Miceli: Osobnost státu. Stát může existovati pouze jako právnická osoba, jako subjekt právem stvořený. Právo obsahuje prvek objektivní, poněvadž existuje jako pravidlo lidského jednání, a prvek subjektivní, poněvadž na.základě jeho příkazů nabývají lidé schopnosti jednati určitým způsobem. Právo jest objektivace a subjektivace, což jsou dva projevy jedné a téže skutečnosti. Také právní řád musí míti tyto dva příznaky — musí býti objektivací vůle, která se subjektivisuje. Poněvadž je stát osobou, musí míti jednotnou vůli. Tato jednotná vůle projevuje se v jednotnosti právního řádu a ne v jednotnosti subjektivních vůlí. které ji vyjadřují. Osoby, které uskutečňují právní řád, jednají jen jako představitelé vůle v právním řádu objektivisované.
Jak srovnati tento pojem práva a státu se svrchovaností státu? Teorie autolimitace nestačí k vysvětlení, poněvadž se zastavila na půl cestě. Právo je objektivací. Z pojmu objektivace plyne, že je právem omezena. Také stát jako největší kolektivní objektivace v určité zemi je právem omezen, i jeho moc má své hranice. Nerespektuje-li stát těchto mezí, přestává býti státem, nebo aspoň právním státem, toť nejlepší sankce. V praksi znamená to, že orgány státní nesmějí překročiti kompetenční sféry jim vymezené. Je příznakem moderního státu, že jejich kompetence se během doby stále více precisuje. Stát moderní blíží se ideálnímu typu státu právního.