Jakou dovolenou může a má obdržeti veřejný notář.

Písemným podáním ze dne 8. listopadu 1927 ku notářské komoře požádal jsem udělení úřední dovolené 6 neděl od komory a 3 měsíce od vrchního zemského soudu s poměrným rozdělením na všechny měsíce pro rok 1928 ze zdravotních důvodů a z příčiny částečné každoměsíční substituce mne mým úplně kvalifikovaným kandidátem. Komora, použivši svého zákonního práva, povolila mi 42 dny. Než ale vrchní zemský soud předložil spis ministerstvu spravedlnosti, které svým výnosem ze dne 1. ledna 1928 ku sdělení mi toho od presidia v. z. s. ze dne 16. ledna 1928 mé žádosti, jak jest tam uvedeno, za prodloužení dovolené mi komorou pro rok 1928 povolené nevyhovělo — bez uvedení důvodů — a ač jsem od ministerstva žádného prodloužení nežádal. Na můj rozklad vydalo mi presidium v. z. s. opětně nevyhovující vyřízení s těmito důvody: »Vaši žádost o prodloužení dovolené bylo předložití ministerstvu spravedlnosti, poněvadž Vám již notářská komora povolila pro rok 1928 dovolenou 6 neděl a když jste žádal o další tříměsíční dovolenou, činí úhrnná dovolená 6 neděl a 3 měsíce — více než tři měsíce — a jest tudíž ku povolení této tříměsíční dovolené příslušno ministerstvo spravedlnosti (§ 137 odst. 2 n. ř.).
Ve věci samé nebylo lze žádost o prodloužení dovolené tři měsíce podporovati. Není nikterak osvědčeno, zejména ne vysvědčením povolaného lékaře, že jste churav a pro tuto churavost tak dlouhou dovolenou zapotřebí máte. Naopak z toho, že jste si dovolenou rozdělil na celý rok a to na určité části jednotlivých měsíců tak, že byste část každého měsíce úřad vykonával a druhou část odpočíval, lze právem souditi, že tu nejde o dovolenou z důvodu zdravotního, nýbrž jiného, snad proto, aby koncipientovi byla poskytnuta příležitost k substituci.
Tohoto důvodu nelze však uznati. Kdyby šlo per inconcessum o churavost trvající déle než jednu třetinu roku, bylo by vzíti v úvahu, nemáte-li při svém veku s úřadu odstoupiti.«
Na mou opětnou žádost, ve které jsem učinil projev, že nepokládám za vhodné pokusiti se o vyvolání jiného výkladu § 137 odst. 2 not. ř. u nejvyššího soudu, byla mi povolena další dovolená jen 28 dní na místě žádaných 48 dní, aby to s povolením komorním 42 dnů činilo celkem tři měsíce.
Budiž mi dovoleno o nesrovnalostech uvedeného vyřízení a zdůvodnění s notářským řádem zde pojednati. Dle § 137 odst. 2 n. ř. má notář před vzdálením se déle tří dnů mimo úřední zaměstnání vyžádati si dovolenou, která mu může být i dána v jednom roce do šesti neděl notářskou komorou, do tří měsíců vrchním zemským soudem, na delší dobu ministrem spravedlnosti.
Ač tak určitě zní předpis zákona, tu přece tak zvaná praxe, která se někdy staví nad zákon, započítává dovolenou povolenou jedním úřadem do dovolené, kterou může uděliti druhý úřad samostatně sám. Tato praxe neodpovídá ani vážnosti nadřízených úřadů, neboť na příklad, kdyby se žádala roční dovolená 94 dny, pak by dle takové praxe měla povoliti komora 42 dny, vrchní zemský soud 48 dnů a ministr jen 4 dny.
Pro případ, kdyby tato započítávací praxe byla správná a shodná se zákonem, tu by víc odpovídalo vážnosti úřední a výkladu zákona, kdyby se žádala dovolená přes 6 neděl, že by celou dovolenou do tří měsíců povolil vrchní zemský soud sám a že by celou dovolenou přes tři měsíce v roce povolil ministr spravedlnosti též sám a ne pouze nějaký zbytek tak zvaným prodloužením. Nějaké prodlužování dovolené, udání důvodů a předložení dokladů nelze z § 137 odst. 2 n. ř. vyvozovati, jako se snad praktikuje u soudců a soudních úředníků. Notář má zákonní nárok na dovolenou dle tohoto § bez zvláštních důvodů a dokladů i jest na notáři, aby on sám uznal a posoudil, proč a na kdy jest mu dovolené třeba a to buď z ohledů zdravotních, aby neochuravěl a nestal se nemocným aneb aby poskytl příležitost svému plně kvalifikovanému kandidátu ke substituci a sesamostatňování dle § 117 n. ř. (vzdělávání kandidátů při svém notáře návodu a dozoru, což nejen neodborníci, nýbrž i odborníci rádi přehlížejí i dokonce neuznávají, jak uvedeno shora ve vrchnosoudním odůvodnění), hledě všude též ku potřebám veřejné služby vůbec a svého okresu a své kancelářské zaměstnanosti zvlášť. Notář po dobu své dovolené nedostává žádného pevného platu jako mají placenou dovolenou státní i soukromí úředníci, naopak on platí svého substituta, takže tím nikoho neobtěžuje a službu nezkracuje.
Něco jiného jest, když notář opravdu ochuraví a onemocní. V tomto případě nemusí žádati dovolenou dle § 137 odst. 2 n. ř., nýbrž, prokázav nemoc, navrhne způsobilého substituta dle § 119 odst. 2 n. ř. Jak dlouho by mohlo substituování nemocného notáře způsobilým náměstkem funkce notářské skutečně zastávajícím trvati, není sice v notářském řádě schváleno, jako jest tomu u státních úředníků na jeden rok, ale může se v těžkých případech provésti šetření, není-li notář duševně a tělesně způsobilým ku výkonu služby notářské bez ohledu na jeho věk.

Citace:

Jakou dovolenou může a má obdržeti veřejný notář. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, číslo/sešit 1, s. 13-14.