Rozhodčí soud pro státní úředníky v Dánsku. Nařízením ministra financí z 24. listopadu 1926 byl zřízen provisorně rozhodčí soud, který má řešiti všechny spory mezi státem a jeho úředníky, pokud tyto spory nenáleží před civilní soudy ve smyslu zákona o státních úřednících. Zřízení tohoto soudu bylo považováno za další rozšíření systému jednání z roku 1919 s úředníky. Než po pádu vlády sociálně demokratické nový ministr, člen současné vlády umírněných liberálů, potlačuje zřízený rozhodčí soud. Vláda odůvodňuje jeho krok jednak tím, že tento právní institut neodpovídá skutečné potřebě, a hlavně pak tím, že dřívější vláda nevolila náležitou cestu zákonnou, t. j. nepředložila osnovu parlamentu, nýbrž rozhodčí soud ustavila cestou nařizovací. Naproti tomu ale ústřední organisace úřednické viní nynější vládu z nezákonného postupu, neboť její finanční ministr nepokládal za nutné dotázati se předem súčastněných státních úředníků a tím porušil jich právo poradní, zaručené jim cit. zákonem z r. 1919.
Rozhodčí soud měl býti příslušným pro řešení všech sporů, které vzniknou ve správní službě. Aby se takovým sporem mohl rozhodčí soud zabývati, je nutno, aby mu byl předložen některou z ústředních organisací úřednických. Při svém rozhodování není soud povinen bráti ohled na místní poměry, na př. do jaké míry může přirozená povaha práce, v určitém místě ospravedlniti prodloužení normální pracovní doby a pod. Jestliže jakýkoliv úřad vydá disciplinární nález, rozhodčí soud může přiznati poškozenému úředníku právo na náhradu se zpětnou platností ode dne, kdy organisace podala svou žalobu proti nálezu.
Rozhodčí soud skládá se z předsedy a čtyř přísedících, z nichž dva jsou jmenováni ministry financí a veřejných prací, druzí dva voleni ústředními organisacemi státních úředníků. Předsedu pak si zvolí tito čtyři přísedící a nemohou-li se dohodnouti, tedy ho jmenuje předseda stálého dvoru pro rozhodování pracovních sporů.
K. Gerlich.