Č. 155.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Řízení předepsané v § 18 dávk. ř., zejména obligatorní odhad neplatí pro vyšetření výše nákladů na zvýšení hodnoty nemovitostí, které jest dle § 9 k nabývací ceně připočítati.
(Nález ze dne 12. července 1919 č. 3419.)
Prejudikatura: nál. č. 75, 115 a 152 této Sbírky.
Věc: Antonín Líman, továrník ve Staré Boleslavi, proti Zemskému správnímu výboru v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitosti.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatel prodal trhovou smlouvou ze dne 2. ledna 1918 část pozemku čís. kat. 429/19 s domem čís. pop. 422 ve Staré Boleslavi na ní vystaveným a byla mu z přírůstku hodnoty 1782 K 97 h vyměřena dávka penízem 142 K 64 h. Stížností domáhal se stěžovatel zrušení platebního rozkazu, dovozuje, že stavební náklad na dům na prodaném pozemku nově vystavěný, který sluší k nabývací ceně pozemku připočísti, udal částkou 5700 K, že však jej vyměřovací úřad uznal pouze částkou 4200 K což po názoru stěžovatelovu nevyhovuje předpisu § 18 dávk. ř., který v případě, že se nedocílilo smírné dohody, žádá, aby hodnota stavebních nákladů vyšetřena byla soudním odhadem.
Na témže stanovisku stojí také stížnost k nejvyššímu správnímu soudu, která naříkanému rozhodnutí, jímž stížnost na platební rozkaz byla zamítnuta, vytýká nezákonnost. Vadu tu spatřuje stížnost v tom, že stavební náklad, který dle § 9 dávk. ř. k nabývací ceně pozemku připočísti sluší, jest pokládati za součást nabývací hodnoty a že proto po názoru stížnosti řízení v § 18 dávk. ř. předepsané vztahuje se také na stavební náklad.
Rozhoduje o této stížnosti, setrval nejvyšší správní soud na stanovisku zaujatém v rozhodnutích ze dne 8. dubna 1919 č. 1704 a ze dne 31. května 1919 čís. 2604, že totiž řízení předepsané v § 18 řádu o vybírání dávky z přírůstku hodnoty, zejména obligatorní odhad neplatí pro vyšetření výše nákladů na zvýšení hodnoty nemovitosti, kterou jest dle § 9/1. c. k nabývací ceně připočítati. K vývodům stížnosti podotýká se ještě, že hodnotou nabývací nerozumí zákon též investiční náklady, neboť v § 18 staví vedle sebe hodnotu nabývací a položky včítatelné a pouze pro vyšetření hodnoty nabývací, nikoliv též pro hodnotu nákladu učiněného na zvýšení této hodnoty platí řízení v tomto paragrafu předepsané. Také odst. 1. § 9 dávk. ř. nemluví o »hodnotě« učiněných nákladů, nýbrž o »výlohách« na ně, jmenovitě též o výlohách na novostavby a učiněné výlohy, skládající se z určitých peněžitých sum, jež nemohou býti zjištěny odhadem. Odporovalo by také zákonu, který dovoluje k ceně nabývací přičítati učiněné náklady, aby místo ceny těchto nákladu nastoupiti mohla někdy jejich hodnota, která podle okolností může býti vyšší nebo nižší, nežli činil skutečný náklad.
Nelze proto v naříkaném rozhodnutí shledati nezákonnost a slušelo stížnost, která kromě této jinou námitku nečiní, zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 155. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 330-331.