstnavatelem tomuto svou pracovní sílu k disposici a že i noční službu kondicinujících lékárníků dlužno posuzovati podle tohoto zákona, resp. podle vládního nařízení č. 499/1921.
Co se týče zaměstnání v obdobích čtyřnedělních, jest omylem, má-li se za to, že lze zaměstnávati pomocné síly v některých 28denních obdobích déle než 192 hodin, když jsou v jiných obdobích zaměstnávány méně než 192 hodin, a že dostačuje, když průměrná doba pracovní jednotlivých období 28denních nečiní více než 192 hodin. Výklad ten příčí se znění a duchu zákona, podle něhož každé jednotlivé období dlužno posuzovati samostatně bez ohledu na období jiná.
(Výtah z nálezu nejv. správ. soudu ze dne 31. prosince 1924 č. 23348/24.)
230

Citace:

Pojem skutečné doby pracovní ve smyslu zákona č. 91/1918.. Sociální revue. Věstník Ministerstva sociální péče. Praha: Ministerstvo sociální péče, 1925, svazek/ročník 6, s. 242-242.