Dr E. Beneš: Smysl československé revoluce.

»Čsl. revoluce« sv. I. Pam. Odboje. Str. 75. Dr. Beneš vidí v naší revoluci jen část světového převratu a z tohoto hlediska chce vykládati její smysl, v rámci historie světových událostí. Světová válka je mu bojem dvou táborů odlišné koncepce filosofické. Na jedné straně národové západní, kteří prošli duchovou revolucí posledních století od feudalismu k demokracii, na druhé straně státy centrální, kde oné duchové revoluce nebylo, kde staré řády byly pouze zakryty pláštíkem demokracie.
Výjimku tvořilo Rusko, které patřilo ideově mezi mocnosti ústřední, a to také ve válce padlo. Světová válka byla podle Beneše bojem o ideu spravedlnosti národní a sociální. Tohoto rázu neměla od počátku, ale jednak demokratismus prodchnuty zásadou svobody vedl spojence nutně k boji za svobodu národů a jejich právo sebeurčení, jednak celková povaha války vyzdvihla význam mas a dávajíc státu nové funkce hospodářské vedla značně k socialisaci. Vývoj našeho národa vedl jej zřejmě na stranu spojenců. Náš národ prošel onou duchovní revolucí, neboř v nové době vyšel vlastně z boje o existenci malého člověka. Dokončením tohoto vývoje byla pak revoluce o osvobození. Revoluce sama byla vedena těmito ideami: Ideálem samostatnosti, odporem proti Habsburkům a monarchii, proti Vídni a Římu, nazíráním na tradice husitské za vlivu myšlenky sokolské, myšlenkou demokratie, která se projevila v organisaci boje, v osobě vůdce Masaryka i v samotném vojsku, i v tom, že revoluce nebyla vedena oligarchií emigrantů, nýbrž ve spojení s činiteli národa doma, a ideou jednoty československé. Zvláště důležitý byl pomčr revoluce k Rusku, došlo tu k rozporu mezi všeslovanskou láskou k Rusům a odporem k ruskému řádu politickému: revoluce šla zde střední cestou, nechtěla řešiti sporné otázky před dosažením vítězství. K dalšímu rozporu došlo za revoluce, kdy dobrovolníci ocitli se na konec mezi bolševiky a sibiřskými reakcionáři. V otázce intervence staví se Beneš rozhodně proti názorům, že legie měly vystoupiti proti bolševikům; považuje to za nemožné vzhledem k chaosu v Rusku, k jeho rozlehlosti, k lhostejnosti Rusů samých a také vzhledem k tehdejší náladě vojska. Na druhé straně hájí legie proti výtkám z reakcionářství. Beneš věří pevně, že Rusko bude vybudováno na podkladě demokratickém a stane se svou existencí záštitou naší samostatnosti. V závěru přiznává Beneš, že světová válka nedosáhla úplně svého cíle; boj o světovou demokracii není skončen, poněvadž poražení nemíní ještě provésti duchovní revoluci, dokud se nevzdají své ideologie, nebude dosaženo úplného pokoje. Na druhé straně snaha po svobodě národů vyvolala extrém — šovinismus, vzrůst socialismu vyvolal jeho zrůdu bolševismus. Úkolem naším pak podle Beneše jest, vychovávati samy sebe a všecky občany republiky k ideálům humanitním a demokratickým v duchu vítězných ideálů naší revoluce, neboť tak nejlépe zachováme si samostatnost.
J. B.

Citace:

Dr. E. Beneš: Smysl československé revoluce. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1924, svazek/ročník 5, číslo/sešit 4, s. 121-122.