— 169 —
Nebyl-li předvolán právní zástupce k odvolacímu líčení, při němž, měla býti vyslýchána za účelem důkazu strana jím zastoupená a jen sama, obeslaná, není zde žádného zmatku dle § 477. č. 4 c. s. ř., pakliže strana mohla zavčas o roku uvědomiti svého zástupce.
Důvody:
Tvrzenou zmatečnost podle §u 477. č. 4 c. ř. s. spatřuje dovolatel v tom, že vykázaný právní zástupce žalovaného nebyl vyrozuměn o roku nařízeném na den 17. února 1916 k opakování důkazu slyšením stran a že prý žalovanému následkem tohoto nezákonného postupu odňata byla vzhledem k ustanovením §§. 27. a 463. c. ř. s. možnost před soudem jednati.
Dlužno sice spisu dovolacímu přisvědčiti v tom směru, že dle §u 93. c. ř. s. měl soud odvolací právního zástupce žalovaného o roku vyrozuměti, jelikož při prohlašování průvodního usnesení nebyl pří- — 170 —
tomen ani žalovaný, ani jeho zástupce (§ 426., odst. 2. c. ř. s.). Naproti tomu nedá se však tvrditi, že opomenutím tohoto vyrozumění byl žalovaný zbaven možnosti před soudem jednati, neboť žalovanému bylo obesláním k osobnímu dostavení se, jež doručeno mu bylo 9. února, tudíž 8 dnů před rokem, možno zpraviti svého, v tomtéž místě bydlícího zástupce o nařízeném roku a příměti jej k zúčastnění se roku. Opomenul-li žalovaný tak učiniti a nedostavil-li se dokonce ani sám k roku, neměla žalovaným tvrzená nemožnost před soudem jednati svou příčinu v nezachování předpisů §§. 93. a 426., odst. 2. c. ř. s., nýbrž ve vlastním jeho prodlení, jakož i dále v tom, že jeho zástupce přes to, že byl řádně obeslán, nedostavil se k odvolacímu jednání dne 7. února 1916, při němž mu bylo lze hájiti zájmy žalovaného.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 18. dubna 1916, č. j. Rv II 236/16/1.) —i—