České právo. Časopis Spolku notářů československých, 6 (1924). Praha: Spolek notářů československých, 84 s.
Authors:

Jak určiti sluší edikátní lhůtu při amortisасi státních čsl. stavebních losů?
Byla-li v amortisačním řízení stanovena v ediktu nesprávně lhůta ohlašovací, nemůže z toho, třeba prošla již lhůta rekursní, nabýti navrhovatel řízení žádných práv a proto lze stížnosti proti ediktu, i formálně opozděné v tom směru vyhovět
.


(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 19. prosince 1923 RI 1055/22.
Zemský soud civilní v Praze T 1140/22. Vrchní zemský soud RIV 611/23.)
K žádosti Xově za amortisaci čslov. stavebního losů vydal zemský soud civ. v Praze po dojití odpovědi ředitelství státního dluhu na první předepsaný dotaz vyhlášku ze dne 14. září 1922 T 1140/22, v níž stanovil lhůtu k uplatnění práv majitele umořovaných cenných papírů na jeden rok ode dne uveřejnění vyhlášky na soudní desce.
Proti usnesení ediktu tohoto znění podalo ředitelství státního dluhu stížnost, v níž uplatňovalo zmatečnost vyhlášky, již spatřuje v tom, že se v ní uvádí pouze lhůta jednoho roku bez ohledu na splatnost státního dluhopisu (losu). Vyhláška, má-li odpovídati ustanovení odst. 1 § 8 cís. nař. z 31. srpna 1915 č. 257 ř. z., musí obsahovati nezbytně klausuli »že ohlašovací lhůta běží ode dne prvého uveřejnění vyhlášky v úředním listě republiky československé a že lhůta tato nemůže se ukončiti dříve než uplyne rok ode dne splatnosti pohledávky« tudíž u státních losů ode dne splatnosti losu v tahu umořovacím, pokud se týče v tahu výherním.
Vrchní soud stížnost odmítl jako opožděnou, podotknuv, že tu nelze užíti § 11 odst. 2 nesp. pat., jelikož naříkané usnesení bez újmy práv navrhovatelových, jichž z právoplatného usnesení toho nabyl, změněno býti nemůže.
Nejvyšší soud dovolávacímu rekursu vyhověl, usnesení soudu rekursního zrušil a nařídil stížnost vyříditi věcně. Odůvodnění:
Řiditelství státního dluhu domáhalo se rekursem opravy ohlašovacího ediktu. Tomuto rekursu lze, je-li ve věci samé důvodný, vyhověti, aniž tomu brání ustanovení 2. odst. § 11 cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z., neboť rekurs netýká se konečného rozhodnutí umořovacího, které dosud vůbec nebylo vydáno, nýbrž týká se jen soudního usnesení, obsahujícího předběžné opatření, kterým má býti jen připraven základ pro konečné soudní rozhodnutí o návrhu umořovacím. Tímto předběžným opatřením navrhovatel nenabyl dosud práva na soudní výrok, že listiny, o něž jde, jsou neúčinny, jestliže lhůta, uvedená v ohlašovacím ediktu, uplyne bez výsledku. Konečné rozhodnutí prvého soudu o návrhu umořovacím by mohlo vzhledem na ustanovení § 8 cís. nařízení z 31. srpna 1915 č. 257 ř. z. také v případě, kdyby lhůta v ediktu byla uvedena nesprávně, vydáno býti teprve po uplynutí zákonné lhůty ohlašovací podle tohoto § 8. Okolnost, že rekurs do usnesení prvého soudu vznesen byl teprve po uplynutí zákonné lhůty rekursní, jest v tom V případě nedůležitá a soud stolice druhé neprávem užil jí k odmítnutí rekursu.
Dovolací rekurs, obsahující návrh na zrušení usnesení soudu rekursního jest podle toho oprávněn, pročež bylo rozhodnuto, jak uvedeno je nahoře.
Na to rekursní soud prvnímu rekursu ředitelství státního dluhu vyhověl a ohlašovací edikt prvního soudu v ten rozum změnil, že lhůta ohlašovací běží ode dne prvého uveřejnění ediktu v úředními listu republiky československé a končí po uplynutí roku od dospělosti pohledávky. Odůvodnění: Cís. nařízení z 31. srpna 1915 č. 257 ř. z. stanoví v § 8, že u listin, k nimž jsou připojeny listy úročné, důchodové nebo podílové (kupony) nemůže lhůta ohlašovací skončiti, dokud neuplyne rok ode dne splatnosti posledního vydaného listu a je-li pohledávka sama splatna dříve, ode dne splatnosti pohledávky.
Uváží-li se, že v § 7 téhož cís. nař. stanoví, že ohlašovací lhůta činí nejméně jeden rok pro oba druhy listin tam uvedených a srovná-li se s tím předpis druhého odstavce § 8 téhož cís. nařízení nelze nahlédnouti, proč by měl býti činěn rozdíl při stanovení konce ohlašovací lhůty těchto pohledávek. Vždyť nejen z těchto, ale i dřívějších ustanovení zejména z cís. pat. z 28. března 1803 č. 599 sb. z. s. je zřejmo, že zákon chtěl posunouti konce ohlašovací lhůty tak daleko až bude lze umoření vysloviti bez ohrožení práv poctivého držitele papíru.
Dr. Kasper.
Citace:
Edikátní lhůta při amortisaci státních čsl. stavebních losů. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 6, s. 51-52.