K pojmu zneužití moci úřední ve smyslu §u 101. tr. z.

Obžalovanému klade se především za vinu, že u poštovního úřadu, v němž zaměstnán byl při dopravě dopisů a kde již tehdy dle potřeby vypomáhal také při službě kontrolní, jednoho dne, nesa do listovny své úřední dopisy a jda při tom třídírnou, po skončení své služby, chystaje se jíti domů, vzal s sebou zásilku s roztrženým obalem, odnesl obsah její, totiž 6 až 7 metrů hedvábné látky v přibližné ceně 21 až 49 K, domů a odevzdal ji své manželce, která látku tu spotřebovala v domácnosti. Obžalovanému klade se dále za vinu, že asi o půl roku později, když šel jednou ze služby domů, odnesl se stolu v téže třídíme zásilku s roztrženým obalem, v níž byla bílá látka na šaty, a konečně že zase asi 1/4 roku po tom opětně jda domů odnesl si rovněž odtamtud malou zásilku vyšívání ke košilím, rovněž s roztrhaným obalem. Obě tyto poslední zásilky měl obžalovaný doma uloženy a vrátil je po zahájení disciplinárního vyšetřování, kdežto za hedvábnou látku v domácnosti spotřebovanou nahradil poštovnímu eráru 49 K. Byli-li v případech těchto příjemci nebo odesílatelé oněch zásilek odškodněni, není v rozsudku zjištěno. Obžaloba zněla na zločin zlého užití moci úřední ve smyslu §u 101. tr. z. Sbor soudní obžalovaného úplně sprostil: a to obžaloby pro zločin zlého užití moci úřední proto, že prý obžalovaný páchaje ony činy nebyl již ve službě nebo u výkonu své služby; krádeže pak v činech Obžalovaného spočívající pokládal sbor soudní za beztrestný ve smyslu §u 187. tr. ř. Sproštění obžalovaného bráno je zmateční stížností státního zastupitelství v odpor.
Okolnost uplatňovaná ve stížnosti zmateční resp. také generální prokuraturou při roku soudním proti stanovisku nalézacího soudu, dle něhož obžalovaný při těchto třech krádežích nebyl ve službě, že totiž obžalovaný dopustil se jich v úřední budově, do níž měl volný přistup právě následkem svého služebního poměru a kterouž nebyl ještě opustil před okamžikem oněch krádeží, jeho čin že byl umožněn nebo alespoň ulehčen právě jen jeho postavením u poštovního úřadu, stačí jen, aby bylo lze předpokládati danou příležitost k činu; zmateční stížnost státního zastupitelství praví tu sama případně, že čin obžalovaného stal se ex occasione vykonávání úřadu. Tím však není ještě vyčerpána skutková povaha §u 101. tr. z. Vyžadujeť, jakož jasně plyne ze znění tohoto §u a ze zvláštních případů uváděných v §u 102. tr. z., aby bylo zle užito svěřené moci úřední jako této moci, t. j. oprávnění příslušících úředníku v jeho úředním závazku a mocí jeho (nebo osobování si takové moci úřední), t. j., aby pachatel provedl úřední výkon dle povahy jeho v okruh pachatelovy kompetence spadající věda, že tu není předpokladů pro výkon takový, a to v úmyslu někoho poškoditi. Jinak řečeno vyžaduje se, aby práva cizí porušena byla nezákonným použitím úřední moci samé a nikoli jen u příležitosti úřadování. Je-li někdo »ve službě«, jakož se vyjadřuje rozsudek i stížnost, znamená to samo o sobě jen zevní rámec, uvnitř něhož arciť může dojíti k zlému užití moci úřední, jenž však jako takový naprosto se ještě nemusí krýti s předpoklady §u 101. tr. z. Také v případě přítomném možno připustiti, že byl obžalovaný ještě »ve službě«, než obžalovaný nevykonával již svěřené mu moci úřední, když ukončiv formálně úřední záležitosti, jimiž byl pověřen, a chystaje se jíti domů, využil svého pobytu v budově úřední ku spáchání krádeže. Správně tedy uznává soud nalézací, že objektivně jde tu jen o krádeže, ale nikoli o zlé užití moci úřední.
