Ze sociálního ústavu republiky čs.

(Zprávu o krocích, učiněných k založení Sociálního musea podává Aug. Žalud.)
V r. 1921 uložil tehdejší ministr sociální péče Dr. Jos. Gruber ministerskému knihovníkovi A. Žaludoví, aby vypracoval návrh na založení Sociálního musea, jeho program a stanovy. Sociální museum nemá totiž býti pouhou součástí Sociálního ústavu, nýbrž institucí do značné míry samostatnou. Program Sociálního musea i návrh jeho stanov byly v září 1921 schváleny ministrem soc. péče. Nebyly však publikovány proto, že nebylo naděje zatím získati přiměřené hmotné prostředky aspoň na přípravné práce příštího Sociálního musea, ani místnosti, kde by se mohl ukládati jeho prvý materiál, ať již získané památky nebo postupně vypracovaný grafický výklad. Nyní však bude moci Sociální ústav byť nevelkými finančními prostředky disponovati i na přípravné práce pro Sociální museum i v novostavbě ministerstva soc. péče budou vyhraženy místnosti, které by aspoň provisorně sloužily účelům musejním. Proto je jistě vhodno seznámiti s návrhem programu i stanov Sociálního musea českou veřejnost a zejména členy Sociálního ústavu, jemuž se bude zabývati otázkou organisace a vybudování uvedené nové musejní instituce.
O vhodnosti a potřebě Sociálního musea není u nás sporu již od nějakých dvacíti let. Ale ovšem, mluvilo-li se tu o sociálním museu a propagovalo jeho založení, pomýšlelo se při tom vždy Výhradně na ústav, který by organisoval, podněcoval a podporoval studium věd sociálních, tedy ne na museum ve vlastním slova toho smyslu, instituce podobné jsme se také dočkali brzy po nabytí národní a státní své samostatnosti: v r. 1919 založen byl při ministerstvu sociální péče Sociální ústav republiky československé. Stanovy ústavu toho uvádějí pak mezi prostředky a směry činnosti Sociálního ústavu i sociální museum. Ale mimo uvedenou zmínku ve stanovách nebylo pro sociální museum mnoho učiněno. A přece mělo by sociální museum jistě velmi dobré poslání a mohlo by účinně působiti v české veřejnosti, pracujíc ke smírnému vyrovnání sociálních protiv a razíc cestu sociálnímu pokroku.
Jaké bylo by působení Sociálního musea? Museum je sbírka hmotných památek jednotně sestavená a účelně (plánovitě) roztříděná tak, aby podávala názorný a pokud možno výstižný obraz o oboru, jemuž se museum věnuje. Při tom sleduje museum vždy dvojí cíl: jednak vědecký (sbírky jeho mají býti pramenem a pomůckou odborného studia), jednak lidově osvětný (sbírky jeho mají býti názorným poučením pro širokou laickou veřejnost).
