Ježto následkem válečných poměrů není řádných tržních cen, nemůže kupitel v případě počítání abstraktní škody ve smyslu čl. 357, odst. 3. obch. zák., žádati od liknavého prodatele více, nežli přiměřený zisk ze zboží, jež bylo dodati.

Žalobkyně objednala u žalované dne 8. března 1914 5000 balíků svíček s dodací lhůtou do konce března 1915, aneb 8000 balíků s dodací lhůtou do konce prosince 1915 za 82 K po 100 kg. Poněvadž balíky připadající na měsíce duben—prosinec 1915 nebyly dodány, domáhá se žalobkyně jako náhrady škody pro nesplnění rozdílu mezi tržní cenou dob dodacích a cenou smluvní; na základě tvrzení, že tržní cena byla v době od dubna do srpna 200 K, v září 230 K a v říjnu až do prosince 1915 270 K za 100 kg., a že balík svíček vážil 1/2 kg., dospívá žalobkyně ve příčině doby od dubna do července 1915 k číslici škody 767 K. Pokud se týče doby od srpna do prosince 1915, připustila žalovaná, že jest rozdíl mezi trhovou a smluvní cenou udán žalobkyní v obnose 905 K číselně správně.
Procesní soud vyhověl úplně žalobní prosbě z těchto
důvodů:
Na základě výpovědi znalcovy béře soudce za prokázáno, že svíčky měly v době od dubna do července 1915 tržní cenu 200 K za 100 kg.; poněvadž soudce nepopřené tvrzení, že balík váží X- kg., pokládá dle §. 267. c. ř. s. za doznané, činí rozdíl za měsíce duben až červenec 1915 skutečně 767 K. Diference za ostatní měsíce uznána v obnose 905 K číselně správnou. Namítanou nepřípustnost, bráti při počítání škody za základ trhovou cenu ze dne, kdy mělo býti dodáno, opírá žalovaná o zákonné předpisy o přehánění cen. Námitka spočívá na myšlence, že kupec vzhledem k nižší smluvené ceně nesměl vůbec svíčky v den dodání prodali za tehdejší tržní cenu, že si tedy činí nárok na ušlý zisk, jehož vůbec nesměl dosíci. Soudce nepovažuje tuto námitku za odůvodněnu. Lze ponechati stranou, může-li prodej zboží za trhovou cenu, platící v době prodeje, přičísti se vůbec zákazu, požadovali za předměty nutné potřeby zjevně přemrštěné ceny (§ 7. cís. nař. z 1. srpna 1914, č. 194. ř. z.. § 14. cís. nař. z 7. srpna 1915, č. 228. ř. z., § 18. cís. nař. z 21. srpna 1916, č. 261. ř. z.); rovněž lze ponechati stranou, zda výklad, že přemrštěná cena jest požadována již tehdy, žádá-li prodatel cenu nepoměrně převyšující náklady výroby a opatření, může prodatele nutiti k prodeji pod tržní cenou i tehdy, opatřil-li zboží před platností zmíněných cís. nařízení. Za rozhodné pokládá soud, že celý postup myšlenkový, o nějž žalovaná svou námitku opírá, spočívá na nesprávném pochopení podstaty výpočtu abstraktní škody, založeného na diferenci trhové ceny. Kupiteli přísluší proti liknavému prodateli dle čl. 355. obch. zák. nárok na náhradu škody pro nesplnění; to jest nárok diferenční, totiž nárok na rozdíl mezi zájmem kupitele na nesplněné dodávce a cenou jím uspořené protidávky. Zájem kupitele na neuskutečněné dodávce spočívá každým způsobem v obecné hodnotě zboží v den, kdy se mělo dodati. Tato obecná hodnota dochází však výrazu v tržní ceně zboží. Že prodatel chtěl neb mohl prodati zboží za tuto cenu. není vůbec žádným právním předpokladem nároku na rozdíl mezi cenou tržní a smluvní. Žalobkyně mohla si přece svíčky i jinak opatřiti a mohla náhradou škody žádati rozdíl mezi cenami úhradních koupí — jež by se byly rovnaly přece též cenám trhovým. Není právě správné, že nárok kupitelův proti liknavému prodateli na rozdíl mezi cenou tržní a smluvní není ničím jiným, nežli nárokem na rozdíl mezi obnosem, za který kupitel mohl zboží za obyčejných okolností dále prodati, a obnosem, za nějž zboží si opatřil; zmíněný nárok není naopak ničím jiným, nežli nárokem na rozdíl mezi hodnotou plnění liknavé strany smluvní a hodnotou uspořeného vlastního protiplnění.
