I ve věcech nájemních dlužno užiti předpisů civ. rádu soudního o věcech nepatrných, byl-li predmet sporu v žalobě na zrušení smlouvy nájemné a vyklizení oceněn na 100 K a žalovaná strana proti tomu ničeho nenamítala.

Spor zahájený o žalobě znějící na zrušení smlouvy nájemní o okamžité vyklizení pronajatého bytu, v níž žalující strana ocenila zájem na sporu na 100 K. projednán byl okresním soudem v řádném řízení a žádostí žalobní bylo vyhověno.
Odvolání soudem odvolacím bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Dovolací stížnost proti usnesení tomu byla nejvyšším soudem rovněž odmítnuta z těchto důvodů:
Žalobci prohlásivše v žalobě, že oceňují svůj zájem na sporu na 100 K, udali takto hodnotu předmětu sporu (sr, § 59. j. n.). Ježto jde o spor ze smlouvy nájemní, jenž podle § 49. č. 5 j. n., nehledíc na hodnotu předmětu, přikázán jest okresnímu soudu ku projednání a rozsouzení, takže hodnota předmětu sporu nebyla důležitou pro určení příslušnosti, nebyli žalobci ovšem povinni udat i tuto hodnotu v žalobě (§ 56. odst. 2 j. п.). Když přes to tak učinili, nemohlo ocenění předmětu sporu zůstat! bez povšimnutí a platilo na každý způsob proti žalobcům. Pro žalovanou ocenění to o sobě závažným nebylo, neboť dle posledního odstavce § 60. j. n. má ocenění předmětu sporu v žalobě obsažené takovýto závazný účinek pro odpůrce jen co do příslušnosti. Žalovaná mohla tedy zajisté namítati a dokazovati, že ocenění žalujícími vykonané není správné. Když toho opomenula, jest ocenění také vůči ní směrodatné, pokud jde o otázku, lze-li použiti zvláštních ustanovení §§ 448. a násl. c. ř. s. Hledíc, pak k ustanovení § 448. c. ř. s. nemůže býti pochybnosti, že v tomto případě jde o věc nepatrnou. Nesprávný jest názor žalované, že ve věcech nájemních nelze užiti předpisů civ. řádu soudního o věcech nepatrných. Ustanovení druhého odstavec § 4. zák. ze dne 27. dubna 1873 č. 66 ř. z. (zákona ze dne 1. března; 1876 č. 23 ř. z.), že žaloby ze smlouvy nájemní nebo pachtovné, pokud není jimi výhradně vymáháno nájemné nebo pachtovné, nehodí se k jednání v řízení bagatelním, nebylo převzato do civ. řádu soud. Patrně proto, že sporné řízení ve věcech nájemních a pachtovních podle civ. řádu soudního provádí se zásadně dle všeobecných ustanovení pro řízení před okresními soudy platných, od nichž stanoveny jsou jen některé odchylky v III. dílu šesté části civ. řádu soud. Zejména tam, kde, jako v tomuto případě, řízení nebylo zavedeno o výpovědi nebo příkazu na odevzdání, po případě převzetí, nýbrž o řádné žalobě, přimyká se řízení celkem k řízení o jiných žalobách u okresního soudu podávaných toliko s výjimkami v §§ 573. až 575 c. s. ř. uvedenými a dlužno tedy, nepřesahuje-li hodnota sporného předmětu 100 K, postupovati podle § 448. a násl. c. ř. s. Ze soud první) stolice v tomto připadle toho nedbal, nevadí, neboť věc nepřestala proto býti věcí nepatrnou. Ve věcech nepatrných však rekurs proti usnesením soudu odvolacího vůbec jest vyloučen (posled. odst. § 517. c. ř. s.) Rekurs žalované jest tedy nepřípustný a bylo jej odmítnout! Všeobecné ustanovení § 519. č. 1 c. ř. s. tu neplatí. Vzhledem ku zvláštnímu předpisu posledního odstavce § 517. c. ř. s. platí pouze tenkráte, nejde-li o věc nepatrnou.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 24. února 1920, čj. R-I 86/20-1. R. z. s. Dr. J. Říha.

Citace:

I ve věcech nájemních dlužno užiti předpisů civ. rádu soudního o věcech nepatrných, byl-li predmet sporu v žalobě na zrušení smlouvy nájemné a vyklizení oceněn na 100 K a žalovaná strana proti tomu.... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 9, s. 352-353.