Ve věcech trestních.

Z trestního práva hmotného.
§ 153. tr. z. Zločin těžkého poškození na těle podle §. 153. tr. z. spáchaný na dozorci vězňů trestnice. Pojem »veřejného úředníka«. Zákonný důkaz v prvé větě §. 155. a) tr. z. obsažený o zlém úmyslu směřujícím ku způsobení těžkého poškození tělesného, byl §. 258. tr. ř. zrušen. 5 III 17, Kr I 27/17; off. 4388.
§ 158. tr. z. Smrtelné zbraně není tu jen tehdy, když zbraň, přiměřeně byvši použita, jest schopna způsobiti bezprostředně smrtelné poranění, nýbrž i když možnost takového výsledku může býti přivoděna osobní přirozeností poraněného, náhodnými okolnostmi spáchaného činu nebo náhodnými jednáními způsobenými mezitimnými příčinami. 6 V 17, Kr VIII 10/17; Jud. Supl. 3: 102. §§ 187. a 188. tr. z. Po uzavření smíru nemůže vzdáním se poškozeného nedoplaceného zbytku odškodného pachatel býti připraven o dobrodiní zákona své beztrestnosti. 22 V 17, Kr II 125/17; Jud. Supl. 3: 102.
§ 197. tr. z. Pouhé požadování odměny za plnění (mlecí poplatek), úředně určený obnos převyšující, nemůže ještě býti považován za lstivé předstírání nebo jednání, jež by vhodné bylo druhého smluvníka uvésti v omyl. 22 V 17, Kr II 118/17; Jud. Supl. 3: 102.
§ 199. lit. a) tr. z. Svědek zodpovídá za svou výpověď podle §. 199. lit. a) tr. z., když potvrdil nepravdu před tím v úmyslu podvodném (v listině nějaké) udávanou. 25 I 17, Kr VII 67/17; off. 4394.
— Není tu dobrovolného ustoupení od pokusu, nýbrž dokonaný podvod podle § 199. lit. a) tr. z., když falešná výpověď svědecká teprve při příštím odročeném přelíčení hlavním byla opravena. 1 III 17, Kr II 6/17; off. 4389.
— Trestní zodpovědnost za ucházení se o falešné svědectví před soudem, ačkoliv osoba, jež měla býti k tomu svedena, nebyla u soudu jako svědek, nýbrž jako obviněná slyšena. 15 III 17, Kr II 18/17; off. 4392.
§ 199. lit. d) tr. z. Falšování listiny jedině za tím účelem provedené, aby tím získáno bylo prostředku obhajovacího proti obvinění na obžalovaného politickým úřadem uvalenému (opominutí ohlášení se jako povinného platiti taxu vojenskou), není jako výron práva obhajovacího poškozením státu na jakýchkolvěk právech; není tedy podvodem, nýbrž jen přestupkem §. 320. lit. f) tr. z. 7 V 17, Kr I 98/17; Jud. Supl. 3: 102.
— I oddělené útržky z výkazního listu pro pobírání chleba a mouky mají vlastnost veřejných listin a požívají také jich ochrany. 11 VII 17, Kr I 88/17; Jud. Supl. 3: 103.
§ 335. tr. z. Ke skutkové povaze §. 335. tr. z. vyžaduje se, aby se předvídati dalo ohrožení, nikoli však, aby nastaly těžké nebo smrtelné výsledky. Zabývati se tu dlužno otázkou zavinění vedle otázky příčinné souvislosti mezi jednáním a výsledkem. 26 II 17, Kr I 435/16; off. 4387.
§ 482. tr. z. Pod ustanovení toto spadá jen odepření odprodeje předmětů, jež bezprostředně slouží denní výživě lidí, nikoli však též takových, jež teprve sloužili mají k opatření si nezbytných potřeb denní výživy. 8 V 17, Kr IX 25/17; Jud. Supl. 3: 103.
