Všehrd. List československých právníků, 5 (1924). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 248 s.
Authors:
Kultura slova v právnickém studiu. Jedním z problémů, jenž musí býti řešen při reformě právnického studia je poskytnouti mladým právníkům možnost, aby dovedli plně uplatniti výsledky svého studia. Dobrý právu k musí býti dobrým řečníkem. Nemyslím tímto slovem řečníka táborového, ale jde tu o to, aby každý právník dovedl dáti svému projevu náležitou a přesvědčivou formu.
Třebas je zmíněná zásada všeobecně známa i adeptům práva i jejich učitelům, vidíme přece, že je stále zanedbávána. vychází se u nás z přesvědčení, že není třeba nějak zvláště hleděti na formu řeči, rem tene, verba seciuentur. Na, druhé straně pak ti, kdož dle své povahy bodně mluví, jsou designovanými advokáty; ti ostatní se někde nebyly kde není třeba zvláštních schopností konversačních. Tak se dnes vulgo mluví o mladých právnících. Neuvažuje se však, že právník v jakémkoliv povolání musí býti obratný ve vyjadřování a že musí vždy dbáti stručnosti a jasnosti projevu. neuvažuje se dále, že umění řečnické je umění, získané prací a že řečníkem a pohotovým debatérem je možno se státi.
Dnes poukazuje se i z kruhů neprávnických na úpadek řečnictví u nás (srv. článek prof. A. Nováka v parlamentě), nehledají se však cestě k nápravě, politické organisace pořádají hlavně před volbami řečnické kursy a tím je o řečnictví postaráno. toto řečnictví však také nejde.
Na právnických fakultách není dnes příkladu ani pomoci. Nechceme jim ovšem vžiti dekorum ústavů vědeckých, pokládáme však za velmi účelné, aby i zde byla poskytnuta možnost i v tomto ohledu se vzdělávati. Studium právnické je dnes upraveno tak, že se mnoho v paměti ukládá, ale málo vydává; to je okolnost, na níž se právem poukazuje i jako na překážku rozsáhlejší paměti. Schází tu příležitost ke kontrole vědomostí, bystření v úsudku, získání vhodné formy řeči a dokonalosti slova. Semináře mají v tomto ohledu přece jen vliv malý, majíce v několika málo týdenních hodinách sledovati několik různých cílů a jsouce omezeny na malý kruh zájemníků. Je tedy právník v tomto ohledu odkázán úplně na sebevzdělání, které byť bylo pečlivé a vedlo k výsledku, přece vyžaduje ještě prakse v prostředí mu blízkém.
Zdá se nám tedy nezbytno, aby se i o této věci uvažovalo při nové úpravě právnického studia. — Zdá se pak, že nejvhodnější formou nápravy byla by tu forma praktik, zejména jak se někde vyvinula, kde jest účastníkům hájiti protivná mínění konkrétních právních sporů. Tato praktika neodrazovala by široké kruhy posluchačstva teoretičností seminářů a vedle hlavního cíle cvičiti schopnost aplikovati obecné normy na praktické případy dosahovalo by se snadno i cíle, o němž mluvíme. Tato praktická cvičení bylo by rozšířiti co nejvíce a nemusili by je vždy říditi profesoři a docenti, nýbrž i assistent. Ský.
Citace:
Kultura slova v právnickém studiu. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 10, s. 251-251.