IV. Notářský spis, jako nutná forma pro zachování úlev poplatkových při postupu mezi snoubenci.

Ve svém nálezu z 1. prosince 1914 č. 10453 F/N rozhodl správní soud, že kupní smlouvy mezi snoubenci, i když nebyly uzavřeny ve formě spisu notářského, požívají poplatkových výhod dle § 1. č. 1. zák. z 18. června 1901, č. 74. ř. z.
Tomuto rozhodnutí přizpůsobil se i rakouský nejvyšší soud prohlásiv ve svém judikátu č. 166 (plenární rozhodnutí z 10. května 1905 č. 398, že smlouvami svatebními a manželskými jsou toliko smlouvy, jež pořádají majetkoprávní poměry manželů, jako takových a mají za předmět buď úpravu jich za trvání manželství nebo pro případ úmrtí jednoho z nich hmotné zaopatření pozůstalého manžela.
Poplatkové úřady od doby tohoto rozhodnutí praktikovaly ve svých platebních rozkazech předpisy poplatků z takových převodů ve smyslu citovaného rozhodnutí; i náš nejvyšší soud dne 11. října 1921 č. R II 133/21. (Vážný 1233) tak rozhodl. Praxi tu zachovávaly poplatkové úřady do poslední doby a výsledkem těchto rozhodnutí bylo obcházení známého zákona č. 26/81 o tom, která právní jednání musejí být učiněna před notářem.
Průlom do této zásady učinil nález správního soudu z 12. III. 1930 č. 3798. (Bohuslav 5205), který rozhodl, že kupní smlouva o nemovitosti mezi snoubenci nepožívá poplatkových výhod podle § 2. lit. a odst. 2. zák. ze 7. ledna 1920 č. 31. sb. nebyla-li vyhotovena ve formě notářského spisu.
Podnět k tomu dala kupní smlouva ze dne 9. února 1925, dle níž ženich prodal nevěstě polovinu usedlosti za 30000 Kč. Smlouva byla sjednána pod podmínkou, že mezi kontrahenty dojde k manželství.
Vyměřovací úřad zpoplatnil tento převod normální sazbou pro převod mezi cizími osobami a kromě toho vyměřil daň darovací dle VI. tř. sazby d) — tedy jakoby nabyvatel byl úplně cizí osobou k dárci — (ne dle tř. I.) a odůvodnil to tím, že smlouva nebyla uzavřena tak, jak to žádá § 1. č. 1. zák. č. 74/1901 ř. z. a že pouhé připojení podmínky uzavření sňatku nečiní tuto smlouvu svatební. Nejvyšší správní soud rozhodl takto:
Předpis §u 2. lit. a) odst. 4. cit. zákona zaručuje výhody poplatkové pro převody mezi snoubenci smlouvami manželskými. Těmito jsou podle § 1217. o. z. a saz. pol. 42. popl. zák. ony smlouvy, které byly uzavřeny o majetku se zřetelem na manželské spojení. Platnost těchto smluv jest však podle § 1. lit. a zák. č. 76/1871 podmíněna zřízením notářského spisu.
Předmětem manželských smluv jest tedy smluvní úprava majetkoprávních poměrů provedená snoubenci nebo manželi v určité kvalifikované formě, ale, jak plyne také z předpisu § 1 lit. b) zák. č. 76/1871, nemohou býti předmětem jich trhové, směnné .a jiné smlouvy, uzavřené bez oné formy, byť i v nich bylo vysloveno, že se uzavírají pod podmínkou, že mezi kontrahenty dojde k sňatku. (Poznámka: Vzhledem k tomu rozhodnutí inspektorát předepíše také dávku z přírůstku.)

Citace:

IV. Notářský spis, jako nutná forma pro zachování úlev poplatkových při postupu mezi snoubenci. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1931, svazek/ročník 13, číslo/sešit 1, s. 14-14.