Jedenáctá konference práce

konala se ve dnech 30. května až 16. června t. r. v Ženevě. (Podrobnou zprávu o všech schůzích zasedání jakož i texty všech návrhů a usnesení přinášejí Informations Sociales vol. XXVI. no. 10—13.) Z 55 členů mezinárodní organisace práce zúčastnilo se zasedání 42 států 136 delegáty a 184 technickými poradci; tyto cifry o účasti stávají se téměř konstantními. (Loňské 10. konference se zúčastnilo 42 států (z 55), 139 delegátů a 184 poradců; viz Všehrd 9. str. 51.) Vláda turecká, jež není členem organisace, vyslala svého oficielního delegáta jako pozorovatele. Zahajovací proslov předsedův konstatuje potěšitelný vzrůst ratifikací usnesení konference, třebaže se neděje takovým tempem, jak by si bylo přáti. Ve skutečnosti jsou pak zkušenosti s prováděním těchto konvencí dosti špatné, neboť členské státy sice konvence ratifikují, ale nepřizpůsobují jim své zákonodárství tak, jak se zavázaly. Proto se 11. konference jednomyslně usnesla na resoluci, jež podrobněji vykládá článek 408. mírové smlouvy versaillské. Konvence mezinárodní organisace práce jsou mírovými smlouvami, podléhajícími všem ustanovením mezinárodního práva. Členské státy se ratifikací zavazují k jich provádění, pokud se to nepříčí článku 421 (nemožnost aplikace, příliš odlišné místní poměry). V důsledku toho musí uvésti své zákonodárství v soulad s těmito konvencemi, jakmile byla ratifikace podle čl. 406 zapsána v sekretariátu Společnosti národů. Jisto jest, že k tomuto usnesení byla konference nucena, neboť nemohla přejíti mlčením skutečný stav, třebas jeho příčiny byly různé. Zpráva komise tu uvádí okolnost, že některé státy snad chtěly svou ratifikací projeviti mezinárodní organisaci práce jen svou důvěru a podporu nebo snad jim v pozdějším přizpůsobení zákonů zásadám konvence zabránil nepředvídaný vývoj hospodářských poměrů. Buď jak buď, mezinár. organisace práce jest v zájmu své vážnosti a snad i existence povinna brániti tomu, aby ratifikace jich usnesení se nestala pouhou formalitou.
V rozpravě o obvyklé obsáhlé zprávě, kterou každoročně ředitel mezin. úřadu práce podává konferenci, byla také nadhozena otázka revise některých smluv. Zejména britská vládní delegace položila požadavek revise úmluvy o osmihodinové pracovní době. Správní rada mezinárodního úřadu práce byla pověřena studiem této choulostivé otázky. (Srovnej též Všehrd 8 str. 148.)
Na programu konference byly dvě hlavní otázky: metody pevného stanovení minimálních mezd a předcházení úrazům. Podle nově přijatých ustanovení jednacího řádu musí každá věc býti prodiskutována ve dvou zasedáních, než lze učiniti o ní usnesení. Prve jmenovaná otázka jest již po druhé na programu konference, druhá poprvé a byla předmětem jen povšechné rozpravy. V otázce této byli vládní, zaměstnavatelští i dělničtí delegáti zajedno v názoru, že jest nutné společné úsilí k zamezení úrazům, jež bývají příčinou bídy a utrpení i ztrátou pro průmysl. Avšak ohledně prostředků, kterými se má těmto úrazům čeliti, projevila se velká různost mínění. Skupina vládních delegátů, k nimž se klonili též delegáti zaměstnavatelští, stála na stanovisku, že stačí pouhá resoluce konference, jíž se doporučí zlepšení a zdokonalení průmyslových nástrojů. Naproti tomu delegáti hlavně dělničtí uznávali sice význam tohoto dobrovolného úsilí, viděli však právem hlavní oporu jen v zákonné úpravě této otázky, jíž by bylo nařízení určitých minimálních bezpečnostních opatření, a žádali, aby byla k tomu cíli usnesena konvence.
O metodách pevného stanovení minimálních mezd byla usnesena konvence, jíž se členské státy zavazují k stanovení a zachovávání metod, jež dovolují stanovení minimálních mzdových sazeb pro zaměstnance ve výrobních odvětvích (míní se tím obchod a živnosti) a jmenovitě v domácké práci. Výběr metod a způsoby jich aplikace jsou ponechány na vůli súčastněných států, musí však mezinár. úřadu práce podávati periodicky zprávy. Současně s touto konvencí bylo usneseno doporučení, v němž se určité základní principy těchto metod podrobně rozebírají.
Kromě těchto stěžejních usnesení přijala konference též řadu resolucí: o spolupráci zaměstnavatelských a dělnických organisací, o dělnické otázce bytové, o nebezpečí při automobilové dopravě nákladů, o kolektivních smlouvách v zemědělství, o pracovních podmínkách zaměstnanců v průmyslu textilním, o volnosti odborového sdružování a j. Byl též přijat reglement pro usnesení konference, aby byla docílena jednotná jich forma a ustáleno používání určitých zásad mírových smluv. K. Gerlich.

Citace:

GERLICH, Karel. Jedenáctá konference práce. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1929, svazek/ročník 10, číslo/sešit 3, s. 89-90.