Přehled civilních rozhodnutí c. k. nejvyšš. soudu v jiných časopisech uveřejněných.

Právník = P. Právnické Rozhledy = P. R. Allg. österr. Gerichtszeitung — G. Z. Příloha k min. věstníku = off. Juristische Blätter = J B. Gerichtshalle = G. H. öster. Richter-Zeitung = R. Z. Příl.: A—H. Notariatszeitung = N. Z Zentralblatt (Gellerův) = Z B. (Připojená čísla znamenají stránku dot. čas.)
A. Z práva občanského.
39. § 1300. Dotazovny mohou smlouvou vyloučiti ručení za nesprávné zprávy, pokud při tom nebylo zúmyslně neb vědomky jednáno proti smlouvě. (§ 878.; 18. list. 1904, č. 15809 J. Bl. 621. — R. Z. A. 57.)
40. § 1313. Vlastník pozemku jest zodpověděn za bezprávné použití přístroje, tam se nalézajícího, jestliže opomenul jej uzavřití. (4. břez. 1903, č. 17444 P. 800.) v
41. § 1315. Zádá-li kdo náhradu škody na osobě právnické, musí prokázati vinu toho kterého zřízence jejího. (14. červ. 1904, č. 8588 N. Z. 342.)
42. § 1358. platí i tenkráte, když mezi plátcem a dlužníkem nebylo před tím žádného právního poměru. (18. květ. 1904, č. 6768 P. 579.) . §§ 1380., 1384. Porovnání u trestního soudu v obžalobě pro urážku na cti uzavřené, jímž se obžalovaný zavazuje opustiti své dosavadní bydliště, kam též přísluší, jest platné (§ 878. obč. z.) a dle §. 1. č. 5 a §. 354. ex. ř. vykonatelné. (3. ledna 1905, č. 19589 J. Bl. 117.) — Smlouva udavače s obžalovaným od obžaloby osvobozeným o náhradě výdajů a škody, trestním řízením tomuto způsobených, jest porovnání a nikoliv uznání neplatného dluhu. (14. ún. 1901, č. 16844 R. Z. A. 56.) — O rozdílu mezi porovnáním (§ 1380) a omylným placením (§ 1431.) srov. rozh. 29. břez. 1904, č. 4057 N. Z. 293. — Jestliže strany uzavrou o směnečném platebním rozkaze porovnání, dle kterého dlužník odevzdá věřiteli dlužný úpis, nelze potom proti nové žalobě namítati, že valuta nebyla vyplacena (rozh. bez data a čísla J. Bl. 617).
44. § 1422. Věřitel povinen jest pohledávku postoupiti, žádá-li se za postup před placením nebo při placení; jinak jest pohledávka umořena a žádost proto opožděna. (22. list. 1904, č. 16073 P. 27.)
45. §§ 1431. a 1435. Náhradu za rentu dle §. 45. odst. 3. zák. ze dne 28. pros. 1887, č. 1 ex. 1888 složenou nelze vůbec zpět žádati. (15. červ. 1904, č. 8888 P. 655.)
46. § 1432. obč. z. Smlouvu pro nedostatek předepsané formy neplatnou, ale již splněnou, nelze pak již za neplatnou prohlásiti. (9. led. 1903, č. 17959 N. Z. 294.)
47. §§ 1455 a násl. Vydržení práv soukromých na statku veřejném (§§ 287., 288. obč. z.) není vyloučeno. (12. ledna 1904, č. 12398 P. 651.)
48. § 1487. platí také při kodicilech. Uvedená v něm práva nelze po třech letech ani námitkou k platnosti přiváděti. (16. pros. 1903, č. 16516 R. Z. A. 60.)
49. § 1489. Nárok na náhradu škody promlčuje se vždy do tří let od doby, kdy poškozený o ní zvěděl; ani uznání povinnosti k náhradě, ani přihláška k pozůstalosti nepřetrhuje promlčení. (31. květ. 1904, č. 7746 N. Z. 318.)
