Вyl-li právoplatně přijatý člen společenstva usnesením valné hromady proti ustanovením stanov z družstva vyloučen, může domáhati se pořadem práva neplatnosti usnesení valné hromady.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 13. dubna 1924 Rv I. 90/24.
Krajský soud v Mostě G II 97/23.)
Žalobní prosbě člena družstva invalidů, proti jmenovanému společenstvu, o neplatnost usnesení valné hromady ohledně vyloučení žalobce z družstva jako jeho člena a ohled ně změny stanov, bylo ve všech stolicích vyhověno.
Z důvodů nejvyššího soudu:
Dovolání vytýká především zmatečnost z důvodu § 477 č. 6. č. ř. s. Leč v tom směru o námitce nepřípustnosti pořadu práva rozhodl již soud stolice prvé zamítavě a odvolací soud usnesení to potvrdil. Jde tedy o souhlasná usnesení obou nižších soudů a nemůže proto, nehledíc ani k ustanovením § 519 c. ř. s., dle předpisu §§ 528 a 42 odst. 3. c. ř. s. rozhodnutí soudu stolice druhé bráno býti v odpor (plen. rozh. nejvyšší. soudu ze dne 29. dubna 1924 pres. 1582/23).
Tím jest také právoplatně rozhodnuto, že tu není zmatečnost vytýkaná.
Pokud jde o rozhodnutí věci samé, není dovolání rovněž opodstatněno.
Po stránce právní poukázaly již oba nižší soudy na to, že v době, kdy žalobce usnesením valné hromady žalovaného družstva z družstva tohoto byl vyloučen, vyloučení to dle jasného znění stanov tehdá platných se vůbec státi nemohlo, když předpoklad pro vyloučení žalobce z družstva uvedený v čl. 7 III. stanov nebyl dán. Poněvadž dle stanov družstva platných v době konání valné hromady družstvo nemohlo žalovaného ani jednohlasným usnesením valné hromady vyloučiti, jest pro posouzení věci nerozhodno, zdali žalobce při této valné hromadě hlasoval proti svému vyloučení, či jenom proti němu protestoval, nebo konečně, zdali z hlasování, poněvadž šlo o jeho osobu, vůbec byl vyloučen.
Nebylo-li však vyloučení žalobce dle stanov družstva platných v době konání valné hromady, vůbec možno, zůstal žalobce přes usnesení valné hromady o jeho vyloučení členem žalovaného družstva, a v důsledcích toho ani usnesení o změně stanov nestalo se jednohlasně, jak toho stanovy čl. 13 výslovně žádají, a jest proto toto usnesení valné hromady neplatným.
Z toho plyne, že žalobce, který jak žalované družstvo samo připouští, má zájem na zjištění, že vyloučení jako z družstva je neplatným, má týž zájem na neplatnosti valnou hromadou usnesené změny stanov, a proto jsou i tu ohledně tohoto žalobního žádání podmínky určovací žaloby ve smyslu § 228 c. ř. s. Jsou tedy rozhodnutí nižších soudů vyhovující v tomto směru prosbě žalobní, stavem věci i zákonem odůvodněny a výtky rozsudků činěné lichými.
Jest sice správné, že ustanovení stanov (čl. 7 III.) o vyloučení právoplatně přijatého člena, může býti pro žalované družstvo i osudné, leč tvrzení odvolání, že by se ustanovení příčilo předpisům zákona o společenstvech nebo dobrým mravům, není správné, neboť družstvo, když se svého času o stanоvách usnášelo, mohlo a musilo si býti vědomo důsledku tohoto ustanovení stanov (»že člen právoplatně přijatý nesmí býti z družstva vyloučen«) a když se přes to na tomto znění stanov usneslo, musí vzíti na sebe případné obtíže, dotýkající se jeho práva, zbaviti se právoplatně přijatého člena, a nemůže nyní o ustanovení tom tvrditi, že odporuje zákonu nebo příčí se dobrým mravům, protože mu činí nemožným, aby se zbavilo nepohodlného člena.
Když však družstvo dle platných stanov ani jednohlasným usnesením valné hromady právoplatně přijatého člena z družstva vyloučiti nemohlo, je pro tento spor nerozhodným tvrzený důvod vylučovací.
Dovolání jeví se tedy bezpodstatným.
Dr. Kasper.

Citace:

Vyloučení člena ze společnosti s r. o.. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 4, s. 37-37.