Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně, 26 (1917). Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 392
Authors:
= Zprávy Právnické jednoty moravské, 26 (1917)
PDF

K otázce příslušnosti soudu živnostenského dle zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. z. a ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. sluší bez návrhu strany z moci úřední přihlížeti.
Opomenutí toho má v zápětí zmatek dle § 477. čís. 8 s. ř. c.


Žalobce B., kupec ve Vídni, podal na firmu A., společnost s r. o. v Praze, u obchodního soudu v Praze žalobu na zaplacení 11184 K 69 h, jakožto části služného, pak náhrady za výpovědní lhůtu a přináležející mu provise. Žalobce tvrdí, že ho žalovaná firma jakožto samostatného obchodvedoucího své vídeňské filiálky do služeb přijala a tento smluvní poměr předčasně zrušila.
Námitka nepříslušnosti soudu činěna nebyla. C. k, obchodní soud v Praze žalobě nevyhověl.
Odvolání žalobcovu c. k. vrchní zemský soud v král. Českém z části vyhověl, rozsudek první stolice, pokud jím žaloba na zaplacení částky 2059 K 69 h s přísl. zamítnuta byla, zrušil a doplnění jednání nařídil. Jinak odvolání žalobcovu nevyhověl a rozsudek co do dále zažalovaného obnosu 9125 K potvrdil. Nejvyšší soud na odvolání obou stran z moci úřední oba rozsudky nižších soudů i s předcházejícím jim řízením jako zmatečné zrušil, žalobu zamítl a útraty sporu navzájem zrušil.
Důvody:
Nynější žalobou žádá žalobce od žalované firmy zaplacení 11184 K 69 h jako mzdu a provisi na základě úmluvy učiněné dne 23. května 1916, dle níž měl jako samostatný správce vídeňské filiálky žalované nastoupiti za měsíční plat 500 K dne 1. listopadu 1915, a dle které mělo se mu platiti z obratu přesahujícího obnos 90000 K 1 1/2% provise.
Služební poměr založený touto úmluvou, jehož podstata nebyla změněna později ujednaným protokolováním firmy žalobcovy, poněvadž žalobce potom jako dříve, byť i pod svou novou protokolovanou firmou, provozoval obchody výlučně z příkazu a na účet žalované, podléhá dle §u 1. zák. ze dne 16. ledna 1910 čís. 20. ř. z. ustanovením tohoto zákona.
Dle §. 41. cit. zák. jsou pro spory z poměrů služebních v tomto zákoně upravených příslušnými živnostenské soudy, dlužno-li na podnik zaměstnavatelův použiti živnostenského řádu.
Žalovaná firma, společnost s ob. ruč. v Praze, provozuje fabrikaci kancelářského nábytku a prodej svých výrobků, avšak také prodej výrobků jiných firem, a to po živnostensku.
Sluší tedy dle čl. IV. a V. vyhlašovacího patentu k živnostenskému řádu ze dne 20. prosince 1859 čís. 227. ř. z. nalézti, že na obchodní závod žalované firmy a zvlášť její pobočku ve Vídni jest použíti živnostenského řádu, čímž jest dán předpoklad §u 41. zák. o obch. pom.
Nařízením ze dne 26. dubna 1898 čís. 58. ř. z. byl pro Vídeň a nařízením ze dne 1. července 1900 čís. 110. ř. z. pro Prahu, kde byla žaloba podána, zřízen živnostenský soud.
Dle §. 23. zák. ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218. ř. z. jest k projednáni a rozhodnutí rozepří v §u 4. tohoto zákona určených s vyloučením všech jiných soudů onen živnostenský soud příslušným, v jehož obvodě je závodní místnost, a jest proto vzhledem k posledně zmíněnému §u bez zřetele na cenu sporného předmětu příslušným živnostenský soud ve Vídni.
Jelikož dle §u 3., odst. 2. zákona ze dne 27. listopadu 1896 čís. 218. ř. z., nemohou sporné strany se vzdáti příslušnosti živnostenského soudu, jest k projednání a rozhodnutí této sporné věci ve příčině věcné a místní výlučně příslušným živnostenský soud ve Vídni.
Oba nižší soudové použili při rozhodování tohoto sporu zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910 čís. 20. ř. z. a cís. nařízení ze dne 29. února 1916 čís. 58. ř. z. o zachování služebních poměrů, jež podléhají zákonu o obchodních pomocnících po dobu války, nechali však bez povšimnutí předpisy o příslušnosti právě dotčené, ačkoliv byli k tomu povinni bez návrhu strany, poněvadž nebyla možná náprava přípustná dle §u 104., odst. 3. j. n., následkem opomenutí námitky nepříslušnosti.
Oba rozsudky nižších soudů, jakož i řízení jim předcházející trpí tudíž zmatkem dle §. 477. čís. 3. c. ř. s., a jelikož k této zmatečnosti dle §. 41. j. n. nutno v každém stadiu řízení přihlížeti z moci úřední, bylo dle §. 150., odst. 2. c. ř. s., oba rozsudky nižších soudů i s řízením o žalobě zahájeným zrušiti.
Jelikož dále nepřípustnost obchodního soudu v Praze vylučuje jakékoliv další jednání u tohoto soudu, a návrhu žalobcova na odstoupení ve smyslu §. 261. c. ř. s. (novela o úlevě soudům ze dne 1. června 1914 č. 113. ř. z.) zde není, bylo dle §u 478., odst. 1., a 513. c. ř. s. vysloviti současně zamítnutí žaloby.
Útraty sporu byly dle §. 51., odst. 3. c. ř. s., vzájemně zrušeny, poněvadž zavinili zmatečnost řízení jak žalobce podáním žaloby u soudu nepříslušného, tak žalovaný opomenutím námitky nepříslušnosti.
(Rozhodnutí nejv. soudu ze dne 30. března 1917, č. Rv II 63/17 1 .)
Hamberger.
Citace:
K otázce příslušnosti soudu živnostenského dle zákona. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 7, s. 337-338.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).