B. Z práva směnečního, obchodního, konkursního a společenstevního.
25. Čl. 29. sm. ř. Oproti akceptantovi není ani zde protestu potřebí. (4. ledna 1905, č. 17697 N. Z. 110. —)
26. § 16. obch. z. Firma: »F. L’sche Pilsner Bezirksbrauerei in K. bei Pilsen« jest nepřípustná. (7. červ. 1904, č. 10003 G. Z. 17. - R. Z. H. 18. —)
27. § 19. Zda-li má býti hostinský zapsán do obchodního rejstříku, závisí na tom, v jakém objemu provozuje obchod v §. 17. živn. ř. naznačený. (18. pros. 1904, č. 19149 N. Z. 60.)
28. Čl. 61. platí obdobně také při osobách v §. 73. odst. 3. živn. ř. jmenovaných, mezi pomocníky nepatřících, ale v živnosti obchodní zaměstnaných i tehdy, když je za obchodní pomocníky dle 6. tit. první knihy obch. z. nelze považovati. (7. února 1905, č. 548. rep. nál. č. 177. P. 257. — G. H. 370. — J. Bl. 147. — N. Z. 140.)
29. Čl. 134. Sproštění likvidátora jeho úřadu státi se může jen pořadem práva. (22. února 1905, č. 2244 G. H. 369.)
30. § 31. odst. 1. konk. ř. platí též při dražbě a rozvrhu nejvyšš. podání dle předpisů řádu exek. (27. října 1904, č. 15630 J. Bl. 155.)
31. § 138. Spory ze smluv nájemních a pachtovních, ve které konkursní podstata dle §. 23. konk. ř. na místo úpadcovo jako nájemník nebopachtýř vstoupila, patří před soudy mimo konkurs příslušné. (Čl. 7. a 15. uv. z. k j. n., § 49., č. 5 a § 83. j. n., 17. list. 1904, č. 16946 P. 293.) — Ve sporech o uznání likvidnosti pohledávky ke konkursu přihlášené jest změna právního důvodu vyloučena. (27. září 1904, č. 41331 P. 160.)
32. § 1. společ. z. Společenstvo může také nečlenům prodávati (§§ 2. a 5. zák. z 21. května 1873, č. 87 ř. z. a § 83. lit. f. zák. z 25. pros. 1896, č. 220 ř. z.; 6. pros. 1904 č. 18054 N. Z. 133.)
33. § 4. Společenstvo nemá práva rekursu proti zápisu firmy nového konkurenčního podniku, nýbrž učiniti musí přiměřený návrh. §§ 20., 21. obch. z., 15. února 1905, č. 2488 R. Z. H. 19, 20. — G. H. 285. — prve též Pr. R. 121. — Opačně s poukazem k §. 9. odst. 1. cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z. ze dne 7. července 1904, č. 10003 G. Z. 17.)
34. § 30. odp. zák. Smlouvu částečně úplatnou a částečně bezúplatnou prohlásiti jest vůči odporujícímu věřiteli za docela bezúčinnou, jestliže se zřetelem k jednotě předmětu smlouvy jednotlivé její části nedají se od sebe odtrhnouti. (6. října 1903, čís. 10297 Z. Bl 728. — R. Z. A. 61.)
