Zřízení československé poštovní spořitelny bylo již několikráte na programu a vždycky s něho sešlo jednak pro odpor zájmových korporací, jednak také proto, že poměry opravdu nebyly tak ustáleny, aby bylo dosti vkladů pro všechny peněžní ústavy, které jen jejich pomocí plní své úkoly, a ještě pro ústav tak mohutný jako je Poštovní spořitelna. Avšak prostředek tento, opatřiti si levné peníze, byl pro státní správu příliš svůdný, než aby se ho vzdala docela, a proto ohlásila o prázdninách osnovu o československé poštovní spořitelně znovu. Zvedl se sice zase odpor, ale státní správa trvá na svém návrhu tentokrát houževnatě. A tak bude pravděpodobně poštovní spořitelna zřízena, třeba že se proti tónin vysloví všechny zájmové korporace. Peněžní ústavy se hojí, že konkurence poštovní spořitelny omezí jejich peněžní prameny a podváže tak jejich činnost. Stát chce upevniti svou finanční posici tím, že si opatří ochotného kupce svých papírů, který svou lacinou nabídkou peněz stlačí požadavky ostatních velkých věřitelů. Stát chce si zjednati zřízením poštovní spořitelny ncodvislost od peněžních ústavů, od kterých si dosud musil vypůjčovali. Poštovní spořitelna bude míti tolik: pohotových prostředků, že bude moci regulovati aspoň částečně trh státních papírů a bude vykonávali dostatečný vliv na podmínky pro případný krátkodobý úvěr, kdyby se snad musil o něj stát ucházeti. Státní správa splacením části svého krátkodobého dluhu způsobila částečně nadbytek peněz. Tento nadbytek jest bohužel částečný, t j. neprojevil se ve všech stupních úvěrového hospodářství, takže také jeho důsledky, t. j. zlevnění peněz, se nedostavily, avšak přes to budí tato skutečnost zdání, že když je peněz dostatek, vzat je tím osten obavě peněžních ústavů, že zřízením poštovní spořitelny budou ohroženy úvěrové prameny. A dále má státní správa za to, že nejen, že se z dosavadních pramenů dostane na poštovní spořitelnu dosti vkladů bez vážné újmy ostatních ústavů, ale že poštovní spořitelna rozšířením své sběrné sítě poštovními úřady rozmnoží ještě tyto prameny. Poukazuje se na nedokonalou organisaci úspornou ve Slezsku a hlavně na Slovensku a Podkarpatské Rusi, která bude zřízením poštovní spořitelny doplněna, neboť všechny poštovní úřady budou jejími sběrnami.
Naproti tomu také námitky proti zřízení poštovní spořitelny jsou vážné. Oprávněnost její je nesporná tam, kde úsporná organisace není vyvinuta a kde ji má nahraditi. Tomu však u nás není. Máme jedno z nejvyvinutějších spořitelnictví a záložny, raifeisenky a záložní a úvěrová družstva tvoří tak dokonalou úspornou organisaci, že se jí málokterá vyrovná. Že tomu tak není na Slovensku a Podk. Rusi, není jejich vinou. Nebylo k tomu dosti možnosti a po převratu dosti času. Převzali jsme Slovensko jako úhor a organisace úsporná má býti také jedním prostředkem, aby tato část republiky přivedena byla na úroveň ostatních částí. Jedině touto organisaci může se státi Slovensko soběstačným, jedině tak může si samo opatřiti prostředky k zužitkování svých přírodních bohatství i pracovních sil (dnes bohužel musí je ještě vyváželi) a položiti základy k svému blahobytu. Je beze sporu, že k hospodářskému rozkvětu je potřeba soukromé iniciativy. Není ne oprávněna obava, že zvláště na Slovensku bude konkurence poštovní spořitelny pro naši úspornou organisaci, která se tu jako každá novota setká s počátečními obtížemi, velmi citelná a že podnikavost našich úvěrních ústavů tam pronikajících bude snad brzděna. Je sice samozřejmo, že si poštovní spořitelna soustředěné u ní vklady neponechá výhradně pro podporu úvěru státního, nýbrž že bude jimi podporovati i úvěr soukromý. Avšak přes to bude se tím rušiti přirozená distribuce úvěrová, kterou zachovává dosavadní soukromá úsporná organisace svépomocná, používajíc většinou aspoň jádra vkladů k úvěrům místním a koncentrujte přebytky u vyšších úvěrových jednotek na financování podniků vymykajících se z místního rámce. Tato přirozená distribuce řízená nabídkou a poptávkou byla už značně porušena posledními velikými akcemi sociálními, které soustředily a teprve soustředí ohromné částky připlynuvší do ústředí Sociálních z příspěvků sociálních. Tyto do miliard jdoucí částky jsou odňaty zákonu nabídky a poptávky a‘ budou vráceny peněžnímu trhu podle uvážení ústředí je spravujících. Je v tom ohromná zodpovědnost, ale i nebezpečí, aby snad špatným usměrněním přílivu a odlivu peněžního nebylo rušivě zasahováno do přirozeného vývoje, aby z neznalosti a nebo i (kdyby se zmocnila rozhodování politika) úmyslně nedocházelo k těžkým škodám národohospodářským. Poštovní spořitelna je dalším článkem v tomto řetězu, kterým se poutá volný trh. Jest sporno, zda tato cesta jest správná, i když úmysly jsou ty nejlepší, neboť zákon bude platiti nejen za nynějších okolností, ale i za měnících se okolnosti a podmínek.
