Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:

Příspěvek k výkladu § 269 obč. z.


K návrhu A. M., rolníka, t. č. invalidy v P. — N., ustanoven pro správu jeho jmění opatrovník J. H,
Rekursu manželky navrhovatele na zrušení opatrovnictví nevyhověno.
Důvody: Stěžovatelka nemůže se — pokud se týče osoby a majetku navrhovatele — opříti o žádné zákonné ustanovení, které by ji k stížnosti v zájmu jejího manžela opravňovalo.
Ježto sama doznává v souhlase s F. K., dělníkem na společném hospodářství, že s ním žije na hospodářství tom v konkubináte, že s ním má nemanželské dítko, kdežto její manžel, dle výsledku konaného šetření je válečným invalidou, jemuž odňata byla noha a nachází se v lékařském ošetřování v P.—N., je důvodná obava, že správa majetku navrhovatele by újmy utrpěti mohla.
Právě chování stěžovatelky je důvodnou a spravedlivou příčinou, jež jejího manžela k tomu měla, aby požádal soud o zřízení opatrovníka pro své s ní společné jmění
Navrhovateli jest fysickým jeho stavem znemožněno, aby se o správu svého jmění staral, pouhý plnomocník jeho by pak sotva stačil, aby správu majetku ze zmíněných poměrů mohl sledovati à kontrolovati.
Jest tudíž zřízení opatrovníka v ustanovení § 269. obč. z. k žádosti samého válečného invalidy zajisté odůvodněným. Ustanovení to je všeobecným, kdežto případy v § 270. obč. z. jmenované, jsou jen příkladmo uvedeny.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekurs stěžovatelky, usnesení obou nižších soudů však z povinnosti úřadu zrušil.
Důvody: Co do oprávnění stěžovatelky k do vola čímu rekursu není tu podmínek § 16. cís. pat. z 9. srpna 54, č. 208 ř. z., za kterých přípustná jest stížnost proti konformnímu usnesení druhé stolice.
Ježto však zákonný důvod pro zřízení opatrovníka nevychází ze spisů na jevo, byla usnesení obou nižších stolic zrušena.
A. M. zřídil pro provedené řízení zmocněnce.
Tím Jest prokázáno, že mu choroba nevadí, by se o své věci sám, byť i prostřednictvím zmocněnce postaral.
Příčiny pro opatrovníka tedy není.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 1919, č. RI. 117/19.
Dr. Jos. Štokr.
Citace:
Příspěvek k výkladu § 269 obč. z.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 12, s. 472-473.