O vzniku Digest.

(Theorie Bluhmova a její odpůrci)

Václav Vaněček (Praha).
(Dokončení.)
c) Peters.
Po Hoffmannovi, jehož příliš odvážná tvrzení byla pro slabý vědecký podklad poměrně snadno odmítnuta (byla to spíše jen řada revolučních myšlenek, nahozená s jistou genialitou), při- hlásili se další dva odpůrci, Ehrenzweig 1901 a zejména Peters. Ehrenzweig anticipoval již Peterse (»Die Compilation d. Dig. Just.« v Zeitschrift für Privat- u. öffentliche Recht d. Gegenwart = Grünhufs Zeitschrift, roč. XXVIII.), ale jeho myšlenka — jak ostatně sám přiznal — má původ »im leichten Spiel der Einbildungskraft«, v lehké hře obrazotvornosti, aniž by byla doložena hlubším studiem pramenným. To učinil teprve Peters. Jeho spis vyšel r. 1913 a jmenuje se »Die oströmischen Digesteakomnientare und die Entstehung der Digesten«. Je to dílo typické pro methodu novějšího badání o pramenech v romanistice. Ukazuje dobře, jak subtilních a obor právní daleko přesahujících prostředků jest třeba použiti, aby byly nalezeny opěrné body na půdě tak nejisté, na niž toto badání vede. Je to zejména znalost pozdní středověké právní tvorby byzantské, jíž je vyzbrojen Peters, znalost současné byzantské literatury theologické, kritika nejen věcná, právní, nýbrž i filologická. kulturně-historická atd. Právě pro ťypičnost postupu bude snad dobře, budeme li reprodukovali logicky sled Petersova spisu, nechávajíce stranou různé otázky, do nichž Peters tak často zabočuje a jež vznikly jaksi jako vedlejší zplodiny při studiu hlavního thematu (na př. otázka, podle čeho byl korrigován první text Florentiny — polemika proti Mommsenovi).
Peters vychází od kommentářů k Digestům z doby 6. a 7. stol., které nám nejsou ovšem zachovány přímo, nýbrž ve scholiích k Basilikám. Po straně textu Basilik jest totiž řetěz poznámek. σχόλια, παραγραφαί každé σχύλιον jest vlastně excerptem z některého komentáře a vždy označeno jménem autora. Systém takovýchto poznámek se nazývá v theologické literatuře katena; Peters proto i zde říká basiliková katena. Značná část paragrafů je tu označena jako „του ανωνύμου“, od neznámého autora. A právě té věnuje Peters pozornost. Dokazuje, že paragrafy ,,τοϋ ανωνύμου“ pocházejí ze zvláštní kateny Digestové a teprve pozdějšími opisovači že připsány anonymovi. Analysou těchto scholií (paragrafů) určuje, že anonymova digestová katena obsahovala: 1. text Digest v řeckém překladu a to ve formě krátkých sum, 2. celkem skrovné poznámky anonyma samého, 3. excerpta ze starších komentářů, z nichž v první řadě podle rozsahu stojí Stefans, dále Theofilos, Dorotheos a Kyrillos. Jak vidíme, pokouší se Peters na základě scholií basilikových o rekonstrukci zmíněné kateny digestové. Ale jde ještě dále: další analysou usiluje o rekonstrukci samých částí této digestové kateny, to jest jednotlivých původních komentářů. Komentář Kyrillův a Dorotheův nejsou vlastně komentáře. Pocházejí přímo z doby Justiniánovy a drží se v mezích známého zákazu komentace (Justinian v konstituci Tanta dovolil jen doslovný překlad do řečtiny ( κατά πόδας ), tak zv. παρατίτλυ (poukazy na parallelní místa) a ινδικές, stručné sumy za ůče lem přehledu). První je vlastně doslovný řecký překlad, druhý je stručná suma ( ινδιξ ). Je tu zároveň doklad, že se za života Justiniánova jeho zákaz zachovával. Naproti tomu komentář Theofilův je již skutečný komentář: zřejmě tím odporuje Justi- niánovu zákazu. Vzniká tak rozpor, který byl různě vysvětlován: 1. jednak že zákaz Just, nebvl vůbec dodržován — proti tomu bylo právě ukázáno, že dodržován byl. 2. Že kom. Theofilův byl pro školu a ne к uveřejnění a proto nerespektoval zákaz — to vyvrací Peters důkazem, že prof. Theofilos, člen kompilační ř omise digestové, byl mrtev krátce po složení Digest. (Že byl Theofilos již r. 534 mrtev, vyvozuje Peters z toho, že v prosinci r. 534 není již zván do komise pro sestavení nového kodiku, ač na předchozích dílech měl vždy účast.) Nebylo mu tedy ani časově možno v onom mezidobí takovéto školské dílo napsat, což Peters podpírá i rozborem vyučovacího řádu na byzantských právních školách. 