Ješté slovo k otázce: O právních vztazích uhražovacího kapitálu k osobám na něm interessovaným.

Podává Václav Fryc, c. k. soud. adjunkt v Dobříši.
O nadepsané otázce pojednal důkladně pan c. k. soud. rada K. Flieder v tomto časopise, roč. 1904 na str. 217. a násl. a probral mnoho choulostivých otázek výměnku se týkajících, které u venkovských soudů velmi často se vyskytují. Obsah článku toho i postup tam naznačený jest zajisté pro právníky praktiky tím vítanější, ježto exekuční řád o oněch otázkách buď jen nepatrně se zmiňuje, anebo o nich vůbec nejedná, takže na praksi jest, aby mezery v souladu s platným právem vyplnila a tak sama správný postup si vynašla. Úkol ten není ovšem jednoduchý, ježto případy, jimiž se praksi zabývati jest, nejsou vždy stejné a nedají se vždy týmž způsobem rozřešiti.
Navazuje na odstavec 2. článku toho, jednající o případu, že nemovitost výměnkem zavazená propadne opětné dražbě, chci o otázce dané ještě několika slovy se zmíniti.
Byl-li při původní dražbě výměnek kryt a uhražovací kapitál složen v hotovosti k soudu, může se státi, že při opětné dražbě na znova vypočtený uhražovací kapitál, ať již je stejný nebo větší než původní, se nedostane, v kterémžto případě by dle §. 226., odst. 2. ex. ř. vydražitel částku, která se na úrocích nedostává, dobírati měl ze složeného již uhražovacího kapitálu. (Srovn. str. 228. r. 1904 t. časopisu.)
Tu namanuje se pochybnost, lze-li s tímto postupem souhlasiti. Při původní dražbě byl celý uhraž. kapitál kryt a hotově složen, v rozvrhovém usnesení bylo pak stanoveno, kteří věřitelé a s jakými pohledávkami byli naň pro případ jeho uvolnění poukázáni. Pohledávky těchto věřitelů byly z knihy pozemkové vymazány a poznámkou bylo po případě při výměnku vyznačeno, že naň byl zachován uhražovací kapitál v té které výši, na nějž pro případ uvolnění jsou poukázáni věřitelé na prázdno vyšlí. Tito věřitelé nejsou dále věřiteli knihovními, nemohou z nemovitosti požadovati zaplacení svých pohledávek, což jest samozřejmé, avšak nabyli rozvrhovým usnesením práva na uhražovací kapitál, aby z něho po uvolnění jeho úmrtím výměnkáře došli zaplacení.
Těchto práv jejich bylo by se dotknuto, kdyby při novém rozvrhu stanoviti se mělo, že z uhražovacího kapitálu nový vydražitel může k nedostávajícím se úrokům přibírati, až by po případě celý vyčerpal. Tím by tito věřitelé, po případě i původní dlužník na uhraž. kapitál odkázaný o svá nabytá práva přišli, ač s nemovitostí nemají co činiti. A co by se státi mělo, kdyby se na nově počítaný uhražovací kapitál z nového dražebního výtěžku vůbec nedostalo? Není pochybnosti, že v tomto případě výměnek, co na prázdno vyšlý z knihy pozemkové by se vymazal a výměnkář musil by se spokojiti s úroky z uhražovacího kapitálu původně složeného, kdežto kapitál samotný by se věřitelům naň odkázaným zachoval. Tito věřitelé byli by tudíž na tom lépe, když by výměnek při nové dražbě úplně na prázdno vyšel, než kdyby byl částečně kryt, což logice neodpovídá.