Odvolací soud vyhověl částečně odvolání žalované a přisoudil žalobkyni pouze 109 K 34 h a 106 K 60 h s přísl.
Důvody:
Prvý soudce se při výpočtu škody opřel krátce o čl. 357. odst. 3. obch. z. Dle tohoto smí kupitel, který žádá abstraktní škodu, požadovati vůči prodateli; »má-li zboží cenu btirsovní neb tržní, rozdíl mezi cenou kupní a cenou bursovní neb tržní v době a na místě dlužného dodání, — bez újmy práva, uplatňovati dokázatelně vyšší škodu.« Že toto ustanovení jest uzpůsobeno normálním poměrům mírovým, nelze zajisté popírati. Pro takovou dobu vyhovuje též, jak učí dějiny zákona a jak soudí všeobecné přesvědčení kupeckých kruhů, slušnosti, a to právě tak, jako právnímu citu. Neopatřil-li si kupec jinaké úhrady aneb nechce-li z jakýchkoli důvodů podávati důkazů pro konkrétní škodu, uchýlí se k nároku na diferenci vyznačenou čl. 357. odst. 3. obch. zák. Tento rozdíl byl by kupec, takovým jest smysl zákona, každým způsobem vydělal, jelikož nekoupil zboží k vlastní potřebě, nýbrž k obchodním účelům, zvláště k dalšímu zcizení. Chtělo-li by se těchto zásad mechanicky použíti na dobu válečnou a jimi přivozené částečné znetvoření obchodního styku, znamenalo by to, podporovati methodu o rozpočtu zisku, příčící se přímo dobrým mravům. Žalobce měl přirozeně na vůli, potřeboval-li skutečně svíček, se jinak uhraditi a uplatňovati konkrétní škodu. Toho neučinil, nýbrž žádá abstraktní škodu, která by mu opatřila zisk, jehož se za normálních poměrů, za kterých ještě smlouva byla uzavřena, nemohl nadíti a jehož spravedlivě nemohl očekávati. V jedné žalobě žádá žalobkyně náhradu škody za nedodaných 1300 balíků = 650 kg. v ujednané kupní ceně 533 K a v druhé žalobě za nedodaných 1333% balíků per 666% kg. v ujednané ceně kupní 546% K diference ve výši 767 K a 905 K. Oproti smluveným úhrnným cenám okrouhle 1080 K jsou zde diference úhrnem 1672 K, jež kupní cenu převyšují ještě skoro o 600 K. Takovéto obnosy v normálních dobách počítáním si abstraktní neb také konkrétní škody i jen uplatňovati bylo každým způsobem vyloučeno. Abstraktní diference mohly se, jak odborně obsazený senát dle § 364. c. ř. s. zjišťuje, pohybovati nejvýše kolem 20%. Na práci s větším průměrným čistým ziskem nemohl též reelní kupec v dobách míru počítati. Těch 20%, jež činí v jednom případě 106 K 60 h, ve druhém 109 K 34 h, patří žalobkyni. Její další žádost jest přemrštěná, příčí se dobrým mravům a musila býti zamítnuta. Hledisko, zda-li a že by snad žalobkyně zboží, kdyby je byla obdržela, nesměla zciziti jinak nežli asi s 20% užitku z kupní ceny, pohybuje se se stanoviskem odvolacího soudu v podstatné myšlence v téže směrnici. Chce-li se žalobkyně opírati o to, že se žalovaná takto sprošťuje velké části škody, již by byla musila nésti, kdyby se byla jinak hradila koupí, sluší jí odvětili, že k úhradní koupi právě nedošlo, takže zde není důvodu ukládati žalované ručení, jež by pro žalobkyni znamenalo možnost obohacení jí právně nepříslušící.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně z těchto
důvodů:
Se stanoviskem druhého soudu, že výše náhrady škody pro nesplnění, žalobkyni příslušící, se dle čl. 355. obch. zák. nesmí počítati dle předpisu čl. 357. odst. 3. obch. zák., dlužno souhlasiti. Ke správným důvodům odvolacího rozsudku dodává se ještě: Dlužno arciť souhlasiti s dovolatelem, že oprávnění kupitele, žádati škodu abstraktně jako rozdíl mezi cenou tržní a smluvní, jest v čl. 357. odst. 3. obch. zák. nezávislým na důkazu možnosti kupitele, odbýti dále zboží za tržní cenu. Nebude dokonce ani lze prodatele připustiti k důkazu, že kupující neměl úmyslu, zboží dále zciziti, pokud se týče že by nebyl nalezl příležitosti k dalšímu zcizení za tržní cenu. Pravidlo čl. 357. platí všeobecně, ježto v normálních hospodářských poměrech, jež se u něho předpokládají, v těch nejrozličnějších případech, jež se mohou vyskytnouti, vyhovuje