3. Rozpor lze podle Peterse odstraniti jedině, přistoupíme-li na to. že Theofilův komentář k Digestům byl složen před Digesty Justiniánovými, že to nebyl komentář k Just Dig., nýbrž k dílu v obrysech stejnému, jež tu bylo již dříve. Tím jsme se dostali k samému jádru Petersova spisu. Oproti Hoffmannovi není tu již bráno v pochybnost Bluhmovo stanovení vnitřní výstavby Digest. Jsou popírány jen důsledky z něho Biuhmem vyvozené. Bluhmovy objevy jest vztahovali na dílo, jehož kompilátoři just. použili, a jež mělo s některými odchylkami již všechny Bluhmem konstatované rysy. Že tu soukromé sbírky před Just. byly, dokazuje se z konstituce Omnem, kde se praví, že v druhém roce studií byla člena »prima pars legiím«, dále některé tituly »ex illa parle legum, quae de iudiciis nuncupatur« a »ex illa, quae de rebus appelalur«. Srovnáním s cirk. lit. byzantskou dokazuje Peters, že leges je překlad řeckého » νόμοι « ve významu práva, právní látka vůbec. Mluví se kdy v oné konstituci o díle, jež obsahovalo základy (prima pars = πρώτα), dále o d le »de iudiciis« a »de rebus«. (Ještě Dig. Just, rozdělena k pedagog. úč. v sedm částí: πρώτα, de iudiciis, de rebus, atd..) Poněvadž předchozí literatura neměla orig. spisů, jež by byly o těchto věcech souborně jednaly, je nutno míti za to, že tu byla díla téhož rázu, jako pozdější Dig. Just., t. j. kompilace citátů z klasických autorů. A na ty se vztahoval Theofilův komentář, určený právě oněm třem studijním oborům: πρώτα, dc iudiciis, de rebus. (Podle dosavadního, mínění vztahoval se na prvních 19 knih Just. Dig., odpovídajících rovněž oněm třem prvním oddílům.) Předjustiniánský původ Theofilova komentáře dokládá Peters proukazem, že vyhovuje předjustiniánskému studijnímu řádu. Před Justiniánem totiž tvořily zvláštní studijní látku responsa Paulova a Papiniánova. Od Just, se již vyučovalo podle Just. Dig., v nichž byla zahrnuta a rozptýlena i lato responsa. Kdyby se vztahoval Theof. komentář na Dig. Just., musil by se dotýkal i fragmentů z těchto v nich rozptýlených Paulových a Papiniánovýeh respons. Ani jedno takové místo však Petersem zjištěno nebylo.
Peters pokouší se stanovili i bližší data vzniku oné předlohy k Digestům. Vznikla prý na škole v Berytě koncem pátého století. Zlomek z ní spatřuje autor v t. zv. fragmentu berlínském (Girard, Textes str. 498), o němž jinak mínění se velmi rozcházejí
Důležité jest, jak vysvětluje Peters poměr tělo předlohy k dílu Justiniánovu. Komise just. omezila se jen na to, že srovnala předlohu s originálními texty — nekonala tedy vlastní práce excerpční. Pročítala orig. texty, pokud si je ještě mohla opatřil. Některé byly již ztraceny: jsou to ty, jež v indiku florentském chybí. Naproti tomu přibrána určitá díla, jichž předloha neznala. Na ty se vztahují slova konstituce Tanta, že Tribonian opatřil spisy, jež byly »ipsis eruditissimis hominibus incogniti«. Jen u této skupiny podnikla komise vlastní práci excerpční a excerpta připojila na konec titulů — vznikla tak ona čtvrtá masa — appendix. Pro toto vysvětlení přináší Peters dva doklady. Jestliže čtvrtá masa byla teprve později připojena k původní předloze, pak Theofilův index, jenž se vztahuje právě jen k předloze, nebude čtvrtou masu komentovali. A skutečně v komentáři Theofilově není jediného paragrafu, jenž by se vztahoval na některý fragment z appendikové masy. Druhý doklad poskytuje Petersovi florentský index. V něm, jak je známo, není shody se skutečným stavem. Mnohé ve skutečnosti použité spisy nejsou v něm uvedeny. Peters ukazuje, že jediné spisy appendikové masy jsou uvedeny bez chyby — což prý mluví pro to, že jediné ony byly komisí skutečné zpracovány.