Ve směru prvém může ovšem sociální museum asi poskytnouti velmi málo. Studium sociální může se obraceti bezprostředně k samému životu — jdeť mu o dobu současnou — a jevy, o něž mu tu jde, lze fixovati pro studium mnohem snadněji a účelněji písmem, než hmotnými památkami. Proto pro odbornou vědeckou práci přichází v úvahu především knihovna a archiv a ne sbírky musejní. Ač ani tu památky, které by se sociálnímu museu mohlo podařit ještě zachránit a bezpečně opatřit, by nebyly nevýmluvné. Pokud jde však o úkol lidově osvětný, nemůže býti sporu o tom, že by sbírky sociálního musea mohly působiti velmi dobře a účelně. Sociální museum mohlo by a mělo by — obracejíc se k vrstvám laickým, ale životem a svou prací interesovaným na sociálních problémech — buditi a oživovati sociální svědomí doby, posilovati sociální cítění a šířiti poznání sociálních povinností u těch, kdož jsou beati pošsidentes dnešního společenského pořádku. Ale spolu by sociální museum ukazovalo širokým vrstvám pracujícího lidu, že a jak jeho zájem je i zájmem národním, o nějž se starají povolané instituce veřejné (stát, samosprávné organisace) a bezpochyby přispívalo by i k jejich uklidněni ukázkou vykonané práce v oboru sociální politiky i sociální péče a srovnáním pokroků v oborech těch se stavem minulým. V tom byl by veliký mravní význam nového musejního ústavu. Kruhem těch, k nimž by se sociální museum především obracelo, lišilo by se podstatně od Sociálního ústavu: Sociální ústav má organisovati a podněcovati vědeckou práci, má informovati ty, kdož se již zajímají o ten který problém sociální. Sociální museum však by se neobracelo v prvé řadě k vědeckým pracovníkům, ani k těm, kdož jsou již zainteresováni o soc. otázky, nýbrž k širokým vrstvám, k laikům, jejichž zájem by budilo. Význam poslání toho pochopili již dobře v cizině, kde musejní sbírky (sociální musea) nalézáme v Paříži (Musée de prévention des accidents du travail et d’hygiène industrielle; v Amsterodamě, v Mnichově (Arbeitermuseum), Charlottenburgu, Moskvě a j. Ovšem program těchto sbírek je poněkud omezený: obyčejně vystavují jenom předměty ochranné techniky, přístroje k ochraně života a zdraví průmyslového dělníka a dokumenty hygieny dílen. Německá musea program ten rozšiřují i na doklady péče o blaho dělnictva, zejména bytovou otázku, hygienu potravinářskou, boj proti tuberkulose, péči o kojence a odhodlávají se i k výstavám kočovným.
Uvedené musejní sbírky již samy vyvracejí námitku, že látka, kterou by mělo názorně předvésti sociální museum, je expozičně nevhodná, hmotné památky bez slovního doprovodu nevýmluvné a grafické znázornění, které by tu bylo hlavní pomůckou, příliš jednotvárné, aby kolekce mohla poutati oko i mysl návštěvníků. I když není pochyby, že sbírky ochranné techniky mají nejvíce vhodného exposičního materiálu, přece nelze přezírati, že moderní výstavní technikou lze dobře, názorně a zajímavě znázorniti všechny jednotlivé význačné jevy sociálního života, sociální správy i sociální péče.
Proto program sociálního musea mohl a měl by býti mnohem širší, než je u vzpomenutých ústavů cizích: zahrnoval by i všechen život průmyslového dělnictva a to jak po stránce hmotné (poměry pracovní, mezdní, bytové, životní míry, svépomoc družstevní, poměry zdravotní, atd.), i po stránce duševní (vývoj a stav politického hnutí dělnického, hnutí odborového, vzdělávacího, obrodného a pod.) zahrnoval by i všechnu veřejnou, povinnou i dobrovolnou a soukromou péci sociální.
Ovšem, aby mohlo býti provedeno grafické znázorněni vývoje sociálního u nás, bylo by nutno, aby sociální museum podněcovalo, po případě provádělo badání historické a statistické. Práce statistická by byla vůbec jednou z nejdůležitějších činností nového ústavu. Tak na příklad bylo by třeba a záhodno studovati rozvoj jednotlivých opatření na ochranu dělnictva časově a sice zachytit rozsah a intensitu působivosti jejich. Totéž pro jednotlivé druhy pojištění, kde by bylo možno získati statistiku v tomto směru podrobnou. Ovšem velký význam by mělo studium geografické a bylo by nutno, na jednotlivých místech, zvláště střediscích jako Plzeň, Kladno, opatřiti materiál a konati studia na místě. Dalo by se pak rozvinouti celé hnutí sociální časově a zároveň místně, až by byl obraz pokud možno, přesný a úplný. Při tom by se mohl materiál doplnit statistikou anthropometrickou, pokud by byla po ruce a hledat souvislost s vyspělostí tělesnou a pak kulturní na jedné straně a s rozvojem sociálním na druhé. Obraz, který by svými exposicemi sociální museum podávalo, byl by tak vždy konstruován se zřetelem k dějinnému vývoji.