spravedlnosti a slušnosti. Kupitel mohl zboží nakoupiti, poněvadž je povinen ho dodati někomu jinému, jelikož chce s ním spekulovati, tedy počítati na budoucí příznivé příležitosti prodejové, ježto zboží potřebuje pro sebe k použití neb zpracování v obchodním závodu. Ve všech těchto případech jakož i v případech, jež se jinak mohou vyskytnouti, smí kupitel zmíněnou diferenci položiti za základ svému nároku na náhradu, poněvadž se musí míti za to: že, — aby si opatřil jinde úhradu, bude musiti zboží koupiti za tržní cenu; že, — kdyby mu zboží bylo bývalo dodáno, byl by je mohl zciziti dále za tržní čemu; že, — bude-li ke své potřebě neb k vůli použití a zpracování ve svém závodě nucen zboží si opatřiti, bude tak musiti učinit za cenu tržní atd. Tržní cena jako hodnota zboží v době dodávky jest to nejmenší, co kupec — po srážce jím ušetřené smluvené ceny — může žádati od prodatele liknavého ohledně splnění. Právě proto nemá býti kupitel nucen, dokazovati konkrétní okolnosti svého závodu, nežádá-li ničeho dalšího, nežli onen rozdíl. Zcela různým od toho jest právní stav při znetvoření cenových poměrů následkem poruchy pravidelného obchodního styku ve válce. Právě nejčastější druh užití zboží, jež kupitel si opatřil, totiž jeho zcizení po dodání, nemůže a nesmí se vždy státi na podkladě tržní ceny. Poněvadž není pravidelné nabídky zboží, ježto ten, kdo ho potřebuje, nemá vůbec volby, vyhledati si neb vyčkati jiné nákupní příležitosti, jelikož tak zvané tržní ceny jsou výsledkem nouze jedněch a diktátu druhých, vytvořilo zákonodárství delikt přehánění cen a judikatura prohlásila výrobní náklady za podstatný základ k posouzení přiměřené ceny. Tím mizí však zákonodárcem při stanovení pravidla čl. 357. předpokládaná možnost každého kupce, zboží jemu dodané zciziti dále za tržní cenu. Kupitel, který by to učinil a opatřil si tak nepřiměřený zisk, dopustil by se tím trestného jednání. Proto nesmí vžiti za základ rozpočtu své škody tuto pro něho nemožnou cenu. Jinak by se dospělo k tomu, že by se nedodání dlužného zboží kupiteli musilo pro tohoto považovati za šťastnou náhodu. Kupitel by na nedodaném zboží dosáhl hravě x-násobného zisku vůči tomu, kterého by při dodání zboží dle smlouvy mohl dosíci. V tomto případě běží, jak podotčeno, v odvolacím rozsudku, při ceně zboží 1080 K o požadovanou diferenci 1672 K, ačkoli, jak tamtéž dle §. 364. c. ř. s. zjištěno, normální zisk u zboží, o něž se zde jedná, se nemůže počítat i výše nežli 20%. Žalobce žádá tedy za zboží, na němž by v případě dodání nebyl mohl vydělati více nežli 20% — proto, že nebylo dodáno, — ušlý zisk asi 160%! To nesmí žádati, ježto pro tento, čl. 357./3. cit. odpovídající způsob výpočtu nesměla se tržní cena pokládati za rozhodnou pro žalobce a nesmělo se jí použíti; bez ní však, resp. nevezme-li se za podklad, jest způsob výpočtu dle čl. 357. obch. z. nemožný. Při tom se nikterak nepřehlíží, že žalobce mohl míti jiné možnosti použití, jež mu nedodáním ušly, a že mu byla takto případně způsobena škoda převyšující obnos 20%. Leč vychází se z toho, že — chtěl-li se žalobce domoci takové vyšší škody, — bylo na něm, aby uvedl a případně dokázal konkrétní skutkové okolnosti, z nichž vyplývá tato převyšující cena. Tedy na konkrétním způsobu výpočtu škody nezměnilo se ničeho ani za válečných poměrů. Pouze abstraktní výpočet škody, rozhodne-li se pro něj žalobce, utrpí následkem toho, že teď není řádných tržních cen, jakož i pro nynější zákaz požadování tržních cen nutnou změnu vůči ustanovení čl. 357./3. cit. tou měrou, že kupitel nesmí jako náhradu škody žádati vyšší obnos nežli přiměřený zisk ze zboží, jež bylo dodati.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 12. června 1917, č. j. Rv I 218/17).
Zabloudil.

Citace:

Ježto následkem válečných poměrů není řádných tržních cen. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 8, s. 387-391.