Č. 25.

Obecní správa (Čechy): 1. Dozorčí úřad nedopouští se zásahu do samosprávy obce, odepře-li v mezích své zákonné příslušnosti žádané povolení k vybírání určitých přirážek obecních. — 2. Výrok zemské správní komise, odpírající obci žádané povolení k vybírání určité přirážky pro odmítavé stanovisko projevené místodržitelstvím, jest pokládati za konečné rozhodnutí správní po rozumu § 87 ob. zříz. a § 5, odst. 2 zák. o správ. soudu, i když zemská komise správní dala při tom na jevo, že nesdílí právního náhledu místodržitelství. — 3. Z citace § 82 v § 84 ob. zříz. nelze odvoditi, že by přípustnost nerovnoměrného rozvrhu přirážek obecních na jednotlivé druhy daně byla obmezena na případy §§ 76, 78 a 82 ob. zříz. Z citace té plyne toliko, že v případech § 82 není k tomuto nerovnoměrnému rozvržení přirážky zapotřebí souhlasu okresního zastupitelstva.
(Nález ze dne 1. února 1919 č. 695).
Prejudikatura: K 1.: víd. nál. ze dne 13. ledna 1910 č. 303, Budw. č. 7150 A, ze dne 9. června 1910 č. 5907, Budw. č. 7503 A., ze dne 9. července 1915 č. 4594, Budw. č. 11012 A; k 3.: víd. nál. ze dne 13. ledna 1910 č. 303, Budw. č. 7150 A a ze dne 9. června 1910 č. 5907, Budw. č. 7503 A.
Věc: Město Chrudim proti Zemské správní komisi král. Českého o obecní přirážky.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost. Důvody: Obecní výbor v Chrudimi usnesl se vybírati k úhradě rozpočtového schodku obecního na r. 1916 kromě 130procentní obecní přirážky k veškerým daním přímým, vyjímaje osobní daň z příjmu a 5procentní daň z výnosu budov od daně činžovní dočasně osvobozených, ještě další 20procentní přirážku k výdělkové dani podniků veřejně účtujících. K žádosti za povolení přirážek těchto, jež byla okresním výborem Chrudimským doporučena, bylo výnosem zemské správní komise král. Českého ze dne 9. ledna 1917, č. 14741 obci Chrudimské povoleno vybírati toliko přirážku 130procentní ke všem přirážce podléhajícím daním přímým, kdežto ve příčině další 20procentní přirážky k výdělkové dani podniků veřejně účtujících bylo obci vzhledem ke stanovisku místodržitelství, jež souhlas k povolení této přirážky odepřelo, ponecháno na vůli, aby žádost svoji v tomto směru odvolala nebo při žádosti setrvala, v kterémžto případě bude věc dle § 87 ob. zříz. předložena sněmu zemskému k usnesení. Spolu s tímto výnosem sdělila zemská správní komise s obcí opis noty místodržitelství, dle níž toto odepřelo povoliti 20procentní přirážku k dani výdělkové podniků veřejně účtujících z toho důvodu, že dle § 80 obec. zříz. mají býti obecní přirážky k daním přímým rozvrženy na všechny takovéto daně zpravidla rovnou měrou, zvláštních důvodů však, jež by ve smyslu §§ 76, 78 a 82 obec. zříz. ospravedlňovaly větší zatížení výdělkové daně podniků veřejně účtujících, že obec neuvedla.
Do výnosu zemské správní komise podala obec Chrudimská stížnost k nejv. správnímu soudu v těchto směrech:
1. brojí proti právnímu náhledu, že nerovnoměrné zatížení daní přímých obecní přirážkou jest obmezeno na případy §§ 76, 78 a 82 ob. zříz., ježto diferencování obecní přirážky jest po zákonu zásadně přípustno:
2. vytýká, že úřady dozorčí, odpírajíce povolení přirážky, na které se obecní výbor usnesl, nepřímo nutí obec přirážku zvýšiti, čímž zasahují neoprávněným způsobem do samosprávy obce, ježto si tím osobují stanovení způsobu úhrady obecního schodku, k čemuž však nejsou povolány:
