— 269 —
Pro nesplnění smlouvy kupní o věcech k výživě nutných nelze nároku náhradnímu položiti za základ ustanovení čl. 354.—357. obch. zák., nýbrž § 6. min. nařízení ze dne 18. června 1916, čís. 186 ř. zák., vedle kterého dlužno slušný ušlý zisk jako náhradu škody přisouditi.
První soudce přisoudil žalobci z důvodu nedodržení kupní smlouvy o kávu rozdíl mezi smluvní cenou a cenou tržní částkou 450 K.
Odvolání žalované strany druhá stolice vyhověla a odsoudila žalovaného k náhradě škody resp. ušlého zisku toliko částkou 26 K.
Důvody:
Vším právem pokládá se odvolatel stiženým, neboť procesní soudce věc po stránce právní nesprávně posoudil nezjednav průchodu zásadám minist. nařízení ze dne 18. června 1916 čís. 186. ř. z. pokud se týče cís. nař. ze dne 10. října 1914 čís. 274. ř. zák., směřujících — 270
k bezvadnému zásobování obyvatelstva prostředky k výživě nutnými.
Byly-li takto skutkové okolnosti, na nichž první soudce svůj rozsudek založil, bezvadně zjištěny, náleží také soudu odvolacímu, aby tyto výsledky jednání a provedených důkazů svému rozhodnutí za základ položil (§ 498. c. ř. s.).
Přes to nebylo lze soudu odvolacímu sdíleti náhled soudce procesního co do výše přisouzené náhrady, kterou žalobce vzhledem na ustanovení cit. miuist. nařízení požaduje.
Jak shora uvedeno, směřuje ono ministerské nařízení, založené na cis. nař. ze dne 10. října 1914 čís. 274. ř. z., hlavně k bezvadnému zásobování obyvatelstva prostředky k výživě nutnými a následkem toho také k odstranění veškerých zlořádů, které při nepřetržitém zdražování prostředků vyživovacích v obchodě se zahnízdily a mezi kterými v prvé řadě uvésti sluší tak zvaný řetězový obchod (Kettenhandel), jehož typickým příkladem jest právě případ sporný.
Dne 13. prosince 1915 koupil odpůrce odvolatelův 100 kg. pražené kávy dle vzoru po 5 K 20 h za 1 kg., složil nepatrnou zálohu K 50 a teprve dne 12. května 1916 pro kávu si přijel, když mezi tím cena na výši více než dvojnásobnou stoupla, z čeho patrno, že naléhavé potřeby na straně jeho nebylo a že mu šlo jen o to, za stoupání cen značný a nepoměrný výdělek vytlouci.
Takovému výdělkářství míní právě citované cis. nařízení přítrž tím učiniti, že smlouvy nesplněné za bezúčinné prohlásilo a kupci toliko náhradu škody vůbec, t. j. tedy při obchodech náhradu ušlého, však slušného, občanského výdělku vyhražuje.
Vedle dobrého zdání znaleckého sluší za takový výdělek v obchodě považovati 5% trhové ceny, na jichž náhradu odpůrce odvolatelem hledíc k tomu, že odvolatelka, jak první soudce správně uznal, byla v prodlení a prodlení to nesplněním smlouvy zavinila, vedle §. 1293., 1295. — nové znění — zák. obč. a čl. 355. obch. zák. právo má a který 26 K obnáší.
C. k. nejvyšší soud dovolání žalující strany nevyhověl.
Důvody:
Naříkaný rozsudek vyvozuje z bezvadných a beze změny převzatých zjištění rozsudku soudu prvé stolice, že totiž žalobce dne 13. prosince 1915 koupil od žalovaného 100 kg. pražené kávy za 5 K 20 h za 1 kg., že na to složil nepatrnou zálohu 50 K a že si teprve v květnu 1916 přijel pro kávu, když mezi tím ceny stouply dvojnásobně, logicky správný závěr, že u žalobce nebylo naléhavé potřeby a že se mu jednalo toliko o to, ze stoupání ceny vytlouci značný a nepoměrný výdělek. — 271 —
Vývody dovolání bojující proti tomuto logicky správnému závěru, jsou dílem novotami, k nimž v dovolacím řízení dle §. 504., odst. 1. c. ř. s., nelze přihlížeti, dílem nepřípustným potíráním skutkového' děje rozsudkem zjištěného.
Dlužno-li logický závěr označiti za správný, nelze ani na něm spočívajícímu právnímu posouzení věci vytýkati právem právní omyl, jelikož v naříkaném rozsudku min. nařízení ze dne 18. června 1916 čís. 186. ř. zák. bylo použito a žalobci byl přisouzen toliko ušlý občanský zisk jako náhrada škody v §u 6., odst. 3. cit. min. nařízení stanovené, jejíž číselná výše jest v úplné shodě se zjištěnými okolnostmi v rozsudku opřenými o dobrozdání znalce a vyhovuje smyslu a účelu cis. nař. ze dne 11. listopadu 1914 čís. 278. ř. z.
Výtka přehánění cen učiněná v dovolání vůči žalované jest v tomto případě vyvrácena zjištěním rozsudku, že pražená káva jest zbožím podléhajícím zkáze a že se žalobce po více měsíců nestaral o její odebrání.
(Rozhod, c. k. nejv. soudu ze dne 3. února 1917, č. Rv III 621/17). Hamberger.