— 223
Kdo vlastnické nároky k příslušenství nemovitosti do dražby dané sice přihlásil, ale jich žalobou neuplatňoval, pro toho nelze uschovati část nejvyššího podání.
Exekuční soudce srazil (v rozvrhovém usnesení) z rozvrhové podstaty obnos 2400 K za účelem případného krytí pohledávky firmy J. P. per 2233 K 42 h s 5% úroiky od l./l. 1916 do dne eventuelního uložení do soudního deposita, prohlásil, že se obnos složí na vkladní spořitelní knížku a že z něho bude zaplacena pohledávka firmy J. P., jakmile tato svůj nárok prokáže, případný zbytek pak že se přikáže nejblíže na prázdno vyšlému knihovnímu věřiteli firmě B. a spol. Firmu J. P. poukázal soudce, by do měsíce od doručení rozvrhového usnesení se vykázala, že již zahájila spor, jehož třeba k uplatnění jejího nároku, jinak že rozvrhové usnesení bude provedeno na návrh každého knihovního věřitele na prázdno vyšlého, který by byl nejblíže na řadě, bez ohledu na její přihlášený nárok.
Neprokáže-li firma J. P. svého nároku, bude prý shora zmíněný obnos přikázán firmě B. a spol.
Důvody:
Firma J. P. přihlásila pohledávku per 2233 K 42 h jako zbytek kupní ceny za mlýnské stroje dodané dlužníku, k nimž firma ta dle svého tvrzení měla vyhraženo právo vlastnické až do úplného zaplacení strojů.
Jako domnělá vlastnice mohla firma J. P. své vlastnické právo ke strojům uplatniti žalobou dle §. 37. ex. ř. Ježto žalobu tu nepodala, avšak své právo vlastnické dle 170. č. 5 ex. ř. přihlášením před dražebním rokem si zachovala, může je i na dále uplatňovati, a to zejména může žádati vydání částky nejvyššího podání, jež za stroje utržena byla, kterýžto nárok nastupuje nyní jako surrogát jejího — 224 —
práva vlastnického. To také firma J. P. činí uplatňujíc svou přihláškou nárok na zaplacení zbytku kupní ceny per 2233 K 42 h z části výtěžku, jež docílena byla za stroje mlýnské v dražbě prodané. Proti tomuto přihlášenému nároku firmy J. P. podán byl odpor od zástavních věřitelů, pozůstalosti J. F., firmy B. a spol., P. č. d. s. v P. a firmy V. D. Odpor P. č. d. s. v P. a V. D. stal se bezpředmětným, neboť jejich pohledávky úplně došly uspokojení. Pozůstalosti J. F. pak právo odporu nepřísluší, ježto její nárok by z dražebního výtěžku uspokojení nedošel, i kdyby právo v odpor vzaté odpadlo (§ 213. č. 1. ex. ř.). Pokud pak jde o odpor firmy B. a spol., závisí rozhodnutí o odporu tomto od zjištění sporných okolností, které pouze v řízení sporném zjištěny býti mohou, a bylo proto vyřízení odporu toho poukázati na pořad práva. Poněvadž však firma J. P. není věřitelem ve smyslu §u 171. ex. ř., není povinen žalobu podati věřitel odporující, t. j. firma B. a spol., nýbrž firma J. P., jež se nároku domáhá, a bylo proto tuto poslednější odkázati na pořad práva, při čemž jí k zahájení sporného řízení ustanovena lhůta měsíční a zatím ku krytí nároku dosud sporného vyhrazen obnos 2400 K jako zvláštní massa (§ 37. a 231. ex. ř. anal.).
Rekursní soud vyhověl stížnosti firmy B. a spol. a rozhodl, že firmě J. P. toho času nepřísluší nárok na krytí její přihlášené pohledávky per 2233 K 42 h s přísl. z výtěžku dražebního a že nelze na tuto pohledávku při výtěžku dražebním vžiti ohledu.
