— 126 —
Vyhradil-li si prodatel dle splátkového zákona pro případ nedodržení lhůt právo na vrácení prodané véd, nemůže tohoto práva uplatňovati, pokud žádá soudné zaplacení kupní ceny neb celého zbytku jejího.
Dle přednesu žalující strany koupil žalovaný od žalobkyně smlouvou ze dne 21./9. 1913 pro svůj mlýn mlýnské zařízení. Smlouvou ujednáno, že koupené a dodané předměty zůstanou i na dále vlastnictvím žalující firmy, byť i byly ve mlýně pevně přimontovány, dokud smluvená kupní cena s úroky a útratami nebude úplně zaplacena. Dále umluveno, že jest žalující firma oprávněna, kdyby i jen jediná lhůta nebyla dodržena, koupené stroje demontovati a na útraty žalovaného odvézti bez dalšího soudního zakročení. Dle smlouvy obnášela kupní céna 24.600 K, nač žalovaný zaplatil 5000 K a zbytek kryl akcepty, které byly půlletně, vždy dne 1./1. a 1./7. toho kterého roku obnosem 2000 K splatný a jež bylo zbytkem obnovovati. Dále ustanoveno, že ujednané splacení ve lhůtách, jakož i obnovování směnek se zrušuje, nebyla-li jen jediná splátka včas dodržena a nebyly-li prolongační směnky včas do 8 dnů ode dne splatnosti běžných směnek žalovaným zaslány žalobkyni. Žalovaný zaplatil sice žalobkyni 5000 K, avšak smluvených splátek nedodržel a nezaslal žalobkyni smluvených prolongačních směnek.
Poslední běžící směnky na obnosy 21000 K a 655 K 90 h byly splatny dne 1./10. 1914; nebylo na ně ničeho splaceno a také nebyly — 127 —
obnoveny, takže byly dne 26./2. resp. 1./3. 1916 u příslušného krajského soudu zažalovány. V přítomné, dne 18./2. 1916 podané žalobě učiněn návrh 1. na vydání celého mlýnského zařízení žalovanému prodaného a do mlýna dodaného, 2. aby žalovaný byl odsouzen trpěti demontování a odvezení strojů těch ze mlýna na své útraty.
Prvá stolice vyhověla žalobní prosbě
z důvodů:
. . . Žalovaný odvolává se dále na splátkový zákon ze dne 27. dubna 1896 č. 70. ř. z. Avšak i tato námitka jest neodůvoditelna. Nesporno jest, že žalovaný zaplatil jako první splátku obnos 5000 K na kupní cenu a byla by žalující firma dle §. 2. cit. zák. povinna tuto částku s úroky vrátiti žalovanému. Avšak naproti tomu jest žalovaný povinen prodavatelku odškodniti a obzvláště jí za užívání strojů po dobu od dodání v roce 1913 až do doby vrácení poměrnou náhradu poskytnouti. Dle dobrozdání znalce obnáší tato náhrada, příslušející žalující firmě, mnohem více než zaplacených 5000 K s úroky, totiž kvótu odškodnou 4009 K a za užívání skoro po 3 léta ročně 1200 K = 3600 K, takže kui navrácení nějaké částky zaplaceného obnosu povinna žalující firma není a nemohla se tedy v žalobním petitu k nějakému vrácení nabízeti. Žalující firma, jak dokázáno žalobami Cw 45/16 a Cwa 14/16, zažalovala také směnky na kupní cenu těchto strojů dle smlouvy žalovaným přijaté. Mohl by býti sice náhled, že žalující firma by byla povinna nabídnouti vrácení těchto směnek při vydání strojů. Avšak v těchto směnečných žalobách jest také uplatňován úrok od 2./10. 1914, tudíž i více, než dle §. 2. splátk. zák. jí žalovaný povinen jest hraditi, a musí býti ponecháno žalující firmě, aby svůj nárok směnečný eventuelně obmezila.
