Podmínkou přísahy vyjevovací jest průkaz, ze exekuce k úplnému uspokojení věřitele nepovede. Útraty výslechu dlužníkova vymáh. věřitel nehradí. Exekvent S. H. podal proti svému dlužníku, c. k. účetnímu hejtmanu v záloze pro 96 K návrh na vykonání přísahy vyjevovací ve smyslu §. 47 ex. ř., jemuž exekuční soudce nevyhověl a vymáhajícímu věřiteli uložil, aby dlužníku útraty jeho výslechu nahradil. Rekursu exekventově zemský soud v Brně jen částečně vyhověl, zbaviv jej povinnosti k náhradě útrat dlužníkova výslechu. Důvody: Nelze za to míti, že by podmínka přípustnosti přísahy vyjevovací tu byla, že by totiž exekuce k úplnému uspokojení věřitelově nevedla. Exekventovi muselo býti známo, že exekuce, byť i ne ihned, přece postupně k úplnému jeho uspokojení vésti může, takže o marnosti exekuce zde mluviti nelze. Ve směru tomto, pokud zamítnutí návrhu na přidržení dlužníka k vykonání přísahy vyjevovací se týče, jest tudíž rekurs neodůvodněným. Pokud však rekurs čelí výroku o útratách, jeví se důvodným, uváží-li se, že výslech dlužníkův jest sice zákonem předepsán (§ 47. odst. 4. ex. ř.), útraty řízení manifestačního však na dlužníka spadají, v zákoně samém ohledně útrat řízení toho žádná obzvláštní ustanovení se nenalézají, tudíž jen všeobecná ustanovení ve směru tom platí a použití §. 75. ex. ř. per analogiam zde přípustným není, a poněvadž konečně §. 78. ex. ř. ve spojení s §. 41. c. ř. s. zde použiti nelze, pokud trvá § 74. ex. ř. Nejv. soud odvolací rekurs dlužníkův zamítnul, poněvadž vzhledem na účel výslechu dlužníkova v §. 47. ex. ř. předepsaného, útraty výslechu toho nelze považovati za útraty, na jichž náhradu dlužník v případu zamítnutí žádání vymáh. věřitele za přidržení dlužníka k vykonání přísahy vyjevovací ve smyslu §§. 41. a sl. c. ř. s. a 78. ex. ř. nárok činiti by mohl, a poněvadž nelze o tom pochybovati, že soudce výslech, o jehož útraty jde, ve smyslu §. 47. ex. ř. naříditi chtěl. (Rozh. z 1. prosince 1903, č. 16944.) —bl—