Věstník Spolku československých kandidátů notářství.

Započítávání vojenské služby do praxe. V poslední době, zvláště po posledním jmenování notářů, vznikly opětně rozpory v nazírání na hodnocení vojenské služby válečné a její započítávání do přípravné praxe notářské, a byly vzneseny dotazy po přesném znění příslušných ministerských výnosů. Uveřejňujeme proto znovu doslovné znění všech tří výnosů, ministerstvem spravedlnosti v této věci vydaných:

I. výnos ze dne 21. srpna 1923 číslo 31975/23:

Ježto se vyskytly pochybnosti, zdali nařízení ze 17. srpna 1916, čís. 262 ř. z. a nařízení ministerstva spravedlnosti z 21. srpna 1916, čís. 268 ř. z. vztahuje se také na ony kandidáty notářství, kteří se sice zúčastnili světové j války, avšak před nastoupením vojenské činné služby váléčné do seznamu kandidátů notářství zapsáni nebyli, j nebo v této době v přípravné službě do praxe notářské započitatelné nebyli, upozorňuje ministerstvo spravedlnosti na to, že v nařízení č. 262/1916 ř. z. a nařízení je i provádějících se jedná pouze o právních čekatelích (právních praktikantech, auskultantech, kandidátech advokacie i a notářství), kterým bylo válkou konání jejich civilní služby znemožněno, z čehož vysvítá, že se vztahuje pouze na ony právní čekatele, kteří již před nastoupením vojenské služby válečné, civilní službu (praxi) vykonávali, i anebo na praktikanty, kteří aspoň přípravná studia skončivše byli k právní praxi sice připuštěni, ale následkem války ji nastoupiti nemohli (§ 5 nař. z 21. srpna 1916 č. 268 ř. z.).
Nemůže proto býti započtena válečná služba podle citovaných ustanovení také oněm kandidátům notářství, kteří teprve v roce 1919 nebo později do seznamu kandidátů notářství byli zapsáni, ale před nastoupením vojenské služby válečné v přípravné službě do praxe notářské započitatelné nebyli.
Konečně upozorňuje ministerstvo spravedlnosti, že neexistuje žádný status kandidátů notářství, že ale při obsazování míst notářských mohl by býti vzat zřetel i na tu okolnost, že ten který kandidát konal za války službu vojenskou, čímž by nesrovnalostem z toho vycházejícím bylo odpomoženo.
Za ministra: Hartman.

II. výnos ze dne 19. prosince 1924 číslo 52593/24:

Návrhu z 2. prosince t. r., aby výnos ministerstva spravedlnosti z 21. srpna 1923 č. 31.975 byl opraven, resp. doplněn takto: »Kandidátu notářství, který složil zkoušku notářskou a dovršil čtyři léta praxe notářské, budiž započtena celá služba vojenská za války do přípravné praxe notářské dle úředního potvrzení příslušného vojenského tělesa u notářské komory zaznamenaná, z ní však pouze ona doba, po kterou ve studiích do vykonání všech teoretických státních zkoušek nebo do dosažení doktorátu byl zdržen a tím škodu utrpěl« nelze vyhověti.
O nějakém započítání služby vojenské do přípravné praxe notářské nelze zde vůbec mluviti,1 neboť podle povahy věci započtení má význam jen tam, kde od vykázání praxe určitého druhu závisí dosažení jistých oprávnění podle zákona, jako na př. zápis do seznamu advokátů (vládní nařízení z 9. prosince 1919, č. 691 Sb. z. a nař. a vládní nařízení z 23. března 1920 č. 176 Sb. z. a nař., postup do vyšších hodnostních tříd) atd.
Praxe, kterou koná notářský kandidát po dovršení předepsané čtyřleté praxe, není praxí toho druhu. Podle § 10 a 11 not. řádu rozhoduje o žádosti za jmenování na základě návrhu notářské komory a sborových soudů I. a II. stolice ministr spravedlnosti, nejsa vázán o výběru kandidátů. Není proto také zapotřebí nějaké normy o tom, jak má býti posuzováno stáří kandidátů ve službě notářské a neměl by výnos žádaný žádného zákonného podkladu. Srovnání se započtením podle vl. nař. z 9. prosince 1919 č. 651 Sb. z. a nař., která ostatně vztahují se jen na kandidáty advokacie, kteří před nastoupením vojenské služby byli zapsáni do seznamu kandidátů, nebo byli v praxi soudní podle § 2a (B) započitatelné do praxe advokátní a na kandidáty, kteří do roka po složení právnických studií službu vojenskou nastoupili a do roka po jejím skončení vstoupili do praxe, není proto případné.
Za ministra: Hartman v. r.