Pochybnost tato dá se snad odstraniti poukazem na tu okolnost, že práva těchto věřitelů, jsouce závislá na výměnku, sdíleti musí osud jeho co věcného břemena při opětné dražbě. Než proti tomu lze zase důvodně namítati, jak již shora uvedeno, že věřitelé tito nejsou již věřiteli knihovními; ti jsou poukázáni na uhražovací kapitál hotově složený, který také není pojištěn na nemovitosti do dražby dané, který při opětné dražbě nemovitosti ani nemůže býti z dražebního výtěžku kryt, ani nemůže vyjíti na prázdno, takže výsledek nové dražby jest proň lhostejný. Tito věřitelé nemohou nikdy více obdržeti než uvolněný kapitál, resp. zbytek jeho v původním rozvrhovém usnesení stanovený, ať je výsledek nové dražby sebe lepší, t. j. i že by dle nově odhadnutého výměnku vypadl uhražovací kapitál mnohem větší, nebo že by celý kapitál byl kryt, kdežto při dřívější dražbě částečně vyšel na prázdno. Z toho plyne zase důsledek, že také nikdy méně obdržeti neb na prázdno vyjiti nemohou. Kdyby se opak tvrditi měl, měla by ustanovení odstavce 2. §. 219. a 225. ex. ř., že se v rozvrhovém usnesení, pokud možno, stanoviti má, komu uvolněný jednou uhražovací kapitál případne, význam jen podmínečný, nedojde-li totiž k opětné dražbě. Důsledek ten však ze zákona nevyplývá.
Při tom jest také nevyhnutelno přihlédnouti k podstatě výměnku, jehož uhražovací kapitál jest složen k soudu. I při takovémto výměnku má výměnkář právo, požadovati od vydražitele neb nástupce jeho v držení nemovitosti zavazené plnění čas od času se opětujících dávek, avšak výměnek takovýto liší se od jiných výměnků tím, že má úhradu ve složeném kapitálu a nikoli v nemovitosti, věcný závazek jeho pak, že zůstane i po složení kapitálu uhražovacího zjištěn na nemovitosti, odvozuje se ze specielního ustanovení zákona (§. 225. a 226. ex. ř.), na základě něhož vydražitel za úplatu, totiž za úroky z uhražovacího kapitálu, plniti má výměnkové dávky.
Předpis ten jest pouze v zájmu a ku pohodlí výměnkáře, aby sám za úroky nemusil si opatřovati výměnkové dávky, avšak dle úmyslu zákona výměnek takovýto nemovitost tížiti nemá. Ve skutečnosti ovšem tomu tak není; neboť vydražiteli nikdo nenahradí pochůzky k soudu za účelem vybírání úroků z uhraž. kapitálu, výlohy kolkové a se zasíláním vkladních knížek peněžnímu ústavu, v němž kapitál jest uložen, nenalézá-li se v místě soudu, avšak to jest důsledek zákona, s nímž každý koupěchtivý počítati musí, k němuž ani při opětní dražbě přihlížeti nelze.
Vydražitele také v jiném ohledu výměnek takový tížiti může, jestliže totiž cena naturalií stoupla, takže za úroky z uhražovacího kapitálu výměnkové dávky opatřiti nemůže a ze svého dosazovati musí. Než i tato okolnost jest pouze nahodilá a ne trvalá, ježto zase se státi může, že cena naturalií klesne, a vydražiteli co poskytovateli dávek výměnkových ještě z úroků z uhraž. kapitálu zbude částka k dobrému. S těmito eventualitami musí každý majitel tak zavazené nemovitosti počítati, a nelze ani s tohoto hlediska při opětné dražbě k výměnku jako břemenu přihlížeti, ježto časem se možná škoda prospěchem zase vyrovná.
Je-li pak správný náhled, že takovýto výměnek dle zákona není vlastně žádným břemenem, an majitel zavazené nemovitosti z úplatného poskytování výměnku nemá míti škodu, a že výměnek takový nemá úhradu v nemovitosti, nýbrž ve složeném uhražovacím kapitále, pak bychom dospěli k důsledku, že se výměnek takový, dojde-li k opětné dražbě nemovitosti, znova odhadovati a uhražovací kapitál znova stanoviti nebude.
Témuž důsledku nasvědčovala by i úvaha, že by se jinak pro jeden a týž výměnek zachovával dvojí uhraž. kapitál, čili že by výměnek docházel dvojnásobné úhrady z nemovitosti, což zřejmě by bylo nesprávno. Kromě toho byli by věřitelé zaclnější zkráceni; neboť tito vidí z knihovní poznámky, že na výměnek z původního dražebního výtěžku byl zachován a složen uhračovací kapitál v tom kterém obnosu, že výměnek z nemovisti již úhrady došel a má ji nyní ve složeném kapitále a nikoliv v nemovitosti, pročež vypočítávajíce svoji knihovní jistotu na výměnek ohledu neberou. Kdyby se pak na výměnek měl znova uhražovací kapitál zachovávati nebo jen doplňovati původní kapitál, byli by tím zadnější knihovní věřitelé zkráceni, a neměla by ona poznámka při výměnku významu.