Druhá stolice, vyhovujíc odvolání žalovaného, zamítla žalobní prosbu pro tentokráte
z důvodů:
. . . Opodstatněn jest odvolací důvod nesprávného právního posouzení věci, pokud prvý soud žalobnímu návrhu vyhověl v celém rozsahu; ačkoli se žalující firma směnečnými žalobami Cw 45/16 a Cwa 14/16 domáhá na žalovaném současně zaplacení směnečných pohledávek per 21000 K a 655 K 90 h s přísl., které tvoří, jak jest v rozsudku prvého soudu správně zjištěno, dlužný zbytek kupní ceny za mlýnské stroje, jejichž vydání se žalující firma v tomto sporu domáhá. Rozsudek v odpor vzatý sice v tomto ohledu sám připouští, že by byla žalující firma povinna nabídnouti se ku vrácení oněch zažalovaných směnek žalovanému při vydání mlýnských strojů, ale — 128 —
míní, že dostačí, když se ponechá žalující firmě na vůli, aby zažalované nároky směnečné po případě obmezila. Tento názor jest, nehledíc k tomu, že odůvodnění jeho v rozsudku není dosti srozumitelné, již z té příčiny pochybený, poněvadž nelze žalující straně propůjčiti exekuční titul na nárok zažalovaný a ponechali při tom její libovůli, aby se vzdala jiného, rovněž zažalovaného právního nároku, který se s prvnějším nárokem srovnati nedá. Není však správným ani tvrzení odvolatelovo, že již přijetím směnek na zaplacení nedoplatku kupní ceny za mlýnské stroje v žalobě popsané pominul pro žalující firmu nárok na vrácení strojů těch, neboť žalující firma vyjednala si v kupní smlouvě vedle placení nedoplatku kupní ceny v pololetních lhůtách proti směnkám, které se měly na nedoplatek vždy obnovovati, také právo vlastnické ku prodaným strojům až do úplného zaplacení kupní ceny s přísl. a mimo to pro případ, kdyby některá smluvená nebo prodloužením vzniklá splátka nebyla přesně zapravena, ještě právo demontovati a odvézti stroje se vším příslušenstvím bez soudního zakročení na útraty kupce. V tomto sporu opřela žalující firma svůj žalobní nárok na vydání a odvezení strojů na útraty žalovaného o tyto obě právní výhrady, uvádějíc, že žaluje z té příčiny, ježto bez soudního povolení a soudního vykonavatele nemůže do mlýna žalovaného vniknouti a stroje demontovati a odvézti. Není proto žádné pochybnosti o tom, že žalobkyně zde vedle práva vlastnického uplatňuje zároveň smlouvou vyhražený nárok na odstoupeni od kupní smlouvy, jíž sporné stroje žalovanému prodala, kteréžto odstoupení musí však míti za následek zrušení této kupní smlouvy a tím i zrušení závazku žalovaného ku zaplacení dlužného zbytku kupní ceny. Ujednání, že by mohla žalující firma při nedostatku lhůt platebních požadovati zaplacení celé kupní ceny a zároveň si mlýnské stroje ze mlýna odvézti, není v kupní smlouvě, vůbec obsaženo, a kdyby tam bylo vysloveno, bylo by neplatné, ježto by odporovalo platným zásadám právním a zejména předpisu §. 2. zák. ze dne 27. dubna 1896 č. 70. ř. z., jehož jest na tento kup mlýnských strojů na splátky uzavřený použíti, poněvadž kup ten nebyl obchodem na straně žalovaného majitele mlýna (§ 10. cit. zák.). Domáhá se tudíž žalující firma na žalovaném na jedné straně směnečnými žalobami zaplacení nedoplatku kupní ceny za prodané mlýnské stroje, tedy úplného splnění kupní smlouvy žalovaným, na druhé straně pak zde vrácení týchž strojů, tedy zrušení téže kupní smlouvy. Oba tyto právní nároky nemůže žalující firma současně soudně uplatňovati, poněvadž se navzájem vylučují. Dokud se žalující firma domáhá splnění kupní smlouvy žalovaným, totiž zaplacení nedoplatku kupní ceny, zůstává jí ovšem vlastnické právo ku prodaným strojům až do skutečného zaplacení kupní ceny dále vyhrazeno, avšak nemůže současně žalobou uplatňovati právo smlouvu zrušili a vrácení strojů požadovati. K těmto krokům byla by — 129 —