— Jen odepření vydání zboží patřícího k nutným potřebám denní výživy, zhola spadá pod § 482. tr. z. Požaduje-li se prodej kvalitního zboží (kus z celé kýty vepřové), smí živnostník při prodeji jeho dodrželi stávající snad zvyk v živnosti. 15 V 17, Kr III 52/17; Jud. Supl. 3: 103. §§ 487., 491. tr. z. Ta okolnost, že disciplinární vyhledávání proti úředním orgánům v syndikátní žalobě pro porušení úředních povinností obviněným bylo zastaveno, jakož i ta okolnost, že žalobce se sydikátní žalobou propadl, nestačí, aby na tom se založil výrok o vině žalobce pro přestupek urážky na cti. 19 VI 17, Kr IV 125/17; G. H. 17: 342.
§ 491. tr. z. Viz rozhod. při §. 487. tr. z.
Cís. nař. 11. VI. 17, ř. 176, § 32. č. 2. K trestnosti dle tohoto ustanovení se vyžaduje, aby pachateli byla známa ustanovení omezující zcizení. 17 IV 17, Kr III 68/17; off. 4394.
Cís. nař. 21. VI. 16, ř. 167, § 32. č. 2. Použití zabavených luštěnin k osevu pozemků jest, vzhledem k stanovené povinnosti osetí nařízením ministerstva orby ze dne 1. března 1916 č. 59 ř. z., ospravedlněno. 27 II 17, Kr II 43/17; off. 4391.
Zákon o potravinách (16. 1. 96, ř. 89 ex 97) § 14. Pojem uvedení v obchod jest vyčerpán i bezplatným dodáním potravin jinému. 7 V 17. Kr VI 24/17; Jud. Supl. 3: 104.
Předražování (cis. nař. 7. VIII. 15, ř. 228) § 14, při smlouvě o dík), když k práci zjednaný dodá i látku (§ 1158. obč. z.). Počítání nákladů nákupních. 30 I 17, Kr VIII 2/17; J. B. 17: 432.
— § 15. Pojem ceny »až dotud obvyklé«. Kupec jest pro přeplácení této jen tehdy trestný, nežádal-li prodavatel žádnou určitou cenu. 6 II 17, Kr V 29/17; off. 4390.
— (Cís. nař. 21. VIII. 16, ř. 261.) §§ 18. a 20. Vzájemný poměr obou těchto povah skutkových; přípustné jest odsouditi podle §. 18., zněla-li obžaloba na přečin §. 20. cit. nař. cís. — Pojem »dohody«. Pro posouzení zřejmé nemírnosti požadované ceny jest směrodatná výše čistého výtěžku a nikoliv hrubého. 4 IV 17, Kr II 19/17; off. 4393.
— (Cís. nař. 24. III. 17, ř. 131.) § 1. Chřest není nezbytným předmětem spotřeby. 7 V 17, Kr VI 24/17; Jud. Supl. 3: 104.
— § 5. Soudně se tresce jen zatajování zásob, jez se děje se zřetelem na cís. nařízení ze dne 1. srpna 1914 č. 194. ř. z., 21. února 1915 č. 41. ř. z., 21. června 1915 č. 167. ř. z., 7. srpna 1915 č. 228. ř. z., 11. června 1916 č. 176. ř. z., 21. srpna 1916 č. 261. ř. z., a nyní také cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131. ř. z., jakož i nařízení ministerstev ze dne 26. května 1917 č. 235. ř. z. upravené a na základě jich nařízené sepsání zásob: Není tudíž soudně trestné zatajování. jde-li o jednání proti ministeriálnímu nařízení na základě cís. nař. 10. října 1914 č. 274. ř. z. vydanému. 15 V 17, Kr I 191/17; Jud. Supl. 3: 104.