Poštovní spořitelna má podle osnovy obstarávati řízení úsporné, řízení šekové, zužitkování vlastního jmění a peněz svěřených, jinou hospodářskou a obchodní činnost a konečně finančně-správní úkony pro státní úřady. Pod zužitkováním vlastních a svěřených peněz se rozumí nákup a prodej státních papírů na vlastní účet, lombard a eskont cenných papírů lombardovatelných u Národní banky československé. Vlastních peněz může použiti také k eskontu směnek, s třemi podpisy a vkladům na běžných účtech u bank a spořitelen. Pod jinou hospodářskou a obchodní činností rozumí osnova nákup a prodej cenných papírů na účet cizí, úschovu a správu cenných papírů, inkaso, nákup a prodej valut, provádění platů do ciziny a nákup a prodej devis la účet »osob užívajících zařízení a služeb poštovní spořitelny«. Mimo to jest spořitelna oprávněna súčastniti se emisí státních papírů, prováděti upisovací akce a obstarávati úschovu sirotčího jmění. Jak z tohoto výpočtu zřejmo, převzala by poštovní spořitelna agendu poštovního úřadu šekového a vedle toho by ještě znamenitě rozšířila svou činnost tak, že blíží se spíše rázu státní banky než spořitelny. Vymezení činnosti připouští samo možnost širokého výkladu, ale to osnově nepostačuje, a proto stanoví, že poštovní spořitelna může rozšířili svou činnost na další obory pouhým schválením vlády, jedná-li se skutečně pouze o zřízení poštovní spořitelny, na cο taková široká zmocnění. Rozšíření činnosti poštovní spořitelny znamenalo by aspoň částečnou přeorganisaci peněžní a bylo by přirozeno, kdyby tato změna byla dříve, než o ní bude rozhodnuto, předmětem úvah širšího kruhu a nikoli závislá pouze na schválení vládním. Tím, že se činí odvislým od pouhého schválení vládního, budí se zdání neupřímnosti osnovy, jakoby více žádala než předstírá. Ačkoli složení poradního sboru jmenovaného vládou z poloviny z národohospodářských odborníků a z poloviny ze zástupců úředních, zdálo by se zaručovati vládě rozhodující vliv na jeho rozhodování, osnově to nestačí a proto vymezuje jeho působnost na pouhé návrhy a dotázání, takže na rozhodování nebude míti tento sbor vlivu. Ale i to dotázání je omezeno na stanovení výše výpovědi a úrokovou míru vkladů úsporných a šekových. A přece otázka úroková míry je z nejdůležitějších. Za Rakouska byla stanovena zákonem a zákonem mohla býti také měněna. Osnova praví, že úroková míra ze vkladů nesmí přesahovati nejmenší běžnou úrokovou míru pro vklady úsporné. Ustanovení toto jest sice věcně přijatelné, avšak není dosti přesné, aby vylučovalo pochybnosti. Snad aspoň důvodová zpráva by měla je přesněji definovati. Změna úrokové míry měla býti postavena více pod veřejnou kontrolu, avšak osnova nepřipouští ani, aby o ni rozhodoval poradní sbor poštovní spořitelny. Má-li se charakterisovati text osnovy jako celek, jest třeba vytknouti, že i při ní zachována dosavadní taktika našich vládních osnov. Jest zasadne fiskální, snad v předpokladu, že bude třeba něco sleviti, snád v přehnané snaze hájiti zájmy státu. A přece je již dosti zkušeností o tom, že reglementace není vždy tím nejúspčšnějším prostředkem na hájení státnici) zájmů. --ara.