Rovněž tak bylo soudem nalézacím bez právního omylu vysloveno, že krádeže ty staly se beztrestnými včasným nahražením škody z účinné lítosti. Škoda způsobená zmíněnými třemi krádežemi byla dle zjištění rozsudku a podkladu zjištění těch ve spise daného úplně nahražena odškodněním poštovního eráru, jenž by byl měl nahraditi leda hodnotu ztracených zásilek, kdyžtě erár obdržel částečně obsah zásilek, částečně jeho hodnotu v penězích. Mimo to pak ve stížnosti zmateční vůbec nebylo odporováno skutkovému předpokladu soudu nalézacího, že škoda v řečených třech případech úplně byla nahražena, zejména pak ne důvodem zmatečnosti dle č. 5. §u 281. tr. ř. Že škoda nahražena byla včas, plyne z toho, že poštovní inspektor E. hned při výslechu s obžalovaným zavedeném, při němž se teprve dověděl o třech zmíněných krádežích, přijal od obžalovaného slib, že škodu nahradí, ve kterémžto směru obžalovaný tehdy ještě nevěděl, pokud mu bude možno škodu nahraditi in natura, spokojil se slibem tím jménem poštovního eráru a že slib ten též obžalovaným byl úplně splněn [arg. §. 188. lit. b) až d) tr. z.]. V tomto směru bylo tudíž bezdůvodno zmateční stížnost státního zastupitelství zavrhnouti.
Jinak má se věc co do případu ze dne 20. května 1916. Sbor soudní sice předpokládá, že obžalovaný měl zlý úmysl spáchati zločin dle §u 101. tr. z., sprošťuje jej však úplně, jelikož obžalovaný ještě dříve, než skutek svůj spáchal, totiž nežli ony tři krabice z místnosti úřední odnesl, sám ze svého vlastního popudu, z vlastní své vůle, aniž tu bylo cizích překážek v to přišlých aneb náhody, od svého úmyslu upustil, takže skutek jeho zůstal nevykonán. Právem brojí zmateční stížnost státního zástupce proti tomuto sproštění uplatňujíc důvod zmatečnosti dle č. 9. lit. a) §u 281. tr. ř. Soud nalézací nerozlišoval jasně mezi skutkovými podstatami zlého užití moci úřední a krádeže resp. zpronevěry v úřadě, nýbrž sveden jsa patrně okolností, že § 101. tr. z. předpokládá úmysl někoho poškoditi, pomísil obojí skutkovou podstatou a kladl váhu na okolnost, jež vzhledem k povaze činu s hlediska §u 101. tr. z. nemá významu. Obžalovaný povinen byl v přítomném případě kontrolovati správné třídění a výpravu balíků v místnosti složených, v noci pak dohlížeti k veškeré službě. Zneužívaje moci jemu za tím účelem svěřené vybral si obžalovaný jednu ze zásilek, vzal ji k sobě, roztrhl neporušený papírový obal, otevřel zásilku a vybral z ní část obsahu, kterou vzal k sobě, a to vše, jak zjištěno, v úmyslu přisvojiti si část obsahu zásilky, tudíž způsobili škodu poštovnímu eráru, příjemci nebo odesílateli zásilky. Již tímto okamžikem a tím, jak obžalovaný zásilkou nakládal, byl zločin dle §u 101. tr. z. dokonán, neboť odnesení a uschování oněch tří krabic mělo jen za účel uskutečniti konečný účel činu, zištnou jeho pohnutku. Neproveden-li tento úmysl obžalovaného, jenž šel dále než zříditi skutkovou podstatu dle §u 101. tr. z., protože obžalovaný od něho upustil, je lhostejno. Zločin dle §u 101. tr. z. byl dokonán zneužitím moci úřední, aniž bylo třeba, aby zamýšlená škoda skutečně byla nastala. Úřední moci obžalovaného bylo v případě tomto zle užito — a v tom se právě tento případ liší ode tří případů hořejších — nikoli proto, že čin stal se »ve službě« a v době úředních hodin, nýbrž proto, poněvadž obžalovaný provedl úřední úkon. jenž nebyl ospravedlněn jeho úředními povinnostmi. Obžalovaný se zodpovídal ze svého jednání v ten smysl, že zásilka byla silně poškozena, že obal její byl prý úplně roztrhán, takže z ní prý vycházela balící dřevěná vlna, a že je-li taková zásilka bezcennou, věc se rychle spraví, jedná-li se však o cennou zásilku, že musí se sepsati protokol; aby se přesvědčil, jak se mu bude zachovati, jednal prý způsobem jemu za vinu kladeným. Obžalovaný tvrdí tedy sám, že úmysl jeho byl provésti úřední úkon povinnostem jeho odpovídající. Soud však zjišťuje, že tu nebylo předpokladů takového úředního úkonu, poněvadž zásilka byla v pořádku, a tím jeví se býti tvrzený úřední výkon zlým užitím moci úřední, zvláště když také všeobecně nebylo jím poslouženo výpravě zásilek, nýbrž naopak bylo v ni zasaženo rušivě již činem obžalovaného samým, bez ohledu na zištnou jeho pohnutku. Již dle zjištění rozsudkových byly tu tedy veškeré objektivní i subjektivní znaky zločinu dokonaného zlého užití moci úřední ve smyslu §u 101. tr. z., i bylo tedy. stížnosti zmateční vyhověti. sproštění ono zrušiti a obžalovaného ve smyslu obžaloby ihned odsouditi.
(Rozh. kasačního soudu ze dne 4 dubna 1917, č. j. Kr II 27/17.)
—X.

Citace:

K pojmu zneužiti moci úřední. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1917, svazek/ročník 26, číslo/sešit 7, s. 340-343.