Pro obsah zmocnění jest rozhodným, jak se dle chování zmocnitelova zjevilo na venek; překročí-li zmocněnec plnou moc, jež byla bez vědomí třetích osob zmocnitelem omezena, děje se to v pochybnosti na účet zmocnitele (principála).

Prvý soud zamítl žalobu.
Odvolací stolice zrušila rozsudek a odkázala věc k novému jednání a rozhodnutí.
Z důvodů:
Prvý soud uznal žalobní prosbu za neodůvodněnou z té příčiny. že F. M. překročil svou plnou moc a že tedy úmluvy učiněné mezi žalobkyni a F. M. jsou pro žalovaného vzhledem k ustanovením §. 1013. obč. zák. a čl. 55. obch. zák. nezávazný. Právem spatřuje v tem žalobkyně nesprávné právní posouzení věci. Z přednesu obou stran plyne, že běží na straně žalobkyně o obchod ve smyslu obch. zák., že tedy jest na tento případ použíti čl. 298. obch. zák. Z ustanovení čl. 317. obch. zák. vyplývá volnost formy plné moci udělené obchodnímu zmocněnci, a nelze též vzhledem k ustanovení §. 863. obč. zák. pochybovati o tom, že plná moc může býti dána mlčky. Není-li tu plné moci písemné aneb jinak veřejné, dlužno z chování se zmocnitelova, na venek se jevícího, činiti úsudky o splnomocnění. V tomto případě přichází pro zevnější chování se žalovaného následující nepopřené skutečnosti v úvahu: Žalovaný napsal dne 21. ledna 1916 na ministerstvo veřejných prací nábidku, ve které prohlásil, že má 70—80 vagonů asbestové břidlice na skladě. Toto podání bylo zasláno žalobkyni s dotazem, může-li nabídnutého materiálu použíti. Na základě toho obrátila se žalobkyně na žalovaného s dotazem (dopis z 21./2. 1916), v jakém množství a za jakou cenu by prodal žalobkyni nabídnutý materiál. Na tento dotaz podal F. M. osobně žalobkyni ofertu ze dne 25./2. 1916, pocházející od žalovaného a jím podepsanou, v níž není udán počet vagonů, jež mohl dodati. S poukazem na tuto ofertu psala žalobkyně firmě F. A. dne 1./3. 1916, žádajíc o sdělení, jaké množství asbestové břidlice a za jakých podmínek by bylo možno dostati. Tento dotaz byl firmou E. A. zodpověděn dopisem z 4./3. 1916, podepsaným F. M-em, kterým se žalobkyni oznamuje, že firma odevzdala prodej asbestové břidlice žalovanému Dne 6./3. 1916 dotázal se žalovaný žalobkyně telegraficky, může-li se uzávěrka ohledně asbestové břidlice státi tento týden, načež žalobkyně odpověděla telegraficky: »Je-li asbest laciný, koupila by břidlici«. Několik dnů na to přišel F. M. k žalobkyni a vyjednával s poukazem na ofertu žalovaným učiněnou s žalobkyní, a poněvadž žalobkyně kladla podmínky odchylné od oferty, prohlásil M., že za těchto podmínek nemůže prodati, že tedy musí jeti domů. Jel domů a sdělil s žalovaným (svým tchánem) výsledek jednání. Žalovaný prohlásil, že potřebuje-li žalobkyně břidlice, koupí ji ráda dle čtverečních metrů, a dodal, že pojede-li M. do V., že nesmí od učiněné oferty ustoupiti. M. se odebral po několika dnech opět do V. k žalobkyni, s níž po 2 dny vyjednával, načež, když M. přisvědčil k otázce učiněné zástupci žalobkyně, je-li k uzavření smlouvy zmocněn, došlo ke smlouvě z 16./3. 1916. Oferta z 25,/2. 1916, dopis ze 4./3. 1916, telegram ze 6./3. 1016 a shora vylíčené chování se M-ovo musí se pokládati za takové vnější zjevy, jež žalobkyni opravňovaly, aby M-a pokládala za zmocněného žalovaným k uzavření smlouvy, a jež ji zbavovaly povinnosti, zabezpečili se ještě zvláště ohledně existence a rozsahu plné moci. Že byl F. M. žalovaným k uzavření prodeje zmocněn, doznává žalovaný sám, namítá však, že F. M. byl k uzavření oprávněn jen v mezích oferty ze dne 25. února 1916. Leč prohlášení učiněné žalovaným vůči F. M., že se nesmí uchýliti od této oferty, jest v podstatě omezením plné moci, jež, poněvadž se na venek nezjevilo, není vůči jiným působivé. Náhled prvého soudu, že si žalobkyně vzhledem k podmínkám v ofertě kladeným musila uvědomiti, že podmínky smlouvy nevyhovují vůli žalovaného v ofertě prohlášené, jest nesprávný. Oferta obsahuje návrh; všeobecně neplatí domněnka, že oferent při nabídce chce tuto považovali za nezměnitelnou, leč by doložka o tom takovou vůli na venek projevovala. V tomto případě musila však žalobkyně vzhledem k okolnosti, že F. M., poznav návrhy žalobkyně, prohlásil, že k nim nemůže přivoliti a že musí jeti domů, a pak několik dnů na to na podkladě těchže návrhů vyjednával a smlouvu uzavřel, dospěti k přesvědčení, že M. si doma. t j. u žalovaného zajistil souhlas k uzavření smlouvy dle návrhů žalobkyně. Se zřetelem na tyto úvahy musila by se smlouva z 15. března 1916 pokládati za závaznou pro žalovaného.
