Č. 37.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí (Čechy): Prekluse při vyhledávání hodnoty nemovitosti dle § 18 řádu dávk. nastává jen tehdy, šetřil-li úřad formálních předpisů, daných o vyhledávání hodnoty, zejména vyzval-li stranu, aby sdělila hodnotu, jež se jí zdá přiměřenou, a oznámil-li straně podklad, na kterém ke svému vlastnímu ocenění dospěl.

(Nález ze dne 12. února 1919 č. 835.)
Věc: Maric Šmakalová a spol. (adv. Dr. Eduard Körner z Prahy) proti Zemské správní komisi království Českého o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje jako zákonem neodůvodněné.
Důvody: Platebním rozkazem král. čes. zem. inspektorátu pro zemské dávky z 12. února 1917 č. j. N 19 412/2147 ai 1916 vyměřena prodávajícím manželům Františku a Marii Šmakalovým, z nichž zatím prvý zemře a jehož pozůstalost odevzdána dědicům Anně Ludvíkové a nezletilému Václavu Šmakalovi, z prodeje Jílovských pozemků č. kat. 795/1, 795/2, 839 a 840 dávka z přírůstku hodnoty 1038 K 82 h. Dávka vypočtena na podkladu nabývací hodnoty 3230 K a zcizovací hodnoty 8000 K s připočtením dávky převzaté k placení kupujícími manžely Jaroslavem a Ladislavou Benediktovými.
Nabývací hodnota zjištěna takto: Kupující, oznamujíce koupi předložili opis trhové smlouvy stěžovatelů ze dne 6. července 1883, vykazující kupní cenu 6000 K. Prodávající vyplňujíce vzorec přiznání, uvedli stejnou cenu kupní, výměru 4 jitra 33 a úmluvu o placení dávky kupujícími a jako svůj vpočítatelný náklad asi 800 K za melioraci někdy z r. 1885. Inspektorát hledě ke stáří tohoto převodu zjistil u obecního úřadu v Jílovém obecnou hodnotu těchto pozemků k 1. lednu 1903 na 1 K za 1 a sdělil stěžovatelům, že dle § 18 řádu o zavedení zmíněné dávky ustanovil 3230 K Jako hodnotu pozemků v den 1. ledna 1903, při čemž je upozornil, že nepodají-li do 14 dnů námitek proti této předpokládané hodnotě, vyměří se dávka na jejím podkladě a že, budou-li podány námitky, vyšetří se hodnota soudním odhadem. Stěžovatelé oznámili podáním z 13. ledna 1917 v čas došlým, že již v přiznání zodpověděli všecky dotazy a hlavně že oznámili, že kupující převzali placení dávky, aby se tedy všecky přípisy těmto posílaly. Na to vyměřena dávka podle nabývací ceny 3230 K. Výpočet její spočívá asi dle číslic, napsaných na přípisu obecního úřadu tužkou, na nesprávném předpokladu, že jitro rovná se 800 a jako konečná číslice vypočteno tam 3233 K dle výměry 4 jiter 33 . Ve stížnosti k zemské správní komisi král. Českého odvolávají se stěžovatelé na kupní cenu 3232 zl., nikoli 3230 K, prokazují původní trhovou smlouvou kupní cenu 3000 zl., uvádějíce výlohy kupu na 232 zl. a namítají, že ani těchto 6464 K nemělo se bráti za základ, nýbrž obecná cena 8000 K k 1. lednu 1903, ježto kupní cena se zvýšila melioracemi asi za 1200 K, na něž stěžovatelé asi 840 K platili ze svého.
Stížnost zamítnuta naříkaným rozhodnutím zemské správní komise král. Českého z důvodu prekluse, poněvadž řízením provedeným dle § 18 dávk. řádu stanovena nabývací hodnota k 1. lednu 1903 částkou 3230 K a poněvadž stěžovatelé proti ní nepodali námitek, ježto podání jejich z 13. ledna 1917 nebere ji v odpor a nelze je tedy pokládati za námitky dle § 18 řádu.
Vyřizuje stížnost do tohoto rozhodnutí podanou uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Stížnost vytýká vadnost správního řízení, spočívající v tom, že nebyli kupující manželé Jaroslav a Ladislava Benediktovi zpraveni o zahájeném správním řízení, aby mohli v řízení tom také všecky námitky uplatniti, když dle trhové smlouvy převzali na sebe placení dávky z přírůstku hodnoty. Poněvadž stěžovatelé uplatňují tím jen práva kupujících, mohou se jen tito považovati za zkráceny ve svých právech a poněvadž stěžovatelé nevykázali se plnou mocí k hájení jejich práv, zamítnuta v tom směru stížnost pro nedostatek legitimace (§ 2 zákona z 2. listopadu 1918, č. 3 sb. z. a § 2 zákona z 22. října 1875, č. 36 ř. z. z r. 1876), aniž se pouštěl nejvyšší správní soud do meritorního řešení nadhozené otázky, může-li kupující, jenž smlouvou převzal na sebe placení dávky z přírůstku hodnoty, žádati, aby byl přibrán již k ukládacímu řízení jako strana.
