S nařízením podání návrhu na zpeněžení zabavených svršků nelze spojití pohrůžku na odložení, nýbrž na zastavení řízení dražebního.
V exekuční záležitosti A. S. proti F. K. se ku dražebnímu stání na 18. září 1903 položenému žádný kupec nedostavil. O tom byl exekučním soudem vyrozuměn vymáhající věřitel s vyzváním, aby do 14 dnů učinil jinačí návrh na zpeněžení zabavených svršků, sice že exekuce by se odložila; když pak lhůta tato uplynula, byla usnesením ze dne 11. října 1903 exekuce prodejem zabavených svršků usnesením ze dne 26. srpna 1903 povolená »odložena«.
5. listopadu navrhnul vymáhající věřitel obnovu řízení dražebního a položení nového dražebního stání, připojiv ujištění, že postaral se o to, aby k němu více koupěchtivých se dostavilo. Návrh ten byl soudem exekučním zamítnut z důvodu toho, že prý vymáh. věřitel, opomenuv v čas podati návrh na zpeněžení zabavených svršků, tím projevil úmysl, že od pokračování v řízení dražebním upouští, a tudíž do půl roku podobného návrhu více učiniti nemůže.
Rekursu vymáh. věřitele zemský soud v Brně usnesením ze dne 19. listopadu 1903, č. j. R ll 337/3/9 vyhověl, obnovu dražebního řízení povoliv a soudu exekučnímu nařídiv, aby nové dražební stání ustanovil.
Důvody:
Svým odůvodněním obou shora citovaných usnesení, kterýmiž odložení exekuce bylo opovězeno, pokud se týče zařízeno, snažil se první soudce dáti jim výklad, kterýž by je uvedl v souhlas se zákonnými ustanoveními §§. 200. č. 3 a 282. ex. ř. Neboť patrně při usneseních těch měl na mysli, vymáhajícího věřitele vyzvati, aby do 14 dnů návrh na zpeněžení učinil, sic by za to se mělo, že od pokračování v řízení dražebním upouští, resp. jej vyzvati, aby řízení dražební s účinkem §. 200. č. 3 ex. ř. zastavil. Výraz »odložení« (v něm. orig. »Aufschiebung«) byl naprosto pochyben, jelikož odložení nikoliv z moci úřední, nýbrž toliko k návrhu a v případech v §. 42. ex. ř. vypočtených nařízeno býti může; při povolení odložení dlužno též dle §. 44. odst. 3. ex. ř. udati, na jak dlouho exekuce odložena býti má.
Takovéto časové obmezení v usnesení odkládacím schází, zejména nepraví se tam o odložení na půl roku; kdyby tomu tak bylo, tu by bylo zřejmo, že zastavení řízení dražebního s účinkem §. 200. č. 3 ex. ř. míněno bylo a toliko volba výrazu by byla nesprávnou. Jelikož však obmezení usneseného »odložení« na dobu poznačenou vyjádřeno nebylo, nelze návrh na obnovu před uplynutím půl roku podaný jako předčasný odkázati, jelikož obnova odročeného řízení dražebního dle §. 44. odst. 4. ex. ř. časovému obmezení nepodléhá. Bylo proto rekursu vyhověti. — Rekurs dovolací podán nebyl. —a.