Nejvyšší soud nevyhověl stížnosti žalovaného z těchto
důvodů:
Žalovaný brojí proti názoru odvolacího soudu odůvodněním, že representace zmocnitele zmocněncem sahá jen potud, pokud jdou hranice plné moci (§ 1016. obč. zák.), takže vzhledem k tomu, že jeho zmocněnec doznané překročil hranice dané mu plné moci. právní jednání zmocněncem žalovaného s žalobkyni uzavřené nemá pro žalovaného žádného právního účinku a zavazuje pouze zmocněnce vůči jiné osobě, zde žalobkyni (čl. 298. a 55. obch. zák.). Než s tím nelze v tomto případě za poukazu na správné, vývody stížnosti nevyvrácené odůvodnění naříkaného usnesení souhlasiti. Zjištěno jest, že žalovaný svého zetě F. M. zmocnil k uzavření dodací smlouvy s žalobkyni. Správné jest arciť, že při úmluvách učiněných mezi plnomocníkem žalovaného a žalobkyni prvý nedodržel příkazů daných mu žalovaným. Leč jaký obsah principál (zmocnitel) vložil do plné moci, řídí se dle chování se právě tohoto principála, jak se zjevilo na venek. Rozhodno jest tedy, jakým se zmocnění jeví na venek. To se týče především otázky, zdali a v jakém rozsahu jest někoho vůbec pokládati za zmocněnce.
Zvláště důležito bude to v oněch případech, kde. jako zde, jest zmocněnec opatřen určitými pokyny, aneb kde principál chce plné moci dáti jiný, omezenější obsah, nežli jí dle předpisu čl. 47. obch. zák. po právu jest přikládali. V takových případech, kde mají vůči třetím osobám platiti určité pokyny a určitá omezení, jest zpravidla na zmocniteli, aby je sdělil se smlouvajícím třetím, který nemá o nich žádné vědomosti , neboť třetí osoba smí, není-li zde žádných zvláštních důvodů podezření, důvěřovati zástupci ohledně jeho skutečných neb jím vyslovených údajů o rozsahu jeho plné moci. Za případné zneužití se strany zástupce musí právě v pochybnosti ručiti zmocněnec (principál). Zásadně jest tedy třetí osobu chrániti v důvěře ve vnější skutkovou podstatu ohledně právně závažných okolností, jestliže se ospravedlňující skutkový stav stal za spolupůsobení onoho, k jehož újmě jest ochrana (Wellspacher, Vertrauen auf äußere Tatbestände, str. 90.). Že v tomto případě jsou zde takové vnější skutkové podstaty, z nichž se ve vzájemném styku usuzuje na plnomocenský poměr a z nichž i žalobkyně směla uzavírati, že splnomocnění F. M. jest neobmezené, zjistil bezvadně rekursní soud. Nemůže zůstati dále beze zmínky, že se žalovaný, když mu žalobkyně zaslala k podpisu uzávěrku, zachoval proti vší poctivosti během poskytnuté mu lhůty 8denní úplně pasivně, ačkoli žalobkyně po dvakráte odpověď urgovala (23. března a 1. dubna) a že teprve dne 24. dubna uznal za vhodno, podati opět tímže zmocněncem M. vysvětlení žalobkyni o domnělém překročení plné moci.
Poukazuje-li konečně žalovaný na to, že na sporný plnomocenský poměr nelze použíti čl. 47. obch. zák., jelikož F. M. nelze pokládati za obchodního zmocněnce, poněvadž mu byla udělena toliko jednoduchá plná moc k uzavření jednoho obchodu (srv. čl. 298. obch. zák.), sluší mu odpověděti, že při udělení jednoduché plné moci k uzavření obchodu neplatí arci čl. 47. obch. zák., za to však analogicky zásada, že plnomocník se pokládá za zmocněna ke všem jednáním, jež dle obchodního zvyku neb dle okolností případu patří do oboru provedení přikázaného obchodu. Žalobkyně byla tudíž oprávněna považovati F. M., který byl žalovaným skutečně zmocněn k uzavření dodací smlouvy, za osobu, která jest opatřena plnou mocí k uzavření sporného obchodu.
(Rozhod. nejv. soudu ze dne 6. března 1917, č. j. Rv II 63/17.)
-i-

Citace:

Pro obsah zmocnění jest rozhodným. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 8, s. 379-381.