Sté výročí narozenin Hermenegilda Jirečka. Na den 13. dubna letošního roku připadá sté výročí narozenin Hermenegilda Jirečka, rytíře ze Samokova. Hermenegild Jireček byl bratr známého literárního historika a rakouského ministra kultu a vyučování Josefa a strýc neméně známého dějepisce slovanského a ministra bulharského Konstantina. Jireček pocházel ze staré rodiny kovářské, usazené ve Vysokém Mýtě. Hermenegild mladší svého bratra Josefa, studoval nejprve v Litomyšli a později v Praze, kdež spolu s bratrem při studiích na filosofické fakultě (1844—1846) a později též na fakultě právnické (1846 až 1850) oba se záhy ocitli ve víru vlasteneckého snažení tehdejšího studentstva. Proto jeho činnost spisovatelská po vzoru počátku jiných současných pracovníků vědeckých počala se beletrií. Ale když později Hermenegild Jireček přišel do Vídně, počal se věnovati studiu literatur slovanských a svou doktorskou disertací »Über Eigenthumsverletzungen und deren Rechtsfolgen nach dem altböhmischen Recht« r. 1855 podanou k promoci ve Štýrském Hradci mladý tehdy praktikant ministerstva kultu a vyučování ve Vídni, u něhož pak působil po plných 40 let, zahájil svou činnost v oboru českých a slovanských právních dějin. A v tomto oboru získal si zásluh skutečně nehynoucích, třebas nelze upříti, že jeho činnost neobmezovala se pouze na právní historii, nýbrž šířila se i na literaturu, kde spolu s bratrem Josefem stál na straně obránců rukopisů Zelenohorského a Královédvorského a i na historii, kde zejména vedle zpracování historie svého rodného města věnoval se dějepisu místopisnému. Ale nelze říci, že by hodnotě jeho prací ubírala víra v pravost v podvržené rukopisy. Ať je to ve velkorysém zpracování »Slovanského práva v Čechách a na Moravě« (1861 až 1864) jehož první dva díly byly vydány i německy, či ať je to v monumentálním díle jeho edičním »Codex juris Bohemici«. neztrácí ceny jeho dílo zanícenou vírou v padělky. Za »Slovanské právo« byla mu nabízena profesura na právnické akademii v Záhřebě a universitní profesura ve Varšavě, ale jeho touha dostati se do Prahy byla zmařena odporem německých profesorů. Jestliže však jsou neb budou překonány výsledky jeho práce, ještě mnoho našich generací právnických, bude se obraceti k jeho dílu edičnímu. Již se zdálo, jako by Jirečkovi bylo přáno splniti dávný ediční program vytčený Palackým, ale opět jeho rozsáhlost a nepřízeň osob nedovolily, aby jej mohl vyplnit. »Codex juris Bohemici« měl postupně obsáhnouti všechny právní památky Čech i Moravy. Nebylo však především myslitelno, aby všechny texty zpracovával nově a kriticky. Proto především hlavní důležitost jeho edice záleží ve vydání právních pramenů známých dotud jen v rukopisích neb starých tiscích, ale tím, že je dovedl spojit ve svazky společně s prameny již vydanými, stal se jeho »Codex« nepostrádatelnou pomůckou při badání i studiu přísně historickém. Jireček od 1867 vydal až do své smrti přes všechny finanční obtíže 13 svazků a podle původního rozsahu zbývalo vydati ještě 6 dílů. A tak neúnavný badatel a editor, když snad tušil, že jeho životní dílo zůstane torsem, vydal aspoň jakousi chrestomatii rozšířenou o některé právní prameny slovanské pod titulem »Svod zákonů slovanských« (1880). Jireček ze svých bohatých badatelských výzkumů a zkušeností vydal i biografickou příručku českých právníků (»Právnický život v Č. a na M.« 1903) a lexikálně upravený »Prove, Slovar slovanského práva« (1904). Nelze pochybovati, že Hermenegild Jireček umíraje ve vysokém věku (29. prosince 1909) želel, že své dílo nedokončil. Ale české právnictvo třebas jistě trpce si stýská do nepřízně osudu, který takovýmto způsobem drsnou rukou dovedl ničit rozmach vynikajícího jedince, srdečně bude trvale vzpomínati jeho jména, který pokusil se o souhrnnou edici českých pramenů právních s takovým zdarem, že ještě drahnou dobu zachová si primát dílo Hermenegilda Jirečka.
Ča.