3. namítá, že poukaz na usnesení sněmu zemského jest hledě k nečinnosti sněmu nemístným, a to tím spíše, ježto sněmovní usnesení opětovně nahrazováno bývá císařským nařízením.
Nejvyšší správní soud uvažoval o stížnosti takto: Povolivši obci Chrudimské toliko přirážku 130procentní ke všem daním přímým přirážce podrobeným, odepřela zemská správní komise obci další 20procentní přirážku k výdělkové dani podniků veřejně účtujících a přistoupila tím ve směrodatném tenoru svého výnosu na odmítavé stanovisko projevené místodržitelstvím.
Dlužno tedy rozuměti výroku zemské správní komise tak, že vzešel ze souhlasné vůle obou úřadů povolaných k rozhodování o přirážce a nelze hleděti k tomu, že zemská správní komise sama dala na jevo, že nesdílí právního náhledu místodržitelství. Výrok zemské správní komise sluší tedy pokládati ve smyslu zákona (§ 87 ob. zříz. změněného zákonem ze dne 4. března 1901 č. 12 ř. z.) za konečné rozhodnutí správní, kteréž podléhá přezkoumání nejvyššího správního soudu.
Ve věci samé sluší především proti vývodům stížnosti zdůrazniti, že ve výkonu moci dozorčí, propůjčené zákonem nadřízeným úřadům, nelze spatřovati neoprávněného zásahu do samosprávy obce, pokud úřad dozorčí nepřekročil zákonných mezí své dozorčí příslušnosti. Ježto pak úřady dozorčí, jimž přísluší udíleti povolení k vybírání přirážek obecních, jsou nejen oprávněny, nýbrž i povinny, aby rozhodujíce o povolení přirážky v prvé řadě zkoumaly, zda vybírání přirážky, obecním výborem usnesené, jest po zákonu přípustno, nedopouští se úřad dozorčí žádné nezákonnosti, odpírá-li povoliti přirážku dle zákona nepřípustnou, nechať odepření toto má na způsob úhrady obecních schodků vliv jakýkoli.
Spor soustřeďuje se tudíž na jedinou otázku, zda nerovnoměrný rozvrh obecní přirážky na jednotlivé druhy daní přímých jest po zákonu přípustný toliko za předpoklad §§ 76, 78 a 82 ob. zříz., na kterémžto právním náhledu spočívá naříkané rozhodnutí, či je-li nerovnoměrné rozvržení přirážek na jednotlivé daně přímé dovoleno i bez těchto předpokladů, jak tvrdí stížnost.
Správní soud musil v této otázce dáti za pravdu stížnosti.
Neboť obecní zřízení stanovilo v § 80 zásadu rovnoměrného rozvržení přirážky na jednotlivé druhy daní přímých v obci předepsaných s výslovnou výhradou pokud se dle § 84 neustanoví jinak. Dle § 84 jest však dovoleno rozvrhnouti obecní přirážku na jednotlivé druhy daní přímých dle rozličných procent zcela všeobecně s tou jedinou výhradou, že jest k tomu vždycky, vyjma případy dotčené v § 82 ob. zříz., zapotřebí přivolení zastupitelstva okresního. Tímto poukazem na § 82 není však zásadní platnost § 84 obmezena toliko na případy § 82 a na případy v tomto § citovaných §§ 76 a 78, nýbrž praví se jen, že v případě § 82 svolení okresního zastupitelstva se nevyžaduje, kdežto v případech jiných povolení tohoto jest zapotřebí.
Spočívá tedy naříkané rozhodnutí, jímž bylo povolení vyšší přirážky k výdělkové dani podniku veřejně účtujících odepřeno jedině z domnělého důvodu právního, že nerovnoměrné zatížení přímých daní přirážkou obecní jest přípustno jen za předpokladů §§ 76, 78 a 82 ob. zříz., na mylném výkladu zákona a slušelo je zrušiti jako nezákonné, aniž bylo třeba obírati se další námitkou stížnosti, kteráž obrací se proti dodatku naříkaného rozhodnutí, v němž žalovaný úřad toliko naznačil, jak se hodlá zachovati, obnoví-li obec svoji zamítnutou žádost.

Citace:

č. 25. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 87-89.