Vzhledem k uvedenému byla by pak k otázce — jak přihlíželi jest k výměnku, jehož uhražovací kapitál jest již hotově složen, a který s ohledem na nemovitost zavazenou jest vlastně jen povinností za úplatu (úrok z uhraž. kapitálu) poskytovati výměnkové dávky, propadne-li nemovitost v opětnou dražbu — odpověď ta, že nový vydražitel převezme výměnek takovýto za podmínek v původním rozvrhovém usnesení stanovených, totiž že za úroky ze složeného uhražovacího kapitálu poskytovati bude výměnkové dávky, tak jako je poskytoval původní vydražitel. Někdy bylo by třeba připojiti dodatek: »budou-li všickni předcházející věřitelé kryti.« Dodatek tento byl by zbytečný v případě, že výměnek je zjištěn v předním pořadí, byl by však nevyhnutelný v případě, že by zjištěn byl v pořadí zadním, kde by po případě již předcházející knih. věřitelé na prázdno vyjíti mohli, čímž by porušena byla zásada přednosti. Aby i v tom případě byl výměnek převzat, když by předcházející věřitel vyšel na prázdno, nedá se pro nedostatek zvláštního ustanovení zastávati, třeba že úhrady v nemovitosti nemá. V takovém případě by pak povinnost majitele nemovitosti, odváděti výměnkové dávky, zanikla, a výměnkář musil by se spokojiti s vybíráním úroků z uhraž. kapitálu — Ustanovení o převzetí výměnku musilo by býti pojato v dražební podmínky, které by v takovém případě vždy zvláště musily býti upraveny, na případ daný v zákoně rozřešen není a patrně naň ani nebylo pomýšleno. Ustanovení o převzetí výměnku na srážku nebo beze srážky z nejvyššího podání nelze na takovýto výměnek použíti, ježto výměnek z nemovitosti již úhrady došel.
Bude-li pak k výměnku takto přihlíženo, nevzejde nikomu škoda, an výměnkář bude dostávati výměnek mu patřící, uhražovací kapitál neztenčený zůstane zachován věřitelům v původním rozvrhovém usnesení naň odkázaným, a noví věřitelé, mající pořadí za výměnkem, také zkráceni nebudou, ježto celý dražební výtěžek jim připadne. Jak se novému vydražiteli povede, je nerozhodno, ježto není nařízeno též o vydražitele se starati, a ten bude viděti z dražebních podmínek, jaké povinnosti na se béře.
Postup tuto naznačený dal by se aspoň částečně opříti též o ustanovení §. 150. ex. ř.; neboť, jak ze zkušenosti praktické jest známo, žádají z pravidla i ti věřitelé, kteří by se s převzetím svých pohledávek vydražitelem spokojiti mohli, hotového zaplacení svých pohledávek, zejména, je-li na nemovitosti též zjištěn výměnek, takže pravidelně se naskytne při dané otázce případ ten, že výměnek bude zjištěn v prvém knihovním pořadí. Vydražitel převzal by pak závadu onu bez započtení do nejvyššího podání dle §. 150. ex. ř. s tím ovšem rozdílem, že by se při odhadu nemovitosti na závadu tuto ohled vžiti nesměl a z odhadní ceny nemovitosti dle § 21. odst. 5. odh. řádu nic by se nesráželo.
Těchto několik myšlének bude snad podnětem k dalšímu probírání otázky této a pomůckou k nalezení správného východiska z ní tak, aby zejména nabytých práv věřitelů na původní uhražovací kapitál odkázaných se nebylo dotknuto. Při nedostatku ustanovení zákona bylo by zajisté vhodno a účelno, aby, dojde-li v cestě legislativní k úpravě §. 150. ex. ř., jak se první vědecký sjezd českých právníků na tom usnesl, bylo při tom přihlédnuto též k této otázce.

Citace:

Jisté slovo k otázce: O právních vztazích uhražovaného kapitálu k osobám na něm interessovaným. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1905, svazek/ročník 14, s. 121-125.