—
O tom, zda nějaký předmět majetkový jest pojati do pozůstalostního inventáře, dlužno rozhodnouti nespornou cestou; činí-li někdo nárok na předmět ten, žádaje jeho vyloučení z pozůstalosti, a odporováno-li nároku tomuto, jest sice — navrhováno-li — to odkázati účastníky na pořad práva, není však přípustno, určiti roli stran a stanoviti k podání dotyčné žaloby lhůtu pod sankcí právní.
J. F. poručil v posledním pořízení veškeré své jmění své manželce jako universální dědičce, stanovil však substituci toho obsahu, že po smrti pozůstalé vdovy, jíž zajištění substituce bylo výslovně prominuto, má celé jmění připadnouti pozůstalým dětem R. F-ovi, E. R-ové a W. B-ové. Ohledně těchto tří praví dále poslední pořízení, že jejich povinné díly byly vyrovnány již za života zůstavitele. Do inventáře pozůstalostního pojata byla mezi aktiva též pohledávka per 384970 K 05 h, příslušející zůstaviteli vůči firmě J. a B. F. Pojetí této celé pohledávky odporoval však pozůstalý syn R. F., tvrdě, že mu bylo zůstavitelem ještě za jeho života z pohledávky — 227 —
postoupeno 80000 K za účelem doplnění povinného dílu, příslušejícího jemu (R. F-ovi) a jeho sestře E. R-ové. Odvolával se na dotyčný, méně jasný záznam na výtahu z knih o pohledávce per 384970 K 05 h. Tento domnělý postup byl zůstavitelovou dcerou W. B-ovou popřen, ostatními účastníky uznán. Mezi účastníky bylo též sporno, zda povinné podíly sluší počítati dle cis. nař. ze dne 12. října 1914 č. ř. z. 276, či dle původního znění obč. zák. Učiněn návrh, by soudce rozhodl, který z účastníků se odkazuje na pořad práva ohledně sporných otázek. Pozůstalostní soudce přerušil řízení, odkázal R. F-a na pořad práva s tím, že má do měsíce po-dati žalobu, uplatňující pravoplatnost tvrzeného postupu obnosu 80.000 K s dotyčným příkazem, a se o tom soudu vykázati, ježto — zachová-li se lhůta a bude-li řádně ve sporu pokračováno, — budou jeho výsledky položeny za základ projednání pozůstalosti, v opačném případě však bude pokračováno v projednání pozůstalosti bez ohledu na ohlášené nároky. O způsobu výpočtu povinných dílů nebylo zatím rozhodnuto a nebyla též v tomto směru uplatňována dovolací stížnost.
Z důvodů prvého soudu:
... Ježto zůstavitel ve svém posledním pořízení výslovně uvádí, že povinné díly jeho dětí byly již za jeho života vyrovnány a účastníci) na dědictví nejsou za jedno ohledně pravosti a účinku poznámky na výtahu konta J. F-a u firmy J. a B. F., poukazuje se R. F., aby právním pořadem dokázal obsah a účel postupu a vymohl si výrok o tom, komu a kolik má připadnouti z tohoto, rovnoměrnému dělení dědictví odňatého obnosu 80000 K.
Rekursní soud potvrdil toto usnesení
z důvodů:
... Odkázání této otázky na pořad práva jest zákonem odůvodněno, ježto jest sporná výše pohledávky zůstavitele, do inventáře pojaté; inventář, jehož zřízení jest dle §. 784. obč. zák., § 92., odst. 3., 158. nesp. říz. předepsáno v tomto případě, kde běží o výpočet povinného podílu a zajištění substituční podstaty, musí obsahovati přesný, úplný seznam všeho movitého i nemovitého jmění, v jehož držbě byl zůstavitel v době své smrti, a musí jasně oznarnovati tehdejší cenu a výši jmění toho (§ 97. nesp. říz.). Pozůstalostnímu soudci náleží tedy, by o tom rozhodl, zda a pokud zůstavitel byl v době své smrti v držbě jednotlivých sporných věcí. V tomto případě uznaly sice cessi, R. F-em tvrzenou, universální dědička a substitutka E. R., nikoli však substituční dědička W. B., jež poukazuje na to, že knihovním výtahem, vystaveným ke dnu úmrtí zůstavitele, jest výše pohledávky zůstavitele, do inventáře pojaté, vykázána. Poněvadž tedy řádným pořadem práva jest o této otázce — 228 —
i ozhodnouti, vyhovuje to všeobecné zásadě civilního řádu soudního, vystoupí-li R. F., který tvrdí existenci určitého právního poměru, jako žalobce proti tomu, kde poměr ten popírá.
Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti, změnil naříkané usnesení v ten smysl, že se nikoli R. F., nýbrž veškeří účastníci odkazují na pořad práva, že určení lhůty za připojení sankce právního následku má odpadnouti a že jest spornost části pohledávky zůstavitelovy proti firmě J. a B. F. per 384970 K 05 h v inventáři vyznačiti ve smyslu §u 104., odst. 2. pozůst. pat. —
z důvodů:
... Postup pozůstalostního soudce, jenž byl schválen soudem rekursním, jest však patrně právně mylný, pokud bylo řízení staveno, R. F. sám odkázán na pořad práva a jemu byla přidělena úloha žalobce s určením lhůty a poukazem na právní následek. Jako na pozůstalosti zúčastněné nepřicházejí v daném případě nikterak v úvahu právní subjekty, jež by požívaly zvláštní ochrany zákona, naopak toliko osoby, jež jsou vesměs zletilé a svéprávné. Pozůstalostní soud není proto povinen a nemá ani vůbec možnosti, ježto toho účastníci nežádali, vypočítati číselně povinný díl tří vystupujících zde nepominutelných dědiců. O rozdělení pozůstalosti nebylo rovněž žádáno. Nemohlo by to ostatně stavětí běh projednání. Substituce, nařízená v daném případě posledním pořízením, vyžaduje však, zvláště když bylo universální dědičce v poslední vůli prominutno zajištění, jen sepsání inventáře, nikterak ale číselného zjištění pozůstalostního jmění. Tohoto není v daném případě také ani z jiného důvodu zapotřebí. Pouhá skutečnost však, že byl vznesen odpor proti pojetí celé pohledávky 384970 K 05 h do inventáře, nemůže nikterak odůvodniti přerušení pozůstalostního řízení až do vyřízení sporné otázky cestou sporu. Neboť zda jest majetkový předmět pojmouti do inventáře čili nic, dlužno rozhodnouti cestou nespornou, a to za pomoci předpisů §u 98. a násl., zejména pak předpisu §u 104. řízení nesporného. Podle těchto má se však zařádění do inventáře státi i ohledně domněle cizích věcí, jakmile tyto byly při úmrtí zůstavitelově v jeho držení, při čemž se nerozlišuje, zda zůstavitel vykonával držení jménem vlastním či cizím. Při dotyčné položce aktiv jest toliko poznamenati, kdo a z jakého důvodu činí na věc nárok. Okolnost, že jest věc sporná, nemůže však zabrániti jejímu zařádění do inventáře. Inventář, sepsaný takto ve smyslu §§. 98. a násl., zejména šetře §. 104. říiz. nesporného', jest pak dáti za základ dalšímu projednání pozůstalosti (§ 114., odst. 2. pozůst. pat.).
Cinkli se proto ohledně některé, do inventáře pojaté věci, po případě pohledávky, pokud se týče části její nároky, jež nejsou jasné, naopak se popírají, anebo jsou podmíněny vyšetřením skutečností, jež nelze vyjasniti bez formálního průvodního řízení, pak jest sice — — 229 —
zvláště byl-li za tou příčinou učiněn návrh, — odkázat! na pořad práva, postup pozůstalostního řízení nesmí však proto utrpěti újmy a v projednání jest — pokud by podrobené, číselné zjištění stavu pozůstalosti ještě před odevzdáním nebylo nutné ze zvláštních zákonných důvodů — pokračovati až do skončení. Předchozí opravení popírané pohledávky z aktiv není požadavkem odevzdání, ježto mohou býti odevzdána i práva pochybná. Zda skutečně bude nastoupen pořad a k jakému výsledku povede, musí býti pro pozůstalostního soudce bez významu. Jest tedy dle zákona nepřipustno, staviti řízení a přidělovati roli žalobce s určením lhůty a doložením sankce právního následku. Nemohli-li se zájemníci v řízení nesporném dohodnouti o správnosti pohledávky, pokud se týče její části, jest na nich, aby učinili další opatření podle svého volného uvážení. Zůstavuje se jim všem na vůli, zda a kdy chtí, aby v řádné lhůtě promlčecí byla shora zmíněná otázka sporná rozhodnuta. Odevzdáním pozůstalosti se nepředbíhá takovým nárokům. Budiž konečně ještě vytknuto, že §§ 125. až 127. řízení nesporného zde nemohou nikterak přijití v úvahu; neboť neběží o spor o existenci a rozsah práva dědického, nýbrž o popírané právo na vyloučení věci.
(Rozhod, nej v. soudu ze dne 16. května 1916, č. j. R II 190/16)x