Instalace čtvrtého rektora Masarykovy university konala se teprve ku konci března; tak pozdě proto, poněvadž měla býti zároveň slavnostním otevřením nové — ač zase jen prozatímní — budovy rektorátu, která, třebas že už se drahnou dobu stavěla, teprve nyní je hotova. Odstupoval rektor Vondrák, člen profesorského sboru fakulty duchovědné, nejmladší z fakult university. Rektorem letošním jest J. M. prof. dr. Frant. Weyr, spolunavrhovatel zákona o zřízení Masarykovy university a první děkan její právnické fakulty. Účastníci uvědomovali si při této instalaci, konané poprvé v historických krojích universitních, kdy na rektorský stolec po druhé zasedl právník — prvním rektorem byl prof. Engliš —, že mladá brněnská universita vstupuje do druhého quadriennia svého života.
Významná slavnost dovršena byla skvělou inaugurační řečí nového rektora na thema »Politika a věda o státním právu«. Byla to přednáška vysoké úrovně vědecké, o čemž svědčila už rozsáhlá literatura v ní zmíněná a přece dovedla udržeti účastníky — universitní i mimouniversitní — v napjatém zájmu aktualitou svého thematu a originalitou myšlenek. Neboť se stavěla proti dosavad běžným a hlavně u nás zcela všeobecně vyznávaným názorům. A přece přesvědčovala jak svou logickou sroubeností tak i tím, že byla projevem uceleného a důsledného světového názoru. Vystihnuv dosavadní názor o věci, který prohlašuje politiku za umění — a to nejtěžší a nejvyšší, — a současně i za vědu, praví Weyr, že politika není ani uměním — pokud toto nechápeme jako prostou dovednost — ani vědou, sc. samostatnou, v systematice věd methologicky oprávněnou. V dosavadním názoru vidí nemírné přeceňování politiky, která je prostě jedním byť důležitým odvětvím lidské činnosti praktické a toto přeceňování je mu zase projevem dnes vševládného kolektivismu. Naproti tomu on, přednášející, hrdě hlásí se k individualismu.
I ve svém rektorském pozdravu akademické mládeži vyzdvihl nastupující rektor myšlenku dnes tak nemoderní a nepraktickou, a přece tak působivou: Proti stálému dovolávání se potřeb života a prakse. která prý si svá práva beztoho vynutí u každého co nejdříve, postavil pro mladé lidi v letech akademického studia postulát idealismu, který dovede studovati pro studium, poznávati pro pravdu a který vedle všedních účelů životních a nad ně staví vyšší hodnoty lidské kultury.
Při této řeči uvědomovala si akademická obec brněnské university, že v jejím čele stojí letos nejen vědec, ale i osobnost. —n—