žalobkyně oprávněna jen tehdy, kdyby zároveň závazně projevila, že se vzdala svého primerního nároku na splnění kupní smlouvy čili na zaplacení nedoplatku kupní ceny strojů. Takového projevu však neučinila, setrvávajíc i na svých směnečních žalobách i na směnečných příkazích, které jí byly na jich základě vydány dne 26./2. a 1./3. 1916, tedy dávno před tím, než byl rozsudek v odpor vzatý v tomto vlastnickém sporu vynesen. Žalobkyně naopak vědomě uplatňuje oba právní nároky současně, neboť uvádí ve své žalobě vlastnické výslovně, že poslední směnky žalovaným na kupní čemu přijaté a na 21000 K a 655 K 90 h znějící nebyly kryty ani obnoveny a že je proto zažalovala právě tak, jako další obnos 4346 K 97 h směnkami nekrytý. Na tomto stavu věci nemění ničeho ani okolnost, že přítomná žaloba vlastnická podána byla několik dní dříve, nežli ony dvě směnečné žaloby, neboť záleží zde jen na skutečnosti, že se žalující firma svého prvotního nároku na zaplacení kupní ceny týchž mlýnských strojů, o jejichž vydání zde žaluje, před vynesením rozsudku zde v odpor vzatého nevzdala (§ 406. c. ř. s.). Při tom nelze též přehlédnouti, že na ony směnečné pohledávky byly vydány žalobkyni již dávno před tímto rozsudkem platební příkazy, tedy exekuční tituly, o jejichž ponechání v platnosti nebo zrušení se ovšem vedou spory, a že v těchto sporech nebyla námitka, že se žalující firma přítomným sporem domáhá vydání prodaných strojů, tedy zrušení kupní smlouvy, učiněna v zákonné 3denní lhůtě, takže na ni při vynesení rozsudku nebude možno vžiti zřetele. Za námitku zahájené rozepře (§ 240. c. ř. s.) nelze tuto námitku považovati, poněvadž předmět oněch současných sporů tvoří zcela rozdílné právní nároky, jež se navzájem vylučují. Namítá-li žalovaný v tomto sporu vším právem, že jest žaloba na vydání mlýnských strojů neoprávněna, dokud se žalobkyně směnečnými žalobami domáhá současně zaplacení nedoplatku kupní ceny za tytéž stroje, jest námitce této vyhověti, a to zamítnutím přítomného žalobního návrhu pro tentokráte. Žalující firmě zůstává totiž vlastnické právo ku mlýnským strojům i na dále až do skutečného doplacení kupní ceny vyhrazeno a ona může i kdykoli v budoucnosti, dokud jí kupní cena nebude doplacena, vzdáti se nároku na doplacení kupní ceny a požadovati vrácení mlýnských strojů, jež jsou do té doby jejím vlastnictvím.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně
z důvodů:
Dovolání opřené o dovolací důvody §u 503. č. 3. a 4. c. ř. s. není oprávněno. Dovolávajíc se č. 3. §. 503. c. ř. s., brojí dovolatelka proti tomu, že odvolací soud uvádí, že v kupní smlouvě bylo prodateli vyhrazeno právo ústupu od smlouvy, a že prodatel uplatňuje nyní toto právo ústupu jemu vyhražené; tento údaj odporuje prý spisům. Leč dotyčný výrok odvolacího soudu dlužno pokládati — 180 —