C. Z řízení sporného a exekučního.
47. § 216. Z veřejných dávek přikázati lze jen takové, kterým zákon propůjčuje výslovně zákonné právo zástavní neb přednostní, aneb které se rozvrhují na všecky obecní příslušníky dle daní (dvor. dekr. 4. led. 1836, č. 113. sb. z. s.); proto tu nelze přikázati městské vodní poplatky, které těmto podmínkám nevyhovují. — Výdělkovou daň ze živnosti hostinské pachtéřem vykonávané jest přikázati, třebas jenom část domu byla k tomu zařízena. (10. břez. 1904, č. 3118 G. H. 476.) — S nevyměřenými dosud poplatky naložiti jest dle §. 213. odst. 2. a §. 223. odst. 3. ex. ř. (16. list. 1904, č. 16905 J. Bl. 60 — R. Z. E. 38.) — Pozůstalostní nemovitosti neručí za veškerý převodní poplatek dědičský,1 nýbrž jedna každá pouze za část na ni připadající. (15. červ. 1904, č. 9175 J. Bl. 479.) — Při dražbě podílu nemovitosti přikázati jest také jen poměrné díly daní a dávek na tyto podíly připadající. (3. ún. 1904, č. 1417 P. 475.) — Zdali přísluší náboženským přirážkám protestantů právo přednostní, viz rozh. 19. dub. 1904, č. 5128 N. Z. 341. — Úroky ze zadrželých dávek výměnkových nelze přikázati. (§§ 219., 225., 226. ex. ř.; § 3. zák. ze dne 14. červ. 1868, č. 62 ř. z.; 12. červce 1904, č. 10504 P. 588.) — Rozsudkový poplatek patří k nákladům sporu a přikázán budiž (i k návrhu fin. prokuratury) v pořadí dotýčné pohledávky před kapitálem. (17. led. 1905, č. 605 G. H. 256.)
48. § 222. Při výpočtu náhradního nároku sluší za základ vžiti simultánní pohledávku s veškerým příslušenstvím a jest vypočtený nárok vykonatelným. (19. červce 1904, č. 11332 P. 19.) — Viz č. 50.
49. §§ 229., 236. ex. ř. Po knihovním provedení rozvrhovacího usnesení může věřitel přikázanou mu pohledávku vymáhati jen žalobou a nikoliv opětnou dražbou. (§§ 154., 155; 6. prosince 1904, č. 17964 J. Bl. 119.)
50. § 234. Právo stížnosti přísluší též vlastníku neprodané nemovitosti, na níž zjištěny býti mají náhradní nároky dle §. 222. ex. ř. vypočtené, třeba by při roku rozvrhovém nebyl ani přítomen. (1. červ. 1904, č. 8290 P. 17.)
51. § 251. č. 6 neplatí stran předmětů k vykonávání koncessované živnosti potřebných. (21. září 1904, č. 13643 P. 25.)
52. § 258. O poměru soudního práva zástavního dvou věřitelů na téže věci vůči různým osobám nabytého, srov. rozhod, z r. 1905 bez data a čísla G. H. 333.
53. § 259. Určitá forma ustanovení uschovatele není předepsána. — Jestli se tomuto jeho nedbalostí věc ztratí, nahradí vymáh. věřiteli odhadní její cenu. (§ 1323. obč. z.; 10. břez. 1904, č. 1416 G. H. 63.)
54. § 285. Jestliže se k dražbě nikdo nedostavil a potom zabavené věci k návrhu jen jednoho z vymáhajících věřitelů byly z volné ruky prodány, jest k pohledávkám všech vymáhajících věřitelů přihlížeti z úřední povinnosti, aniž by potřebí bylo je ohlásiti. (8. list. 1904, č. 16144 J. Bl. 154.)
55. § 291. Při důchodech vyplácených nadací cís. Františka Josefa pro zaopatření vdov a sirotků po důstojnících podrobena jest exekuci jen třetina s obmezením, že vdově neb sirotku zůstati musí volných 1000 K. (31. srp. 1904, č. 13086 N. Z. 326.)