- § 22. Usnesení představenstva společenstva, že se ceny výrobků zvyšují, není dohodou po rozumu tohoto ustanovení. 14 V 17, Kr II 326/16; Jud. Supl. 3: 105. — Jak počítati výtěžek při obžalobách pro předřazování? 15 V 17, Kr VI 90/17; J. B. 17: 456.
Správní soud.
Poplatky. Pohledávku pozůstalosti dlužno míti tenkráte za nedobytnou, když nemožno jest pro okolnosti válkou způsobené dosíci záplaty, byť i jinak schopnost dlužníka platiti nebyla pochybná. 9 V 36, č. 11193 F.; N. Z. 17 : 236.
— Okolnost, že úmluva o společenství majetku se týká i onoho jmění, jež manželé právě mají, nevylučuje zákonnou domněnku, že společenství to učiněno bylo na případ smrti. 11 V 16, č. 11196 F.; N. Z. 17: 236.
— Prodal-li vlastník reality ideelní polovici její, již mortis causa nabyl, do dvou let od nabytí, dlužno celý immobiliární poplatek mortis causa placený započísti do poplatku z kupní smlouvy. 18 V 16. č. 11206 F.; N. Z. 17: 250.
— § 8. zák. z 18. června 1901 č. 74. ř. z., týkajícího se vyměřování poplatků z dílčích smluv, dlužno i tehdy použiti, provedly-li strany dělení ve formě kupních smluv. 20 V 16. č. 11210 F.; N. Z. 17: 250.
— Byla-li kupní smlouva o nemovitosti zrušena rozsudkem po kontradiktorním jednání pro zkrácení nad polovici pravé ceny vydaným, nutno poplatek immobiliární zase odepsati. 9 VI 16, č. 11228 F.; N. Z. 17: 250.
— Nemůže-li býti zaplacení poplatku za vnesení nemovitosti jako vkladu do společnosti s obmez. ruč. před zapsáním společnosti do rejstříku vymáháno, může přes to finanční úřad podle §. 10. zák. z 13. prosince 1862 č. 89. ř. z. žádati, aby byl poplatek ten zajištěn. 26 VI 16, č. 11244 F.; N. Z. 17: 259.
— Neobsahuje-li usnesení vyššího soudu výroku, jak dlužno rozděliti poplatky, nýbrž ponechává-li to výslovně pozdějšímu rozhodnutí, nutno po rozumu §. 20., odst. 1, I. č. 2. a novely o poplatcích ze dne 15. září 1915 č. 279. ř. z., poplatek z usnesení rovným dílem na obě strany rozvrhnouti. 27 I 17, č. 14982 ex 1916; Jud. Supl. 1/2: 10.
— Ustanovení obvěnění, jež i tehdy nutno vyplatiti, bylo-li manželství rozloučeno, lhostejno z čí viny, dlužno míti za podmíněné darování. 26 II 17, č. 3321; Jud. Supl. 1/2: 10.
— Zní-li žaloba určovací, že zanikl závazek rukojemství přikázáním obnosu z nejvyššího podání, nutno i tento pojati za základ vyměřeni rozsudečného. 18 III 17, č. 12268/16; Jud. Supl. 1/2: 10. — Žádost u soudu podaná soukromým žalobcem, aby doručen byl trestní rozsudek opatřený doložkou o právní moci, jest dle poznámky 4. lit. b) k pol. tar. 31. cís. nař. č. 279. 1915 od poplatků osvobozena. 13 III 17, č. 8088; Jud. Supl. 1/2: 11.
— Soudní smír, jenž za platnosti cís. nař. z 7. IX. 15, ř. 279. byl učiněn, podléhá 1/2% poplatku i tenkráte, bylo-li právní jednání, jež mu za základ slouží a se osvědčuje, zákonnému poplatku podrobeno. 20 III 17, č. 7183; Jud. Supl. 1/2: 11.
— Ohlášce o za rejstříkování, týkající se dvou filiálek akciové společnosti, připojený spis této ohlášky nepodléhá koliku za podání. 26 III 17, č. 4111; Jud. Supi. 1/2: 11.
