— 229 —
Kdy jest poškození případné odcizení věcí uvedených v § 85. lit. c) tr. z. bez ohledu na výši škody zločinem ?
Ohrada, která v zimě byla postavena podél železniční trati na ochranu této před sněhem, byla v létě srovnána na hromadě u trati. Obžalovaný J. V. odcizil z této hromady v měsíci srpnu 1916 asi 15 prken v ceně 1 K 20 h. Na obžalobu c. k. stát. zastupitelství byl týž rozsudkem c. k. kraj. soudu ve Z. uznán vinným zločinem krádeže ve smyslu §ů 171., 175.1. b. tr. z. z důvodů, jak tyto jsou zřejmý z důvodů rozhodnutí nejv. soudního a zrušovacího dvoru doleji uvedených.
Na zmateční stížnost obžalovaného z důvodu zmatečnosti §u 281. č. 9. lit. a) tr. ř., byl naříkaný rozsudek zrušen jako zmatečný a obžalovaný byl uznán vinným pouze přestupkem krádeže ve smyslu §u 460. tr. z. a sice z následujících
důvodů:
Zmateční stížnost, opírající se číselně o § 281. č. 9. a) tr. ř., usiluje o výrok o vině pro přestupek krádeže dle §u 460. tr. z. na místě zločinu krádeže dle §§. 171., 175. I. b. tr. z., předpokládaného soudním dvorem, provádí ve skutečnosti důvod zmatečnosti č. 10. §u 281. tr. ř. Zmateční stížnost jest odůvodněna. — 230 —
Podle zjištění naříkaného rozsudku odtrhl a odcizil obžalovaný v srpnu 1916 několik prken v úhrnné hodnotě 1 K 20 h z ohrady, která byla určena k domu, aby byla na počátku zimy postavena na trati k ochraně železniční trati před sněhovými vánicemi, v létě pak byla srovnána vedle trati. Soudní dvůr prohlašuje to za bezvýznamné, že ohrada v době odcizení ležela vedle trati srovnána, poněvadž vzhledem k svému určení, aby v zimě, jsouc postavena, chránila železniční hráz před sněhovými vánicemi, náleží k zařízením, patřícím k železnicím, o nichž se £ 85. lit. c) tr. z. zmiňuje.
Tento předpoklad soudního dvoru zakládá se na nepochopení ustanovení §u 175. I. b. tr. z.
Na tomto místě zákona prohlašuje se krádež za zločin z vlastnosti věci ukradené bez ohledu na obnos, je-li spáchána na předmětech vyjmenovaných v §u 85. c) a §u 89. tr. z. Ustanovení §u 85. c) tr. z., jež vzešla z dvor. dekretu ze dne 18. března 1847 sb. z. s. 1047 a cis. nař. ze dne 8. února 1852 č. 40. ř. z., slouží k ochraně bezpečnosti provozu, jak plyne z jich souvislosti, závěrečné věty, »anebp vůbec za poměrů zvláště nebezpečných a stanovení trestních vyhrůžek. Poškození musí býti ve věcném vztahu k bezpečnosti provozu, poněvadž by se právě jinak nemohlo mluviti o spáchání »za poměrů zvláště nebezpečných. Podle toho nepřipojil zákon v §u 86. tr. z. nastoupení vyšší trestní sazby od 5 do 10 let již — jako v cis. mař. ze dne 8. února 1852 č. 40. ř. z. — prostě na nebezpečí svrchu zmíněné, nýbrž podobné, jako ve dvorském dekretu ze dne 18. března 1847, na znak »podle velikosti zlomyslnosti a nebezpečí a tím rovněž vyjádřil, že i v prvém případě musí býti způsobeno nebezpečí, má-li čin býti zařaděn pod pojem zločinu. Nevyhovuje-li poškození těmto podmínkám, jest je tudíž posuzovati podle všeobecných ustanovení o poškození věci.
Stejných zásad dlužno ale užiti i na zločin krádeže dle §u 175. I b. tr. z. a lze krádež na předmětech druhu zmíněného v §. 85. c) tr. z. jen tehdy prohlásiti za zločin bez ohledu na obnos, může-li míti vliv na bezpečnost provozu drah, parníků atd. V tom projevuje se vlastnost ukradené věci, která činí krádež zločinem dle nadpisu a úvodních slov §u 175. tr. z. Z toho plyne pro daný případ, že krádež součástek ochranné ohrady, pokud této vůbec nebylo používáno při provozu, nýbrž ležela jen srovnána vedle trati k použití v zimní době, byla neprávem zařaděna pod ustanovení §u 175. I. b) tr. z. Bezpečnost provozu mohla by býti odcizením jen tehdy ohrožena, kdyby dotyčná ochranná ohrada po případě byla musila býti připravena k nepředvídatelnému náhlému použití při provozu. To ale není v rozsudku zjištěno a vzhledem k účelu jejího použití to nelze nikterak předpokládati. Udáváf přece zástupce společnosti drah, jenž byl slyšen při hlavním líčení, výslovně, že se takové krádeže prken každý rok opakují a dráha již s nimi počítá. Za takových — 231
okolností zakládá krádež obžalovanému za vinu kladená, toliko přestupek dle §u 460. tr. z., výrok o vině pro zločin jeví se právně mylným, pročež bylo u vyhovění zmateční stížnosti obžalovaného rozsudek zrušiti a obžalovaného uznati vinným toliko přestupkem krádeže.
(Rozh. nej vyšší ho soudu ze dne 21. dubna 1917, č. j. Kr III 29/17). Dr. Fr.-Matoušek.