K § 181 zák. čl. XIX. z r. 1907. Řízení restituční pro zmeškanou lhůtu. Podle § 9 zák. čl. XX. z r. 1901 připouští se ospravedlňovací žádost tehdy, promeškala-li strana lhůtu k opravnému prostředku pro neodvratnou překážku. Paragrafem 181 zák. čl. XIX. z r. 1907 zmocněn byl ministr obchodu, aby v dohodě s ministrem vnitra a spravedlnosti upravil podrobněji pro obor práva nemocenského a úrazového pojištění řízení před příslušnými úřady a orgány a to zejména i pokud jde o řízení restituční pro zmeškanou lhůtu. K úpravě té došlo nařízením ministerstva obchodu ze 4. 7. 1908, č. 49157, stanovícím v § 235, že restituce pro zmeškanou lhůtu odvolací má místo, osvědčí-li strana, že k zmeškání došlo bez její viny. Když i z porovnání těchto předpisů je patrno, že ve věcech nemocenského a úrazového pojištění podmínky, stanovené zák. článkem XX./1901 byly do jisté míry zmírněny, nepřipouštějí nicméně předpisy ty pochybnosti o tom, že ani v tomto řízení nebylo upuštěno od principu závaznosti propadných lhůt — z ohledu na právní bezpečnost nutné — a že nebylo ani v tomto řízení ponecháno straně na vůli, zda toho kterého opravného prostředku použije ve lhůtě zákonem k tomu cíli všeobecně stanovené, či později, čímž ovšem ona propadná lhůta stala by se ilusorní, nýbrž že překročení lhůty té uznáno přípustným výhradně tehdy, nastala-li podmínka výslovně stanovená, že totiž lze důvodně míti za to, že k promeškání lhůty došlo bez zavinění strany, zejména i bez jejího zanedbání péče a opatrnosti při řádném obchodníku právem předpokládané, tudíž pro překážku, na jejíž dostavení se neměla strana vlivu ani svým činěním ani opomenutím a které za pravidelného běhu věci nemusila ani předpokládati (nález Nejv. spr. soudu z 2. X. 1925, č. 13033/35).