— Úmluva ve smlouvách svatebních obsažená, dle níž se manžel zavazuje, že poskytovati bude výživu v případě dřívějšího úmrtí svého a také v případě rozvodu od stolu a lože, podléhá jen jedenkrát poplatku. 26 II 17, č. 3321; Jud. Supl. 3: 62.
— Zásada, že ve sporu o zjištění (že smlouva dodávací po právu pozůstává) cena zboží, jež v době žaloby ještě mělo býti dodáno, má tvořiti základ vyměření rozsudečného, platí i pro rozsudky spadající do doby účinkování novely o poplatcích soudních z r. 1915. 8 III 17, č. 3324; G. H. 17: 355.
— Listina, jež má za účel jen opraviti v dříve zřízeném prohlášení dlužním a zástavním nesprávně ciferně udanou sumu a její provedení v knize pozemkové, podléhá podle tar. pol. 101. II b popl. zák. fixnímu poplatku kolkovému 2 K. K samostatnému vyměření příplatku z právního jednání není příčiny. 22 V 17, č. 14220; Jud. Supl. 4: 110.
— Při oněch dědictvích a odkazech, jichž příbuzní přímé linie následkem vzdání se příbuzných pobočných nabývají ex lege, nenastává snížení poplatků podle poznámky 2. k tar. pol. 1. cís. nař. ze dne 15. září 1915, č. 279. ř. z. 31 V 17, č. 12347; Jud. Supl. 4: 111.
— Byla-li pojistka na dožití znějící neodvolatelně ve prospěch určitých osob vydána, pojištěnec však si vyhradil v případě dožitu že naloží dle své vůle sumou pojištěnou, dlužno ji pojmouti do aktiv pozůstalosti pojištěncovy. 31 V 17, č. 14.593; Jud. Supl. 4: 111.
— Substituční klausule na opisu plné moci stranou udělené od advokáta připsaná pro jeho koncipienta podléhá kolku jako plná moc. 19 VI 17, č. 17128; Jud. Supl. 4: 112.
Úraz. zák. Za úředníky podniku ve smyslu úrazového zákona dlužno pokládati ony úředníky, jejichž činnost v povolání je uvádí do styku s technickými zařízeními podniku. 26 I 17, č. 1215; Spr. Obz. 17: 238.
Domovské právo. Nabýti domovského práva dle §. 10. novely o domovském právu ze dne 25. prosince 1896 č. 222. ř. z. K pojmu. definitivního ustanovení obecních úředníků a sluhů. 29 1 17. č. 1406: Spr. Obz. 17: 239.
Vodní právo. Ochrana pobřežních pozemků proti zabahnění nastalému následkem znečištění vody přísluší i tehdy v obor působnosti úřadů vodních, když znečištění vody bylo přivoděno závodem horním. 29 III 17, č. 8133; Jud. Supl. 3: 69.
— Na základě ustanovení odškodného za vy vlastněný objekt, jež se stalo podle §. 87. al. 1. zák. vod., nemůže býti exekuce k vydobytí tohoto obnosu příslušným úřadem dle vod. zák. povolena, neprohlásí-li všichni účastníci, že s výškou tohoto obnosu souhlasí. 18 VI 17, č. 15.466; Jud. Supl. 4: 117.
§ 129. obč. z. Právní názor, že rituelní manželství židovské dlužno stejně ceniti s manželstvím upraveným obecným zák. obč., odporuje §. 129. obč. z. a vylučuje tudíž nárok na výživné. 24 V 17, č. 14289; Jud. Supl. 4: 136.
Příslušnost. Rozhodnutí o nárocích ohledně vojenských kaucí svatebních jsou příslušný řádné soudy. 20 IV 17, č. 8368; Jud. Supl. 3: 70.

Citace:

Ve věcech trestních. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 7, s. 353-358.