Naproti tomu nelze stížnosti upříti oprávnění v otázce zjištění nabývací hodnoty. Dle § 18 dávk. řádu, nemá-li se vzíti za základ udaná nabývací cena, má vyměřovací úřad napřed stranu vybídnouti, aby udala hodnotu, jež se jí zdá býti přiměřenou, a teprve, kdyby hodnotu stranou udanou neshledal případnou, má sám oznámiti straně hodnotu přiměřenou a vyzvati ji, aby se o ní vyjádřila do 14 dnů pod následky prekluse. Tento předpis jest jistě dán v zájmu strany, jíž nesmí býti dávka předepsána nesprávným postupem úřadu a za mylných předpokladů, nýbrž musí jí býti poskytnuta příležitost, hájiti plně svých zájmů již v ukládacím řízení a zejména spolupůsobiti při zjišťování podkladu dávky, tedy také nabývací hodnoty.
Toto hledisko vyžaduje toho, aby nejen vždycky, kdy jde o vyměření dávky na základě hodnoty, byla strana vyzvána, aby hodnotu tu udala, nýbrž i, když úřad s tímto udáním se nespokojí a proto sám hodnotu ocení, aby straně sdělil netoliko výsledek tohoto ocenění, nýbrž i podklad, na kterém ke svému vlastnímu ocenění (§ 18/2 řádu) dospěl, a aby jí tak umožnil kontrolovati správnost tohoto výpočtu a vytýkati a zdůvodniti nesprávnost jeho.
Nezachoval-li se tak vyměřovací úřad, nelze sdělení o ocenění učiněné straně dle § 18/2 řádu pokládati za platné a účinné a nebylo by tudíž také možno stranu stíhati preklusí a následky § 18, odst. 4, kdyby ne- byla její odpověď na sdělení toto tak úplná a přesná, aby mohla býti pojímaná za formální námitky dle § 18, odst. 3. V daném případě opomenul především vyměřovací úřad ve smyslu § 18, odst. 1, vyzvati stranu, aby udala hodnotu přiměřenou, což nezbytně učiniti měl, když nebral za základ kupní cenu z r. 1883, již strana pokládala za nabývací cenu ve smyslu § 8 řádu. Úřad vyměřovací neučinil ničeho jiného, nežli že straně ohlásil, že ustanovil tuto hodnotu částkou 3230 K, a nenaznačil, jak k této číslici dospěl, ani stranu neuvědomil o tom, že částka ta má representovati násobek počtu čtverečných sáhů prodané nemovitosti cenou 1 K za čtverečný sáh. Tímto opomenutím bylo straně znemožněno poukázati k tomu, že počet čtverečních sáhů vyměřovacím úřadem předpokládaný jest mylně vypočten, že jitro nemá, jak bylo při výpočtu tom předpokládáno, 800 čtver. sáhů, nýbrž 1600 čtver. sáhů a že by tudíž i při stanovisku vyměřovacím úřadem zaujatém hodnota nabývací nebyla 3230 K, nýbrž 6433 K. Tato neúplnost a nesprávnost sdělení úředního straně daného vylučovala právní jeho účinnost a nemohly již proto vzejíti následky prekluse, o kterých jedná § 18, odst. 4.
Nadbytkem ještě shledává nejvyšší správní soud v podání stěžovatelů ze dne 13. ledna 1917 námitky ve smyslu § 18, odst. 3. Vždyť jimi opakují vlastně stěžovatelé, že nabývací cena jejich v r. 1883 byla 6000 K. kteráž cena byla tím jimi postavena proti hodnotě 3230 K vyměřovacím úřadem k 1. lednu 1903 předpokládané, a prekluse také proto nenastala.
Nutno proto pokládati v odpor vzaté rozhodnutí, vycházející při zamítnutí stížnosti jedině z právního názoru, že stěžovatelé jsou prekludováni se všemi námitkami proti předpokládané nabývací hodnotě 3230 K za nezákonné a je dle § 7 zák. o správ. s. zrušiti, aniž bylo možno nebo nutno hleděti k námitkám, vztahujícím se k meritu věci, zejména k otázce, jaká částka má býti vzata za podklad stanovení ceny čili hodnoty nabývací.

Citace:

č. 37. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1920, svazek/ročník 1, s. 110-112.