Od justiniánských kompilátoru pochází tedy jen: počet 50 knih, přibrání fragmentu appendikových a textové změny čili interpolace. Ale i zde jest lišili, co změnili kompilátoři justiniánští a co bylo změněno již v předloze, čili interpolace justiniánské a předjustiniánské.
Takový byl asi obsah theorie Petersovy, opřené tak hlubokým studiem pramenným a tak logicky zkloubené. Ovšem právě tato logická zkloubenost byla zároveň výhodou i nebezpečím: uvolněním jednoho článku ohrožen byl řetěz celý. Co bychom mohli Petersovi vytknouti, byl by jen jistý nedostatek objektivity. zaviněný zdá se apriorním přesvědčením o pravdivosti vlastní theorie, dávajíc in již předem určitý směr všemu jeho myšlení. Počítá jako s pevně dokázanými s těmi prvky, jež jsou částí celku, který teprve má býti dokázán (str. 47, 66), dokládá se vlastními hypothesami (str. 71), z dvou odporujících si mínění vybírá bez důkazů to, jež odpovídá jeho theorii (str. 66), z určité premisy, z níž je možno několik závěrů, vybéře určitý, jenž vede k jeho cíli (smrt Theofilova) a pod.
Nicméně jeho námitky nedošly již tak snadného vyvrácení jako Hoffmannovy, třebaže boj byl usnadněn tím, že se mohl vésti již proti mrtvému. Peters totiž brzy počátkem války padl. Proti němu vystoupili tu jednak Italové Rotondi a De Francisci, jednak Lenel. Obojí kritiku shrnuje Bonfante, podle něhož ji reprodukujeme. Justiniánův zákaz komentace a interpretace nemohl se prý udržet proti všeobecné nutnosti. Ostatně dovolené indices a paralitla byl pojem dosti neurčitý, který mohl býti pojímán volněji. Smrt Theofilova, jíž operuje Peters, není nikterak dokázána: je jen jednou z mnohých možností, jak vysvětlili Theofilovu nepřítomnost v komisi kodikové. Mimo to je vždy možno, že t. zv. komentář Theofilův jest jen soubor přednášek Theofilových, sestavený jeho žáky.
Co se týče odůvodnění předjustiniánského původu tohoto komentáře, namítá se: chybí-li v Theofilově kommentáři (přesněji v jeho zbytcích), doklady pro čtvrtou masu, je to přirozený důsledek toho. že rozsah masy proti druhým je daleko menší. Vždyť pro samou masu papiniánskou, která je více než dvakráte větší, jsou jen dva doklady. Stejně se vyvrací i závěry, činěné z indiku florentského. I zde nemůže překvapili, že tak nečetná skupina spisů, celkem jedenáct (podle jiných třináct), byla uvedena bez chyby. Podryty tím dva důvody, na první pohled jistě velmi působivé.
Podrobnou kritikou vyvrácen názor, že v berlínském Fragmentu máme zbytek oněch praedigest oné předlohy. Lenel podal doklad o tom. že v Digestních citátech, uváděných Theofilem, lze najíti stopy interpelací justiniánských, že tudíž dlo samo není justiniánské. Konečné je možno proti Petersovi se výslovným opačným údajům Justiniánovým (v konst. Deo Auctore a Tanta), o nichž sotva lze věřiti, že byly určeny ke klamání tehdejší doby.
Výsledky dosavadních sporů o vzniku Digest lze tudíž shrnouti tak, že všechny námitky skončily dosud jen potvrzením Bluhmem zjištěných fakt, zatím co hypothetická část jeho objevů nebyla dosud — třebaže tu mohou býti pochyby — vyvrácena: nebylo dosud za ni nalezeno hypothesy vhodnější.

Citace:

O vzniku Digest.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1927, svazek/ročník 8, číslo/sešit 1, 2, s. 13-18, 48-52.