V případech rozhodnutí §u 76. obč. zák. zrušuje smrt splnomocnitele (§ 1022.) plnou moc bezpodmínečné.

Souhlasné rozhodnutí všech tří stolic, dle nichž manželství bylo prohlášeno za neplatné.
Důvody prvého soudu:
Podle §. 94. ob. zák. obč. má býti neplatnost manželství z moci úřední vyšetřena, je-li tu jedna z překážek manželství v §. tom uvedených, zejména též, je-li manželství na závadu překážka v §. 75. obč. zák. uvedená. Podle §. 75. obč. zák. jest překážkou manželství, jestliže se nestalo slavné prohlášení ženicha a nevěsty, že se k manželství přivoluje, u přítomnosti dvou svědků před řádným duchovním správcem ženichovým nebo nevěstiným, anebo před jeho náměstkem. Takové slavné prohlášení, že se k manželství přivoluje, podle §. 76. obč. zák. učiniti se může též plnomocníkem, jest však potřebí, aby se k tomu žádalo za povolení úřadu zemského a v plnomocenství aby se pojmenovala osoba, se kterou žádající chce v manželství vejíti. Vykonal-li by se sňatek manželský bez takového zvláštního plnomocenství, jest manželství neplatné, tak jako i když by zmocňující dříve než sňatek manželský byl vykonán, plnomocenství odvolal. Oddacím listem, vydaným dne 6. června 1916 farním úřadem v T. R., jest podle §. 292. c. ř. s. plný důkaz o tom podán, že byl dne 27. května 1915 ve farním chrámu Páně na T. R. oddán J. V., 27 let starý (nar. dne 13./2. 1888 v D.), nábož. řím.-kat., svobodný sklářský dělník, zaměstnaný při opevňovacích pracích v R. u Vídně, nalézající se na smrtelném lůžku v cís. jubilejní nemocnici ve Vídni, manželský syn J. V-a, čeledína v D., a jeho manželky R. rodem Ch-ové, s B. J-ovou, 24 let starou atd., a že ženich J. V. při uzavření sňatku toho byl na základě povolení místodržitelství a biskupské konsistoře zastoupen svým k tomu určeným a zvláště zmocněným plnomocníkem J. Č. Úmrtním listem, vydaným farním úřadem v L. ve Vídni ze dne 14. června 1916, jest pak podle §. 292. c. ř. s. podán rovněž plný důkaz o tom, že tento ženich J. V., 27 let starý, katolík, narozený v D., svobodný dělník při opevňovacích pracích v R., zemřel již dne 14. května 1915, tudíž před uzavřením sňatku, v jubilejní nemocnici ve Vídni. Že by tento dne 14. května 1915 zemřelý J. V. mohl býti jinou osobou než J. V., který byl dne 27. května per procuratorem oddán s B. J., jest naprosto vyloučeno. Poněvadž jest tudíž prokázáno, že ženich J. V. v den svého sňatku již nežil, a poněvadž plná moc J. V-em J. C-ovi k tomu daná, aby v jeho jméně a v jeho zastoupení sňatek s B. J. uzavřel, smrtí J. V-a podle §. 1022. obč. zák. zanikla, nebyl J. C. již k tomu více oprávněn, aby ještě po jeho smrti dne 27. května 1915 jeho jménem a v jeho zastoupení sňatek s B. J. uzavřel a nedostává se tu tudíž slavného prohlášení ženicha J. V. před příslušným řádným duchovním správcem, že k manželství tomu přivoluje. Následkem toho bylo tudíž sňatek ten pro překážku manželství dle §§u 75. a 76. obč. zák., kterou v tomto případě již odstraniti nelze, vedle §§. 94., 98. a 99. obč. zák. z moci úřední za neplatný prohlásiti. Poněvadž manžel J. V. v den sňatku již nežil a soud považuje za prokázáno, že ani nevěsta ani zmocněnec v čas uzavření sňatku o tom nevěděli, že ženich již nežije, bylo zároveň ve smyslu §. 11. nař. min. spravedl. ze dne 9. prosince 1897 č. 283. ř. z. vysloviti, že žádný z manželů viny na neplatnosti tohoto manželství nemá.
Důvody třetí stolice:
