Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 59 (1920). Praha: Právnická jednota v Praze, 468 s.
Authors:

Navrhnul-li žalobce v žalobě odsouzení žalovaného k zaplacení zažalované pohledávky v říšských markách a v žádosti za vydání rozsudku pro zmeškání pro nepodanou odpověď odsouzení k placení pohledávky na korunovou menu převedené, dlužno žádost tu zamítnouti.


V žalobě navrhnul žalobce, aby žalovaný odsouzen byl zaplatiti za zboží, odebrané 9120 M. 70 pf., resp. 17119 K 55 h. Když odpověď na žalobu podána nebyla, podal žalobce žádost za vydání rozsudku pro zmeškání, obmeziv zažalovanou pohledávku na 9839 K 55 h. Zemský soud odsoudil žalovaného k zaplacení této pohledávky a vrchní zemský soud rozsudek první stolice potvrdil.
Nejvyšší soud rozsudek ten změnil a žalobní žádost, aby žalovaný uznán byl povinným platiti v korunách, zamítnul. Odůvodnění: Žalobce, jenž je obchodníkem! vi Německu, tvrdí v žalobě, že žalovaný mu nezaplatil za zboží odebrané 9120 M. 70 pf. Tento peníz rovná se prý při daném kursu (za 100 M — 187 K 70 h) 17119 K 55 h. V prosbě žalobní navrhuje se odsouzení žalovaného k zaplacení 9120 M, 70 pf, resp. 17119 K 55 h s příslušnými úroky, při čemž jsou částky, ze kterých se úroky žádají, uvedeny jen ve měně korunové. Žalovaný na žalobu neodpověděl. Žalobce v žádosti za vydáni rozsudku pro zmeškáni uvádí, že žalovaný mezitím uplatil 7280 K, takže nedoplatek činí dosud 9839 K 55 h. Na tuto částku omezil žalobce prosbu žalobní a navrhnul vynesení rozsudku pro zmeškání v tomto smyslu. První soud uznal právem podle této omezené žádbsti žalobní a odvolací soud rozsudek prvé stolice potvrdil.
Právem uplatňuje žalovaný dovolací důvod nesprávného posouzení věci po stránce právní,
Nepodal-li žalovaný na žalobu odpověď, je dle §§ 398 a 396 c. ř. s. přednes žalobcův o skutkových okolnostech, k předmětu právní rozepře se vztahující, pokud není vyvrácen předloženými důkazy, pokládati za pravdivý a na tomto základě je k návrhu žalobcovu uznati p žádosti žalobní rozsudkem pro zmeškání. Ve smyslu těchto zákonných ustanovení dlužno dle skutkového přednesu, jak ten v žalobě je vylíčen, považovali za pravdu, že tržní cena za zboží byla žalobcem fakturována v markách a že žalovaný přijal fakturu bez námitky, z čehož plyne, že žalovaný je dlužen trhovou cenu v markách. A tu je nepochybno, že žalobce je oprávněn žádati na žalovaném jen zapravení toho, co tento je dlužen, totiž zaplacení v markách. Domáhá-li se na žalovaném, jak to činí v žádosti za vydání rozsudku pro zmeškaní podané, kterou původní žalobní žádost změnil a jež je nyní výhradně směrodatná, plnění ve měně jiné, totiž korunové, žádá na něm něco jiného (aliud), k čemu žalovaný, hledě ku skutkovým údajům žaloby, není dle zákona (§ 1413 obč. z.) zavázán. Modifikovaná žaloba není proto v zákoně odůvodněna, důsledkem čehož bylo dle § 503, č. 4. c. ř. s. oprávněnému dovolání žalovaného vyhověli a v odpor vzatý rozsudek odvolacího soudu v ten způsob změniti, že změněná prosba žalobní se zamítá.
Tím ovšem není žalobci nikterak zabráněno, domáhati se na žalovaném zaplacení v měně původně ujednané, totiž v markách.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1919, čj. Rv. I. 520/19-1.
Schin.
Citace:
Navrhnul-li žalobce v žalobě odsouzení žalovaného k zaplacení zažalované pohledávky v říšských markách a v žádosti za vydání rozsudku pro zmeškání pro nepodanou odpověď odsouzení k placení .... Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 8, s. 321-322.