Důvody:
Z ustanovení §. 170., odst. 5., a §u 252. ex. ř. a §§. 294.až 297. ob. z. obč. , jakož i §. 37. ex. ř., týkajícího se práv třetích osob k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti do exekuce vzaté, vysvítá, že nároky na základě vlastnictví k jednotlivým předmětům příslušenství nemovitosti do exekuce vzaté lze uplatňovati toliko žalobou a že tomu, kdož takové nároky v exekučním řízení (včetně rozvrhové řízení) uplatňovati chce, náleží, aby je včas žalobou uplatňoval a po případě si vymohl odložení dalšího provedení exekuce dle §u 42., odst. 5. ex. ř. Z ustanovení §u 209., odst. 2. ex. ř. vysvítá, že ten, kdo nárok shora popsaného druhu toliko ohlásil (třeba i exekučnímu soudu), k rozvrhovému roku stran takového nároku ani obeslán býti nemá (argum.: osoby, pro které zřízena jsou věcná práva, tedy nikoli pouze ohlášena jsou) a z ustanovení §u 213. ex. ř., že jemu právo odporu ve smyslu tohoto §u nepřísluší. Byla-ii tedy žaloba dle §u 37. ex. ř. již před rozvrhovým rokem podána a odložení dalšího provedení exekuce vymoženo, sluší rozvrhové řízení odložili až do pravoplatného rozhodnutí o žalobě, pokud se týče v případě, že se omezuje uplatňovaný nárok na určitou vylučitelnou částku, vyloučiti tuto patřičnou část z rozvrhového řízení — 225 —
za účelem dodatečného přikázání této částky podle výsledků zahájeného sporu, aby rozvrhové řízení ohledně ostatních oprávněných nároků, pokud se týče věřitelů, zdržováno nebylo. Ale nebyla-li zmíněná žaloba dle §u 37. ex. ř. již podána před rozvrhovým rokem, sluší rozvrhové řízení bez jakéhokoli ohledu na ohlášený pouze nárok vlastnický (excindační) provésti a zůstává tomu, jenž takovýto nárok pouze ohlásil, právo a volnost prokázati opodstatněnost svého nároku žalobou proti oné osobě (věřiteli), která došla uhrazení z nejvyššího podání následkem toho, že na ohlášený pouze nárok nebylo lze vžiti zřetel; neboť po příklepu exekučně prodané nemovitosti vztahují se excindační nároky na jiný předmět, přeměňují se totiiž v nároky na docílené nejvyšší podání ovšem za předpokladu toho, že takovýto nárok ve smyslu nynějšího znění §u 170., odst. 5. ex. ř. (cis. nař. ze dne 1. června 1914 č. 118 ř. z. upraveného), nepřísluší toliko proti obmyslnému vydražiteli a tedy jedině proti němu uplatňován býti může, ježto by jinak porušena byla práva zástavních věřitelů. Firma J. P. nepodala před rozvrhovým rokem žalobu ve smyslu §u 37. ex. ř., nýbrž ohlásil a pouze své domnělé nároky na část příslušenství prodaného mlýna na základě svého vyhraženého vlastnictví až do zaplacení celé ceny kupní, vykazujíc zároveň zbytek této kupní ceny. Při tom prohlásila firma J. P., že svoluje k tomu, aby i ono mlýnské zařízení, na kteréž činí nárok, v dražbě bylo prodáno, a vyhradila si toliko právo požadovati z nejvyššího podání za mlýn docíleného zaplacení nedoplatku kupní ceny v částce 2207 K 02 h. Že firma J. P. činí nároky vlastnické ohledně mlýnského zařízení, odhadnutého na 4500 K, vysvítá jednak z odhadního protokolu, jednak z dotyčného oznámení firmy této, o němž při dražbě koupěchtiví byli uvědomění. Musilo to tedy všem koupěchtivým, pokud se týče i vydražiteli, býti známo a lze tudíž předpokládat!, že vydražitel není bezelstný ohledně této části příslušenství vydražené nemovitosti. Otázka, zda takovéto nikoli v dobré víře spočívající jednání vydražitele přes ono shora zmíněné svolení firmy J. P. ku dražbě překáží nabytí úplného vlastnictví i ku zmíněným předmětům, snad prý firmě J. P. patřícím, či nepřekáží, dále otázka, mohou-li či nemohou-li nároky firmy J. P. ohledně těchto předmětů uplatňovány býti proti vydražiteli a konečně otázka, za jakých podmínek tyto z důvodu vydraženého práva vlastnického až ku zaplacení kupní ceny ohlášené nároky vzhledem k analogickému ustanovení §u 2. splátkového zákona ze dne 27. dubna 1896 č. 70 ex. ř. lze uplatňovati, nejsou předmětem přítomného rozhodnutí. Prvým soudem předsevzaté odražení obnosu 2400 K ku krytí domnělých a dosud nezažalovaných nároků firmy J. P., pokud se týče ku krytí udánlivé pohledávky téže 2233 K 42 h s přísl., není v zákoně nijak opodstatněno. Rozhodnutí o odporu firmou B. a spol. vzneseném podle shora vylíčeného stavu věci —
nezávisí na vyhledání a zjištění sporných skutkových okolností, a bylo tudíž podle §. 231. ex. ř. o odporu tom ihned rozhodnouti a nikoli firmu J. P. (která ani odporovatelkou nebyla) odkázati na pořad práva, nýbrž bylo odporu firmy B. a spol. a soudr. vyhověti a vyslovili, že firmě J. P. toho času nepřísluší nárok, aby požadovala z výtěžku dražebního krytí své přihlášené pohledávky 2233 K 42 s přísl., pročež na tuto pohledávku při rozvrhování výtěžku dražebního nelze ohledu vžiti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacím stížnostem firmy J. P., P. č. d. spol. a V. D.
z důvodů:
Dovolací stížnosti firmy J. P., jíž domáhá se obnovy usnesení stolice prvé, pokud jím z nejvyššího podání vyloučen byl obnos 2400 K ku krytí pohledávky 2233 K 42 h s přísl. touto firmou uplatňované, nedostává se oprávněnosti. Včasnou přihláškou takových práv na nemovitosti do dražby dané, jež by dražbu činila nepřípustnou, zachovává se jedině právo, uplatňovati dotyčné nároky podle práva hmotného, nedá se však z §u 170. č. 5 ex. ř. nepochybně dovodili, že přihláška taková má též účinek exekuci stavící. Odklad řízení exekučního je naopak po zákonu připuštěn jen za předpokladů uvedených taxativně v §§. 42. až 46. ex. ř., ze kterých však, jak soud rekursní blíže dovozuje, tu není žádného, i nedostávalo se ho tedy soudem prvním zařízenému odkladu rozvrhu nejvyššího podání co do části podání toho veškerý zákonný podklad....
(Rozh. nejv. soud. dvoru ze dne 24. října 1916, č. j. R II 375/16) x