Č. 138.

Řízení před nejvyšším správním soudem: Nemůže-li žalovaný úřad předložiti spisy k věci se táhnoucí a nezaujme-li ani stanovisko k vývodům stížnosti, má nejvyšší správní soud vzíti údaje stížnosti za podklad svého rozhodnutí.
(Nález ze dne 20. června 1919 č. 3007.)

Prejudikatura: víd. nál. ze dne 30. března 1917 č. 7711, Budw. č. 11798 a další stálá praxe.
Věc: Dr. Karel Rix, advokát v Praze a manželka jeho Marie Rixová proti Zemské vyživovací komisi v Praze o vyživovací příspěvek.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vadnost řízení.
Důvody: Stěžovatel podal dne 22. srpna 1918 č. 11213 jménem svým a jménem své manželky Marie stížnost ku správnímu dvoru soudnímu ve Vídni do rozhodnutí zemské vyživovací komise v Praze ze dne 15. května 1918 č. 20613/1 A ai 1917, kterým tato zamítla nárok manželky stěžovatelovy na vyplacení vyživovacího příspěvku za dobu od 15. května 1915 s odůvodněním, že výživa rodiny nejeví se ohrožena tím, že stěžovatel byl povolán k činné službě vojenské.
C. k. správní dvůr soudní ve Vídni usnesením ze dne 16. září 1918 zahájil o této stížnosti přípravné řízení.
Když stížnost Dra Karla Rixe odevzdána byla vídeňským soudem tomuto nejvyššímu správnímu soudu, bylo zemské vyživovací komisi oznámeno, že jest jí volno podati odvodní spis do 14 dnů a byla zároveň vyzvána, aby předložila v téže lhůtě spisy správní.
Zemská vyživovací komise přípisem ze dne 6. června 1919 č. 20613 sdělila, že správní spisy, týkající se vyživovacího příspěvku manželky stěžovatele se při stěhování zemské vyživovací komise buď ztratily neb někam založily. Spisu odvodního nepodala. Za tohoto stavu věci může se správní soud při svém rozhodování o této stížnosti říditi jen obsahem stížnosti.
Stížnost vytýká naříkanému rozhodnutí vadnost řízení, kterou shledává v tom, že žalovaný úřad nekonal šetření o příjmu rodiny povolaného, nýbrž prostě vzal za základ svého rozhodnutí výši příjmu, dle které byl stěžovatel v letech 1914—1917 zdaněn, t. j. 6000 K.
Ježto nejvyššímu správnímu soudu nejsou správní spisy k disposici, by mohl pravdivost tohoto tvrzení prozkoumati, musí je nejvyšší správní soud považovati za správné a správním spisům odpovídající.
Nebylo-li však vyživovací komisí konáno o příjmu rodiny povolaného jiného šetření, než právě uvedené zjištění částky, ze které byla stěžovateli vyměřena daň z příjmu, schází naříkanému rozhodnutí dostatečný podklad skutkový pro zodpovědění otázky ohrožení výživy příslušníků povolaného a slušelo proto naříkané rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení ve smyslu § 6, odst. 2 zákona o správním soudu.

Citace:

č. 138. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 302-303.