Č. 110.

Vyživovací příspěvek: Odpadne-li jeden z několika pramenů příjmu povolaného, nezakládá to ještě nárok na vyživovací příspěvek, stačí-li zbývající příjmy na výživu příslušníků povolaného.
(Nález ze dne 21. května 1919 č. 2311.)
Věc: Marie Johnová v Horní Libchavě (adv. Dr. Otto Löwy z Čes. Lípy) proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Stěžovatelka byla se svým nárokem na vyživovací příspěvek pro sebe a tři děti, který vznesla po nastoupení svého manžela do činné služby vojenské, naříkaným rozhodnutím zamítnuta z důvodů, že výživa její a dětí se zřetelem k výnosu polního hospodářství nebyla odchodem povolaného ohrožena. Stížnost k nejvyššímu správnímu soudu vytýká tomuto rozhodnutí nesprávné právní posouzení, které vidí v tom, že naříkané rozhodnutí nevzalo v úvahu, že živnost truhlářská, kterou povolaný provozoval s pomocníkem a učedníky, byla odchodem jeho zastavena, a že tak zanikl příjem z této živnosti, jímž musil býti výnos hospodářství doplňován, poněvadž sám nestačil k úhradě nákladů na výživu rodiny. Mimo to namítá stížnost, že naříkané rozhodnutí jest v odporu s obsahem spisů.
O stížnosti té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Povolaný před nastoupením svým do činné služby vojenské měl dvojí pramen příjmů k výživě své a svojí rodiny: jednak příjem z polního hospodářství, které tvořil dům a 27 korců dílem vlastních, dílem najatých pozemků s náležitým stavem dobytka, jednak příjem ze živnosti truhlářské. Tato živnost byla odchodem jeho zastavena a příjem z ní odpadl. Že rodina jeho byla závislá na příjmech povolaného, je nesporno, a dlužno pouze rozluštiti otázku, byla-li výživa její odpadnutím jednoho z obou řečených pramenů příjmu, totiž příjmu ze živnosti truhlářské, ohrožena. K zápornému zodpovědění této otázky vedly žalovaný úřad skutkové okolnosti o rozsahu hospodářství a počtu dobytka na něm chovaného, stav dluhů knihovních a mimoknihovních, výše nájemní činže a daní, jakož i občasné najímání výpomocné síly pracovní, a z těchto dat čerpaný úsudek o výši výnosu hospodářství se zřetelem k poměrům, jaké byly, když manžel stěžovatelčin povolán byl k vojsku. Skutkový podklad naříkaného rozhodnutí, který se shoduje s udáním strany, a kterému také stížnost nevytýká neúplnost, sluší pokládati za nesporný a úplný. Úsudek, že, stačí-li z několika pramenů příjmu povolaného některý sám o sobě k výživě jeho příslušníků, není odpadnutím ostatních příjmů odchodem povolaného výživa rodiny ohrožena, neodporuje zákonu ze dne 27. července 1917 č. 313 ř. z., který v odst. 1 § 2 obsahuje zásadu, že snížení příjmů povolaného, tedy částečné odpadnutí jich, jen tehdy dává právo na vyživovací příspěvek, když snížená míra příjmů těch nepostačuje k výživě příslušníků povolaného. Naříkané rozhodnutí neporušilo tudíž zákon, vyslovilo-li — zjistivši bezvadně, že výnos hospodářství stačí k výživě rodiny povolaného — že výživa stěžovatelky a jejích dětí vzhledem k výnosu polního hospodářství nebyla odchodem povolaného ohrožena. Tento výrok jest odpovědí na otázku skutkovou a tvoří proto součást skutkové podstaty ve správním řízení zjištěné, na kterou — protože tu není vad v odst. 2, § 6 zák. o správním soudě naznačených — je také nejvyšší správní soud při svém rozhodování vázán, a jest proto výrok ten po stránce věcné nenaříkatelný.
Bezpodstatnou jest výtka stížnosti, že naříkané rozhodnutí jest v odporu se spisy, který spočívá v tom, že vyšetřující orgán se vyjádřil, že výživa stěžovatelčina jest ohrožena, ale naříkaným rozhodnutím vzat opak toho za základ. Neboť vyšetřující orgán má zjistiti pouze skutkové okolnosti, kdežto utvořiti si z nich úsudek o stavu ohroženosti výživy jest právem rozhodujících úřadů, které při tom úsudkem vyšetřovacího orgánu nijak nejsou vázány.
Jeví se tudíž stížnost bezdůvodnou a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 110. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 246-248.