Jak již uvedeno, ani doba pro založení sociálního musea není nepříznivá. Pohnutý život sociální, duševní neklid a hmotná tíseň širokých vrstev pracujícího lidu přímo nutí hledati a využiti všechny prostředky, kterými lze jakkoli přispěti k tomu, aby i další vývoj sociální dál se u nás cestou pokoje a řádu. Ovšem je nutno, aby při samých počátcích byla péčí o sociální museum pověřena úřední síla, mající musejní zkušenosti a znalosti, která by se starala o přiměřené a vhodné vystrojení místností, o uchování (ev. o konservaci) materiálu, který by se již nyní mohl získat, o postupné získání, resp. nákup dostupných památek a o vypracování statistického a grafického nebo, plastického doprovodu nebo samého zobrazení jednotlivých oddělení sociálního musea, určených jeho programem, a ev. příslušné síly pomocné (museum nelze si mysliti ani v počátcích na př. bez laboranta atd.).
*
Program Sociálního musea.
Sbírky Sociálního musea mají obsahovati vše, čím lze názorně zobraziti a doložiti sociální dějiny zemí, jež tvoří nyní území Československé republiky, od rozhraní 18. a 19. stol. (od počátků velkovýroby v Čechách), zejména život lidu dělnického po všech jeho stránkách a stav a vývoj sociální politiky a sociální správy v Československé republice. Sociální museum bude obsahovati tato oddělení:
1. Oddělení demografické, jež znázorní tělesnou povahu a typ našeho lidu dělnického (městského), početnou jeho účast ve všem obyvatelstvu státu a jednotlivých národů, poměry obyvatelstva velkých měst a středisek průmyslových, pokud se dají statisticky a graficky zobrazit (poměr národnostní, měna, hustota obyvatelstva, poměr pohlaví, mortalita a morbidita, poměry mravnostní: kriminalita, sebevražednost, nemanželské porody a pod.).
2. Oddělení, zobrazující život lidu dělnického: a) po stránce hmotné: poměry bytové, poměry pracovní a mzdové, rozšířenost práce domácké, tovární, hnutí svépomocné (družstevnictví konsumní, výrobní); b) po stránce duševní: dělnické hnutí politické, odborové, vzdělávací, obrodné (abstinentní, aboliční, tělocvičné, sportovní).
3. Oddělení, znázorňující stav a vývoj veřejné, zejména státní péče o dělnictvo:
a) Péče o veškeré osoby, odkázané na cizí рослое a ochranu, zejména péče invalidní, chudinská: opatření a ústavy péče veřejné i soukromé (dobročinné),
b) sociální pojištění: nezávazné (pokladny tovární a svépomocné) — povinné: nemocenské, úrazové, starobní a invalidní, v nezaměstnanosti,
c) ochrana práce, zejména zdravotní a bezpečnostní opatření při výrobě,
d) péče bytová (dělnická družstva stavební a bytová, tovární domky dělnické, nájemné domy obecní, svobodárny),
e) jiná opatření hygienická (proti tuberkulose a pod.).
Všechna oddělení, pokud to bude možno, znázorňovala by nejen dnešní stav, nýbrž a především dějinný vývoj toho kterého odboru. Prostředky, jimiž by docílila svého účelu, by byly jednak hmotné památky, jednak pomůcky grafického a plastického znázornění: diagramy, mapy, fotografie, interiéry atd.
Návrh stanov Sociálního musea v Praze.
§ 1. Jméno a sídlo.
Při Sociálním ústavu Československé republiky zřizuje se jako samostatný ústav Sociální museum.
§ 2. Účel.
