Nepřípustnost dovolacího rekursu ve sporech o rušenou držbu i tehdy, když nebylo rozhodnuto ve věci samé (§ 528 civ. ř.)

Důvody soudu rekursního: Dle § 528. odst. 1, c. ř. nejsou rekursy proti rozhodnutím soudu druhé instance ve sporech o rušenou držbu (§ 49 č. 4 j. n.), přípustný a mají býti soudem prvé instance zamítnuty.
O takový nepřípustný rekurs v řízení o rušenou držbu jde i v našem případě, při čemž nerozhoduje snad ta okolnost, že usnesení v odpor vzaté není rozhodnutím ve věci samé, nýbrž pouze o námitce projednání překážející, ježto zákon v tom směru nerozeznává (sr. rozh. úř. sb. č. 1676).
Ježto odmítnutí nepřípustného rekursu nestalo se již prvým soudem, musilo se státi soudem rekursním, (sr. nál. 260).
Důvody nejvyššího soudu: Rekursní soud svým usnesením ze dne 9. října 1918, č. j. R. I. 110-18-7, vyhověl obraně nepřípustnosti pořadu práva, zrušil v odpor brané usnesení konečné a uložil prvému soudu, aby spornou věc týkající se rušení držby pozemku č. kat. 89 v Č. převedl do řízení nesporného (o úpravě hranic).
Rekursní soud rozhodl proto patrně ve věci o rušenou držbu a jest jeho názor, projevený v usnesení ze dne 4. listopadu 1918, č. j. R. I. 119-18-10, že jest rekurs proti jeho usnesení ze dne 9. října 1918 podle § 528, odst. 1. с. ř. s. nepřípustný, úplně správný, pročež nynějšímu neodůvodněnému dovolacímu rekursu vyhověti nelze.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 8. ledna 1919, č. j. R. I. 15/18.
Jakeš.

Citace:

Nepřípustnost dovolacího rekursu ve sporech o rušenou držbu i tehdy, když nebylo rozhodnuto ve věci samé (§ 528 civ. ř.). Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1920, svazek/ročník 59, číslo/sešit 1, s. 40-41.