toliko za právní závěť, který sluší dle stavu věci považ o Váti za ospravedlněný; neboť v odst. 10. lit. f) kupní smlouvy bylo žalobkyni jako prodatelce, dostaví-ti se podmínky tam označené, vyhrazeno právo, prodané stroje odmontovali a odvézti. Toto právo, jež jest zjevně opíráno O vlastnictví žalobkyni vyhražené, nemůže býti pojímáno jinak, nežli jako právo ustoupiti od smlouvy. Žalobkyně jako prodatelka byla přece povinna přenechati žalovanému jako kupiteli i před úplným zaplacením kupní ceny držbu a užívání prodaných strojů a mlýnského zařízení, byť si i vyhradila vlastnické právo až do úplného zapravení kupní ceny; leč žalobkyně byla též oprávněna odníti kupiteli držbu v případě dostavení se podmínek uvedených v odst. 10. lit. f). Pakliže nyní, vykonávajíc vyhražené jí právo, odnímá kupiteli držbu a používání prodaných předmětů, béře mu právě všechny výhody, jež mu jako kupiteli měly dle kupní smlouvy příslušeti přes výhradu vlastnickou, zrušuje tím úplně působnost kupní smlouvy a dociluje takto ustoupení od smlouvy. Neodůvodněnou jest též výtka nesprávného právního posouzení věci, dovolací soud souhlasí naopak s úvahami, z nichž při svém rozhodnutí vycházel odvolací soud, a odkazuje se proto na rozhodovací důvody naříkaného rozsudku. Smlouvou byly pro žalující firmu založeny dva nároky, a sice nárok na kupní cenu za mlýnské zařízení žalovanému prodané, jakož i na nedodržení platebních podmínek závislý věcný nárok na vydání již dodaného, v držbě žalovaného se nalézajícího mlýnského zařízení. Tato podmínka se, jak zmíněno, dostavila. Oba zmíněné nároky žalobkyně jsou ale v tak těsném vzájemném vztahu, že nemohou býti uplatňovány oba, nýbrž jen dle volby, neboť obligační nárok na splnění závazku žalovaného k zaplacení kupní ceny může býti uplatňován jen tehdy, pakliže i žalující firma se své strany splní; věcný nárok na vydání mlýnského zařízení, nacházejícího se v držbě žalovaného, může pak býti uplatňován jen za předpokladu, že žalující firma ustoupí od kupní smlouvy a nežádá tedy, aby žalovaný dle svého závazku plnil, neboť návrh žalobkyně na vrácení již dodaného mlýnského zařízení zahrnuje v sobě přirozeně zvrácení jejího plnění. Nechce-li plniti, resp. chce-li se zpáčiti ze svého plnění, nutno dle povahy a podstaty smlouvy míti za to, že se též vzdává plnění druhou stranou smluvní. Toto vzdání se resp. zrušení kupní smlouvy jest předpokladem uplatňování zmíněného věcného nároku. V podání nynější žaloby dne 18. února 1916 mohlo tedy býti, jak již zmíněno, právem spatřováno mlčky učiněné a jasné projevení vůle žalobkyně, že ustupuje od kupní smlouvy. Pakliže později dne 26. února resp. 1. března 1916 přece jen podala proti žalovanému žaloby na zaplacení směnečných obnosů 21000 K a 655 K 90 h, jež jsou zbytkem kupní ceny za dotyčné mlýnské zařízení, dala tím žalobkyně nepochybně na jevo, že trvá na kupní smlouvě, což se v dovolacím spise výslovně praví. Žalob- — 131 —
kyně mohla tak ovšem učiniti, poněvadž její dřívější mlčky učiněný návrh na zrušení smlouvy nebyl žalovaným přijat a žalobkyně tedy nebyla ještě v tomto směru vázána; pozdějším projevem své vůle odňala však nynější žalobě půdu, neboť jak v předchozím objasněno a též dovolacím soudem dolíčeno, vylučují se navzájem oba řečené nároky. Pokud žalobkyně trvá na své žádosti, aby jí bylo zaplaceno, a tedy setrvává na splnění svých obligačních nároků, musí nechati platiti též své plnění, to jest odevzdání mlýnského zařízení do držby žalovaného, a nemůže žádati o jeho zvrácení. V dovolacím spise prohlašuje pak žalobkyně výslovně, zcela určitě a se vším důrazem, že trvá na kupní smlouvě a žádá zaplacení zbylé kupní ceny, a vylučuje takto dle předchozích úvah sama současné uplatňování svého věcného nároku. Úspěšné uplatnění obou nároků mělo by v zápětí zjevně neospravedlněné Obohacení žalující firmy a případně i další spory a útraty.
(Rozh. nejv. soudu ze dne 14. listopadu 1916, č. j. Rv III 147/16/1.) — n —