Č. 65.

Administrativní řízení: Chybné intimování rozhodnutí poslední stolice jest podstatnou vadou řízení.
(Nález ze dne 20. března 1919 č. 1144.)
Věc: Augustin Valenta v Rozdělově (adv. Dr. Alfred Meissner z Prahy) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Nemanželskému dítěti povolaného, narozenému dne 19. srpna 1916, přiřkla okresní vyživovací komise příspěvek 1 K denně ode dne 1. srpna 1917 počínajíc. Z tohoto usnesení, doručeného dne 5. prosince 1917, podala nemanželská matka odvolání, ve kterém se domáhala přiznání příspěvku pro dítě také za dobu od jeho narození do dne 31. července 1917. Odvolání vrátila Zemská vyživovací komise 1. stolici přípisem ze dne 20. května 1918 čís. 200 s poukazem, aby o nároku sama rozhodla, protože o nároku dítěte na příspěvek za dobu před 1. srpnem 1917 v naříkaném usnesení rozhodnuto nebylo a zemské vyživovací komisi chybí podnět pro její rozhodování. Okresní komise oznámila nemanželské matce protokolem ze dne 4. října 1918, že Zemská vyživovací komise svrchu uvedeným přípisem sdělila, že jí nepřísluší rozhodovati o podpoře pro dítko za dobu před 1. srpnem 1917 a že jí bude za onu dobu vydáno vyřízení nové, proti kterému může podati odvolání. Usnesením ze dne 11. října 1918 přiznala pak okresní komise nemanželskému dítěti povolaného příspěvek 1 K denně také ode dne jeho narození do dne 31. července 1917.
Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu vytýká usnesení zemské vyživovací komise ze dne 20. května 1918 čís. 200, že jest nezákonné, pokud v něm zemská komise tvrdí, že jí nepřísluší rozhodovati o příspěvku za dobu před 1. srpnem 1917, že zemská vyživovací komise měla vydati meritorní rozhodnutí, nikoli ponechati 1. stolici na vůli nově rozhodnouti. O stížnosti té uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Hledě k tomu, že pravý obsah naříkaného rozhodnutí liší se podstatně od toho, co nemanželské matce protokolem ze dne 4. října 1918 bylo intimováno, a že tedy stížnost směřuje proti něčemu, co zemská komise nevyslovila, a nemohla býti řízena proti výroku, který zemská vyživovací komise vlastně vydala, jeví se celý postup tento zmatečným, k jehož nápravě nezbývá jiného, nežli naříkané rozhodnutí zrušiti a tím poskytnouti příležitost, aby mohl pravý obsah přípisu zemské vyživovací komise ze dne 26. května 1918 čís. 200 se stranou býti sdělen.

Citace:

č. 65. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 158-159.