III. výnos ze dne 3. června 1929 číslo 21481/29:

Více kandidátů notářství domáhalo se znovu toho, aby doba, kterou ztrávili ve vojenské válečné službě před vstoupením do přípravné služby, byla jim započtena.
Valná hromada Spolku československých kandidátů notářství usnesla se 21. dubna 1929 na tomto usnesení:
»Valná hromada uznává, že válečnou službu vojenskou před zápisem do seznamu kandidátů konanou do přípravné praxe notářské započítati nelze, avšak žádá opětně o to, aby při posuzování kvalifikace za stejných ostatních kvalifikačních předpokladů příslušné instance vzaly zřetel ke skutečně ztraceným létům válečným.«
Stanovisko toto kryje se se stanoviskem, které zaujalo ministerstvo ve výnosu z 21. srpna 1923, č. 31.975 sděleném všem notářským komorám v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a se stanoviskem zaujatým ve výnosu z 19. prosince 1924 č. 52.593.
V tomto bylo Spolku československých kandidátů notářství v Praze zdůrazněno zvláště, že podle povahy věci započtení má význam jen tam, kde od vykázání praxe určitého druhu závisí dosažení jistých oprávnění podle zákona. Praxe, kterou koná notářský kandidát po dovršení předepsané čtyřleté praxe, ať je se započtením vojenské služby válečné delší či bez něho kratší, nemá toho významu. Podle § 10 a 11 not. řádu rozhoduje o žádosti za jmenování na základě návrhů notářské komory a předložených posudků soudů, ministr spravedlnosti, nejsa vázán ve výběru kandidátů.
Ve skutečnosti také ministerstvo přihlíží při jmenování kandidátů notářských notáři k újmě, která uchazečům byla způsobena výkonem vojenské válečné služby, byť tato byla konána před zápisem do seznamu kandidátů notářství, to však jen potud a v tom rozsahu, pokud uchazeč byl válečnou službou ve svém postupu skutečně zdržen a je-li okolnost tato řádně prokázána.
Aby bylo zabezpečeno, že postup bude jednotný, žádají se notářské komory, aby v tabele kandidátů notářství bylo poznamenáváno nejen, jakou vojenskou službu vykazuje kandidát notářství, konanou i před započtením praxe, ale i aby bylo vyznačeno, kdy kandidát složil zkoušky nutné k nastoupení praxe a jaká část vojenské služby byla již započtena kandidátu do předepsané doby studijní.
V návrzích na jmenování budiž za stejných kvalifikačních předpokladů ku skutečnosti zkrácení kandidáta válečnou službou vojenskou přihlíženo a předpoklady zkrácení toho buďtež v nich zjišťovány. Obdobné platí tato ustanovení pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Ministr spravedlnosti: Dr. Mayr.
Jak v těchto výnosech je jasně prohlášeno, neexistuje tedy žádné započítávání vojenské služby válečné do přípravné praxe notářské, poněvadž vojenská služba není takového rázu, aby praxi notářskou mohla nahraditi. Praktikuje-li se pak fakticky takové započítávání při sestavování obsazovacích návrhů, postrádá taková praxe jakékoliv opory ve shora citovaných výnosech. V návrzích obsazovacích má býti ke zkrácení kandidáta válečnou službou vojenskou přihlíženo za stejných kvalifikačních předpokladů; má tedy při sestavování těchto návrhů rozhodovati především kvalifikace. Tato kvalifikace není dosud v zákoně samém nikterak definována. Notářský řád v §u 6 vypočítává pouze podmínky, jichž splnění musí žadatel k dosažení notářství prokázati; z ustanovení tohoto lze logicky vyvozovati, že žadatel je tím způsobilejší, čím více těmto zákonným podmínkám vyhovuje, tedy čím lépe vykonal studia teoretická, čím lepšího výsledku dosáhl u zkoušky praktické, čím lepší resp. delší vykazuje přípravnou praxi a čím lépe se vyzná v potřebných jazycích. To zajisté má na mysli též nařízení ministerstva spravedlnosti z 31. října 1887 č. 9172, jež pod pojmem kvalifikace označuje všeobecně »schopnosti a způsobilost«, se zřetelem na poslední odstavec §u 6 not. ř. zajisté způsobilost specielně pro místo, jež má býti obsazeno. Podle osnovy nového notářského řádu, vypracované ministerstvem spravedlnosti a navazující v tomto směru na dosavadní praxi, dlužno při určení kvalifikace vzíti v úvahu: 1. odborné vzdělání (znalost předpisů potřebných k úřadování), 2. schopnost a chápavost, 3. píli, svědomitost a spolehlivost ve výkonu služby, 4. způsobilost pro styk se stranami, 5. znalost jazyků, 6. výsledek zaměstnání a 7. chování.
Teprve jsou-li kvalifikační předpoklady u více žadatelů stejny, má býti přihlíženo k újmě, kterou kandidát výkonem vojenské služby válečné skutečně utrpěl, tedy k době, o kterou byl prokazatelně ve svém postupu bez vlastního zavinění zdržen, jako ke zvláštní skutečnosti, zajisté podobně, jako se přihlíží k jiným takovým zvláštního zřetele hodným skutečnostem, na př. činnosti vědecké, stavovské, poměrům rodinným atd.
V přehledu uchazečů, jenž se ke každému obsazovacímu návrhu připojuje, jest seřaditi kandidáty notářství pouze podle doby praktické služby justiční, a újma, kterou uchazeč vojenskou službou válečnou dle výše uvedeného skutečně utrpěl, se poznamenává v rubrice VIII. jako všecky ostatní okolnosti, jež mohou míti vliv na výsledek jeho žádosti (§§ 118, 153 a 155 n. ř.).

Citace:

Věstník Spolku československých kandidátů notářství. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1934, svazek/ročník 16, číslo/sešit 2, s. 26-27.