Kovové pemze tuzemské nejsou předmětem potřeby dle lich. zák.

Krajský jako lichevní soud v H. K. odsoudil obžalované A. B. C. pro přečin řetězového obchodu a přestupek predražovaní dle § 14 č. 4 a § 7 lich. zák., že s niklovými 10haléři provozovali řetězový obchod a že za ně žádali a dali si poskytnouti ceny patrně přemrštěné za 160 K nom. 450—550 K ve státovkách.
Nejvyšší jako zrušovací soud vyhověl zmateční stížnosti obžalovaných a sprostí je obžaloby z těchto důvodů:
Vůči vývodům zmateční stížnosti obžalovaných А а В dlužno především podrobiti úvaze základní otázku, stížností nadhozenou, lze-li niklové mince, jimiž obžalovaní obchodovali, považovati za předměty potřeby po rozumu §u 1 zákona ze dne 17. října 1919 č. 568 sb. z. a n. Tu pak dlužno uznati, že názor nalézacího soudu, postavivšího se na stanovisko kladné, je právě mylný. Ve smyslu §1 1 cit. zákona jsou předměty potřeby věci movité, které slouží přímo neb nepřímo k ukojení životních potřeb lidí a zvířat domácích. § 1 zák. ze dne 17. října 1919 č. 567 sb. z. a n. o soudech lichevních mluví rovněž o činech proti zákonům a nař. vydaným od počátku války k tomu konci, aby zásobování obyvatelstva bylo zabezpečeno a předražování zabráněno. Tato ustanovení jakož i dříve platný předpis §u 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. nasvědčují zjevně tomu, že pojmu předmětu potřeby neodpovídají takové věci, které neslouží k tomu, by jimi byly uspokojeny potřeby lidí a zvířat domácích, ani věci, které mají význam jen jako prostředky, jimiž se věci sloužící za předměty opatřují. Peníze jakéhokoliv druhu jsou dle své podstaty a svého určení vždy jen prostředky, jimiž se provádí sice převod a oběh předmětů potřeby, totiž statků úkojných, ale jimiž statky tyto nevznikají ani se nerozmnožují. Pro tuto jejich povahu nelze o nich říci, že náležejí mezí ony věci, které k ukojení potřeb lidských a potřeb zvířat domácích slouží nepřímo, neboť těmito rozuměti dlužno věci takové, jež jsouce jako na př. , nástroje, suroviny neb součástky, samy sebou a v původní své podobě nezpůsobilé, sloužiti k ukojení potřeb oněch, slouží k výrobě nebo přípravě takových věcí, jimiž se potřeby ty ukájejí přímo.
I nauka národohospolářská, která definuje peníze jako statek hospodářský, jenž obecně slouží za míru směnných hodnot, za měnidlo, platidlo a uchovatele směnných hodnot, potvrzuje správnost názoru, že nelze v penězích spatřovati úkojné statky potřebě lidské sloužící. Rozhodnutí nejvyššího jako zrušovacího soudu ze dne 6. října 1921 č. j. Kr I 12/21-4.
Dr. Steinfeld.

Citace:

Kovové peníze tuzemské nejsou předmětem potřeby dle lich. zák.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1922, svazek/ročník 61, číslo/sešit I., s. 39-40.