56. §§ 294. a 320. Pokračování v exekuci jest vyloučeno, jakmile vymáhaná pohledávka byla zabavena. (15. června 1904, č. 5027 G. H. 169. — R. Z. E. 36.) — Poddlužník jest jinak oprávněn, podati žalobu dle §. 35. ex. ř. (26. června 1903, č. 9069 G. H. 130.) . §§ 308., 333. Vymáhající věřitel není v případě vymáhání přikázané pohledávky pouhým zmocněncem a zástupcem dlužníkovým, nýbrž stranou spornou. (14. červ. 1904, č. 8810 G. H. 511.) — Vymáhati může jménem dlužníka jen jeho pohledávku neb nárok k vybrání přikázaný nikoli však další práva, dlužníku následkem nedodržení smlouvy vůči poddlužníku přináležející. (2. prosince 1904, č. 12261 R. Z. E. 35.) — O významu jen částečného přikázání pohledávky k vybrání pro spor viz rozh. 23. list. 1904, č. 16621 P. 213.
D. Z řízení nesporného.
11. O vymáhání útrat nesp. řízení na odpůrci, srov. A č. 38.
12. § 11. Zemská vláda jest ke stížnosti v příčině pojmenování osvojence oprávněna a není lhůtou vázána. (11. října 1904, č. 14994 P. 12.)
13. Zákonná ustanovení o zavedení řízení odúmrtního neplatí při vkladech do sirotčích pokladen. (26. led. 1904, č. 146. — jud. č. 165 P. 83. — off. R. Z. F. 31. — G. H. 244. — J. Bl. 93.)
14. Loterní lístky vkladní (riskonta) lze amortisovati. (§ 23. lot. pat. ze dne 13. břez. 1813, sb. pol. sv. 40., str. 53.; 2. list. 1904, č. 15842 P. 221.)
15. O vyměření poplatků za lékařské úkony mimo bydliště dle min. n. ze dne 17. ún. 1855, č. 33 ř. z.; 28. září 1858, č. 166 ř. z. a 8. list. 1902, č. 211 ř. z., srov. rozh. ze dne 21. června 1904, č. 416 J. Bl. 24. — R. Z. F. 30.)
16. §§ 11. a 21. knih. z. Várečná práva z právovárečných nemovitostí na jiné nemovitosti bez svolení právovárečného měšťanstva nelze přenášeti. (26. říj. 1904, č. 14.689 P. 51.)
17. §§ 22., 23. a násl. zák. ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z. platí obdobně ve všech případech vyvlastnění. (21. červce 1904, č. 11130 G. H. 352.)
18. § 30. zák. ze dne 18. ún. 1878, č. 30 ř. z. K náhradě nepatří daně, které vyvlastněný platiti musí z pozemku ode dne zabrání jich podnikem železničním. (7. září 1904, č. 13741 P. 53.)
19. §§ 30., 34. a 36. zák. ze dne 18. ún. 1878, č. 30 ř. z. Složení náhrady za vyvlastněný pozemek jest k soudu přijati bez všelikého zkoumání příčiny. O oprávněnosti ku složení rozhodnouti sluší pořadem práva, jestliže vyvlastněný po právomoci nálezu vyvlastňovacího zažádá za exekuci a vyvlastnitel proti ní žalobou chce se chrániti. (14. ún. 1905, č. 1565 G. H. 344.)
20. §§ 13. a 14. zák. ze dne 18. červ. 1901, č. 47 ř. z. vyhražují poplatkovému úřadu samostatné rozhodnutí, ale neoprávňují ho, požadovati na soudu, aby zahájil řízení pozůstalostní. Soud rozhodniž samostatně, zda-li tu jest jmění pozůstalostní. (10. května 1904, č. 7164 J. Bl. 587.)

Zákonné zástavní právo, jež dle §. 72. popl. zák. převodní poplatek z pozůstalosti požívá, dle §§ 43., 149., 150. a 174. nesp. říz. odevzdáním pozůstalosti zaniká. (Nál. správ. soudu ze dne 26. ún. 1903, č. 73676 N. Z. 364.)*)

Citace:

Přehled civilních rozhodnutí c. k. nejvyšš. soudu u jiných časopisech uveřejněných. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, s. 161-165.