Úkolem Sociálního musea je, soustavně uspořádanými sbírkami památek a názornými pomůckami grafickými i plastickými (diagramy, mapami, plány, fotografiemi, modely, interieury a pod.) zobraziti a doložiti sociální dějiny zemí, jež jsou nyní územím republiky Československé, od rozhraní 18. a 19. stol. (od počátků velkovýroby v Čechách), zejména život lidu dělnického po všech jeho stránkách a stav a vývoj sociální politiky a sociální správy v Československé republice.
§ 3. Prostředky.
Prostředky k tomu jsou zejména:
a) sbírání památek a jejich vystavení v musejních sbírkách, ev. s potřebným grafickým doprovodem,
b) organisování a podněcování vědecké práce historické a statistické za uvedeným cílem,
c) pořádání výstavek a účast na výstavách,
d) výklady, pořádané v musejních sbírkách,
e) pořizování a předvádění snímků kinematografických.
§ 4. Úhrada potřeb.
Náklady, spojené se zřízením a udržováním Sociálního musea a jeho kanceláře, hradí ministerstvo sociální péče v mezích svého rozpočtu. Dary a příspěvky pro účely Sociálního, musea, docházející odjinud, přiděluje ministerstvo sociální péče musejnímu kuratoriu k samostatnému použití.
§ 5. Správa.
Správu musea vede musejní kuratorium, v němž zasedají: předseda, jímž je ministr sociální péče, a 14 členů. Ze členů kuratoria jmenuje 7 ministr sociální péče a 7 volí představenstvo Sociálního ústavu republiky Československé vždy na dobu 3 let. Kuratorium zvolí na dobu tří let ze svého středu místopředsedu a jednatele.
Schůze kuratoria se konají podle potřeby, nejméně však jednou za čtvrt roku.
Kuratorium je schopno usnášeti se, je-li přítomen předseda nebo jeho náměstek a alespoň čtyři členové kuratoria. Usnesení je platné, stalo-li se prostou většinou hlasů. Při rovnosti hlasů rozhoduje předsedající.
Kuratorium spravuje Sociální museum, rozhoduje o obsahu, věcném uspořádání a úpravě i instalaci sbírek, činí opatření v mezích § 3. stanov, schvaluje výroční zprávu a účetní závěrku, vypracované jednatelem, a navrhuje ministerstvu sociální péče rozpočet pro příští rok, povoluje výdaje v mezích schváleného rozpočtu, navrhuje úředníky a zřízence pro musejní kancelář ministerstvu sociální péče, jemuž přísluší jejich jmenování, a Činí i všechna jiná opatření běžné správy. Kuratorium může konáním těch kterých správních opatření pověřiti komise, zvolené ze svého středu, nebo jednotlivé funkcionáře nebo členy kuratoria.
Úřad člena kuratoria jest čestný. Členové kuratoria mohou dostati pouze náhradu hotových výloh, učiněných při konání jejich funkce. Jednatel musea může dostávati za svou práci remuneraci. Jakýkoli plat (úhradu hotových výloh, cestovné, remuneraci) povoluje členům kuratoria ministerstvo sociální péče na návrh představenstva Sociálního ústavu republiky Československé.
§ 6. Předseda.
Předseda zastupuje Sociální museum na venek, svolává schůze kuratoria, předsedá jim a podpisuje důležité písemnosti. Je-li zaneprázdněn, zastupuje ho k jeho žádosti místopředseda.
§ 7. Jednatel.
Jednatel musea přijímá a vyřizuje všechny zásilky museu docházející, udržuje v patrnosti příjmy a vydání musejní, řídí musejní kancelář a odpovídá za ni kuratoriu, spravuje sbírky a podpisuje běžné písemnosti. Je-li jednatel po delší dobu zaneprázdněn, zvolí kuratorium jeho zástupce,
§ 8. Změna stanov.
Kuratorium může se usnésti na návrhu změny stanov, jejž schváliti nebo zamítnouti přísluší ministerstvu sociální péče. K platnému usnesení je tu třeba přítomnosti předsedajícího a aspoň 10 členů kuratoria.

Citace:

Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. †. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 8, s. 363-363.