— 221 —
Přednostní zástavní právo, poslytnuté dle § 76. odst. 1. zák. ze dne 25. října 1896, č. ř. z. 220 dani výdělkové k nemovitosti, živnosti věnované, předpokládá, že osoba, k placení daně povinná, jest vlastníkem nemovitosti.
Exekuční soudce přikázal přihlášenou daň výdělkovou a přihlášené příspěvky k dělnickému úrazovému pojištění
z důvodů:
Odpor vznesený proti tomu, aby se bral ohled na výdělkovou daň, jakož i na příspěvky na dělnické úrazové pojištění, bylo zamítnouti, poněvadž jest neodůvodněný, jelikož dle §u 76. zákona ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. postihuje věcné ručení za daň výdělkovou resp. pojišťovací příspěvky nemovitosti, ve kterých jest provozován podnik k dani a pojištění povinný, a to i tehdy, není-li osoba daní povinná knihovní vlastnicí těchto realit.
Rekursní soud potvrdil usnesení předchozí.
Důvody:
Dle §u 76. zákona ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. požívá výdělková daň s příslušenstvím zákonné zástavní právo s předností přede všemi soukromými zástavními právy na nemovitostech osob daní povinných, jež jsou výlučně neb převážně věnovány podniku — 222 —
a jsou k tomu zvláště zařízeny. Že by toto přednostní zástavní právo příslušelo výdělkové dani jen tehdy a potud, pokud vlastník nemovitosti sám provozuje živnost, nelze vyčisti z uvedeného místa zákona. Věcné ručení nemovitosti za tuto daň jest nařízeno právě proto, že nemovitost slouží podniku zmíněným způsobem a prve zmíněné místo zákona může tedy míti jen ten smysl, že věcné ručení za tuto daň postihuje nemovitost, ve které daní povinný provozuje podnik, jehož provozování jest nemovitost věnována aneb k němu zvláště zařízena. Poněvadž v tomto případě tato vlastnost prodané nemovitosti není vůbec popřena a nezaplacené příspěvky pro dělnickou a úrazovou pojišťovnu požívají přednostního zástavního práva za týchž podmínek, jako výdělková daň, přikázal prvý soudce právem zbytek přihlášený dělnickou úrazovou pojišťovnou v přednostním pořadí.
Nejvyšší soud zrušil usnesení předchozích stolic a odkázal věc zpět k soudu prvému.
Důvody:
Dle §u 76. zákona ze dne 25. října 1896 č. 220 ř. z. požívá výdělková daň s přísl. zákonné zástavní právo s předností přede všemi soukromými právy zástavními na nemovitostech podniku výlučně neb převážně věnovaných, aneb k tomu zvláště zařízených. Výklad, jakého se dostalo tomuto místu zákona nižšími soudy, dle něhož jest lhostejno, zda vlastník nemovitosti aneb jiná osoba provozuje živnost (podnik), jest v této všeobecnosti právně mylný. Byl by tehdy správný, kdyby slova: »osob k placení daně povinných« v odst. 1. §u 76. cit. zák. chyběla; poněvadž však zákon mluví výslovně o realitách osob daní povinných a jelikož se nesmí předpokládati zástavně-právní ručení za cizí dluh bez zákonného podkladu, lze zákon vykládati jen v ten smysl, že jím bylo stanoveno zásadně pouze věcné ručení nemovitostí patřících osobě k placení daně povinné. Pro tento názor mluví též odst. 3. §u 76. zák. o osobní dani z příjmů, který upravuje trvání věcného ručení pro případ změny vlastnictví a tím obsahuje ustanovení, které by bylo úplně zbytečné a jen by svádělo k omylu, kdyby poměry vlastnictví neměly významu. Konečně se nesmí přehlížeti, že zákonné přednostní právo reálních daní znamená ohrožení knihovně zapsaných práv a že — opět bez zákonného podkladu — současné uplatňování dvou rozličných reálních daní u jedné a téže nemovitosti — v tomto případě domovní daň činžovní a daň výdělková — se musí pokládati za vyloučeno. Poněvadž pak nezaplaceným příspěvkům pro úrazovny přísluší zákonné právo přednostní jen za týchž podmínek a v témž rozsahu jako dani výdělkové (srov. plenisimární usnesení nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 1900, Pres. 304, kn. jud. 150), přihlášené — 223
nedoplatky však nebyly předepsány dlužnici, nýbrž od ní rozličné společnosti R. V., nelze nároku úrazovny na přednostní uspokojení jejích nedoplatků opírati o § 76. cit. zák. Poněvadž však § 77., odst. 2. cit. zák. předpisuje, že propachtovatel živnosti ručí rukou společnou a nedílnou za výdělkovou daň vyměřenou pachtýři, ručení, na něž činěn nárok, bylo by tedy dle tohoto místa zákona odůvodněné, kdyby podnik v prodané nemovitosti provozovaný byl dlužnicí propachtován společnosti R. V. k placení daně povinné; zjištění však v tomto směru chybí, pokud se týče, není objasněno, byla-li posledně zmíněné společnosti propachtována pouze nemovitost aneb podnik v ní provozovaný, pročež bylo naříkanou část usnesení nižších soudů zrušiti a věc odkázati zpět do prvé stolice.
(Rozh. nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 1917, č. j. R I 400/16) x