Obhájce svazku manželského bere v odpor potvrzující rozsudek odvolacího soudu s hlediska dovolacího důvodu č. 4. §. 503. c. ř. s., jako právně mylný, poněvadž prý tento rozsudek při rozhodnutí otázky, měla-li smrt J. V., jako splnomocnitele, přede dnem sňatku uzavřeného dne 27. května 1915 prostřednictvím plnomocníka s B. J., za následek neplatnost, pokud se týče zmatečnost uzavření manželství, nepoužil na újmu platnosti zmíněného manželství ustanovení §§. 1022., 1025. a 1026. obč. zák., pokud se týče tato ustanovení nesprávně vyložil. Podle mínění dovolatelova nelze v přítomném případě přerušiti započaté právní jednání bez zřejmé újmy pro dědice, zde pro zúčastněné, pročež prý má plnomocník dle Ustanovení §. 1022. obč. zák. i po smrti splnomocnitelově právo a povinnost, dokončiti právní jednání, t. j. slavnostní prohlášení přivolení. To prý dlužno také dovozovati z ustanovení §§,. 1025. a 1026. obč. zák., poněvadž prý dlužno v právních jednáních pokračovati také po smrti, zmocnitelově, pokud tato jednání nestrpí odkladu, ano zavazují uzavřené smlouvy dokonce v případech, v nichž osobě třetí bylo zrušení plné moci bez její viny neznámo. Při správném výkladu a použití zákonných ustanovení v předu uvedených bylo prý tudíž vzhledem k okolnosti, že B. J. v okamžiku oddavek, t. j. v době slavnostního prohlášení přivolení se strany plnomocníka nevěděla o tom. že splnomocnitel J. V. zemřel, prohlášení přivolení k uzavření manželství dané plnomocníkem, právně platné a bylo prý tudíž manželství pravoplatně uzavřeno.
S míněním zde hájeným nelze souhlasiti. Slavnostní prohlášení přivolení k uzavření manželství jest přípustno také plnomocníkem (§ 76. obč. zákona). Plná moc může býti zrušena odvoláním; § 1020. obč. zák. Byla-li plná moc odvolána před skutečným uzavřením smlouvy manželské, neuskuteční se tato smlouva rovněž tak, jako v případech, kde splnomocnitel zemřel před prohlášením přivolení plnomocníkem, poněvadž jedna smluvní strana přestala již chtíti v okamžiku, kdy druhá strana prohlašuje svou vůli. Spojení vůle snoubenců není pak již více možno. V případech § 76. obč. zák. ničí smrt splnomocnitelova (§ 1022. obč. zák.) plnou moc bezpodmínečně, poněvadž v tomto případě, kde se jedná pouze o úzce ohraničený specielní mandát, se vztahuje zastoupení pouze na prohlášení vůle, toto však se znemožňuje smrtí splnomocnitelovou. Výjimky, které v tomto směru jsou jinak proti přísnému právu uznány z ohledu na obchod (§§ 1025. a 1026. obč. zák.), neplatí ohledně uzavření manželství. Odchylně od §. 1026. obč. zák. jest odvolání plné moci nebo smrt zmocnitelova pro osobu třetí zde účinná nikoliv teprve od okamžiku, kdy tyto okolnosti zvěděla, nýbrž okamžikem, kdy se sběhly. Zákon stanovil v §. 76. obč. zák. ohledně odvolání — a skutečnost úmrtí zmocnitelova dlužno této okolnosti stavěti na roven — z dobrého důvodu výjimku z jinak platného pravidla §u 1026. obč. zák., poněvadž se zde jedná o založení poměru, který má nesrovnatelně větší důležitost než všecky smlouvy, vztahující se pouze na práva věcná. Při smlouvě manželské přihlíží zákon pouze k tomu, je-li zde pravé přivolení čili nic, a nelze zde tudíž jako při smlouvách, které se týkají pouze práva věcného (§ 1026. obč. zák.) sjednati náhradu osobou třetí. Poněvadž bylo zjištěno, že jeden ze snoubenců, zastoupených plnomocníkem, v době uzavření manželství nebyl více na živu, jest slavnostní přivolení k uzavření manželství, dané plnomocníkem, bez účinné, a neplatné a manželství zmatečné právě pro nedostatek potřebného slavnostního prohlášení, pokud se týče pro nedostatek předpokladů §. 76. obč. zák., takže zde není uplatněného dovolacího důvodu č. 4. §. 503. c. ř. s.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 20. února 1917, č. j. Rv II 51/17.) —i—

Citace:

V případech rozhodnutí §u 76 obč. zák.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 7, s. 327-330.