K osmdesátinám kardinála P. Gasparriho.

Na 5. květen letošního roku připadly 80. narozeniny bývalého kardinála-státního sekretáře a slavného kanonisty Petra Gasparriho. Jméno tohoto učence je úzce spjato s nejnovější kodifikací církevního práva katolického, jíž si získal zásluhy a pro niž byl také přirovnán k podobně významné osobnosti 13. století, Raymundu z Penafortu. 1
G. narodil se 5. května 1852 ve Visso. R. 1880-96 byl profesorem kanonického práva na Institut catholique v Paříži. R. 1896 byl jmenován titulním biskupem cesarejským a od téhož roku do r. 1901 byl apoštolským delegátem pro republiky Ekvádor, Bolivii a Peru. R. 1901-07 byl sekretářem kongregace pro mimořádné věci církevní. R. 1907 jmenován kardinálem a r. 1914 státním sekretářem.
Kodifikační snahy, jež G. přivedl k uskutečnění, ozvaly se zejména před sněmem vatikánským (r. 1869-70). Sněmu byla podána řada reformních návrhů církevněprávních a obnovena zvláště se strany francouzské žádost po zredigovaní zákoníku práva kanonického a po moderní jeho úpravě. 2 R. 1904 vydal Pius X. motu proprio »Arduum sane munus«, 3 jímž navazuje na návrh daný s více stran sněmu vatikánskému, dal nyní hlavní popud k práci kodifikační. Úpravu nového kodexu, který měl býti prací celocírkevní, svěřil komisi kardinálů, vyhradiv si její předsednictví a jí dostalo se vydatné pomoci ve velkém počtu konsultorů. Také arcibiskupové s biskupy sufragánními byli vyzváni 4 k spolupráci přednášením návrhů změn církevněprávních. A již záhy osvědčil se G. při pracích kodifikačních, byv papežem jmenován sekretářem kardinálské komise a předsedou rady konsultorů, jejichž návrhy opravoval a zdokonaloval.
Předchůdci Kodexu byly konstituce Pia X. »Ne temere« z 2. 8. 1907 5 o podstatné formě manželského sňatku a »Sapienti consilio« z 29. 6. 1908 6 o nové úpravě ústředních úřadů papežských. G. byl pověřen vedením kodifikační komise. R. 1912 došlo již k rozeslání pro- zatímních výtisků kodexu. Publikační konstitucí »Providentissima Mater Ecclesia« oznámil konečné r. 1917 Benedikt XV. dovršení práce — vznik nového Codex iuris canonici s právní závazností od 19. 5. 1918, a G. jako president kodifikační komise to byl, jenž odevzdal papeži v tajné konsistoři první výtisk Kodexu. 7
V Kodexu dostalo se církevní praxi systematického zákoníku rázu moderního, takže tato nemusí sahati po složitých sbírkách starších; pro teorii ovšem zůstávají tyto sbírky nadále důležitými. Nejistotě poddávající se z rozmanitého výkladu kodexových předpisů bylo pak zabráněno vyhrazením autentického výkladu Codexu zvláštní komisi, 8 sestávající z několika kardinálů, z nichž jeden je předsedou, ze sekretáře a několika konsultorů z duchovenstva světského i řeholního. Všichni členové jsou jmenováni papežem. A také na úřad předsedy této komise povolán byl Gasparri r. 1917.
I jiným dílem učinil se G. známým. Od r. 1926-29 řídil vyjednávání apoštolského stolce s Itálií, čehož výsledkem jsou Lateránské smlouvy z r. 1929. 9 — V lednu 1930 byl konečně Piem XI. zproštěn úřadu státního sekretáře 10 a pojal úmysl dokončiti dílo o pramenech práva kanonického.
Ze spisů Gasparriho jsou právnicky zejména důležité Tractatus canonicus de matrimonio (2 sv., Paříž, 1904 3) a Codicis iuris canonici fontes (4 sv., Řím, 1923 násl.). Je oprávnená naděje, že literatura církevního práva katolického se od Gasparriho dočká ještě významného obohacení.
Dr. Kp.

U. Stutz, Der Geist des Codex iuris canonici v téhož Kirchenrechtliche Abhandlungen, seš. 92. а 93. (Stuttgart, 1918) 2.
V čele českého episkopátu byl kardinál Schwarzenberg a také jeho návrh zněl: »Collectio canonum per totum Orbem vigentium fiat, quae a S. Sede approbetur et in lucern edatur.« — J. Pejška, Codex Iuris Canonici a reformní předlohy sněmu vatikánského v Časopise katol. duchovenstva 59 (1918) 5 nsl.
Acta S. Sedis 36, 549. — E. Friedberg, Ein neues Gesetzbuch für die katholische Kirche v Deutsche Zeitschift für Kirchenrecht 18 (1908) 3 nsl.
Listem »Pergratum mihi«, A. S. S. 36, 603. — Friedberg na uv. m. 6 nsl.
A. A. S. 40 525 sqq. Otištěna také v Archiv für kathol. Kirchenrecht 88 (1908) 146 nsl. a v Deutsche Zeitschrift für Kirchenrecht uv. roč. 143 nsl. — Hobza, Dekret »Ne temere«. Papežský zákon o zasnoubení a oddavkách v Právníku 48 (1909) 329 nsl., 374 nsl., 445 nsl.
A. A. S. 42 425 sqq. Otištěna také v Arch. f. kathol. K. - R. uv. roč . 679 nsl. a v Deutsche Zeitschr. f. K. - R. uv. roč. 436 nsl. — J. Haring, Die Neuordnung der päpstlichen Behörden auf Grund der Konstitution »Sapienti consilio«, 29. Juni 1908 (Št. Hradec a Vídeň, 1908). Srv. Hobza-Tureček, Úvod do círk. práva (Praha, 1929) 88 nsl.
U. Stutz, Der Geist des C. i. с. 26 až 53; Srv. Henner, Základy práva kanonického. Č. 2. (Praha, 1921) 4 až 8.
Motu proprio »Cum iuris canonici Codicem«.
Hobza, Poměr mezi státem a církví (1931 4) 131 nsl. (239 nsl.) Úvod 78. V. Bušek v Bratislavě 3 (1929) 1117 nsl.
Viz stručnou zprávu ve Všehrdu 11 (1930) 157 (seš. 5.).

Citace:

K osmdesátinám kardinála P. Gasparriho. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 9-10, s. 341-342.