K důkazu o zřízení věna jest tenkráte třeba spisu notářského, jedná-li se o splnění smlouvy manželské o věno anebo uplatnění práv na zřízení věna proti osobám třetím.

(Rozhodnutí nejv. soudu z 23. dubna č. j. R I 290124.)
Okresní soud v Litoměřicích neschválil pozůstalostně a opatrovnicky návrh odevzdání předlužené pozůstalosti po Josefu Taussigovi, manželce zůstavitele Markéty Taussigové z toho důvodu, že přihlášená vdovou pohledávka věna 40000 Kč prokázaná jednak potvrzením zůstavitele jednak slyšením osob přezvědných pro nedostatek zřízení spisu notářského po právu nepozůstává.
Krajský soud v Litoměřicích usnesení toto potvrdil.
Nejvyšší soud dovolávacímu rekursu Markéty Taussigové vyhověl, usnesení nižších soudů zrušil a spisy vrátil soudu pozůstalostnímu, aby znovu rozhodl, a sice z těchto důvodů:
Podle názoru nižších soudů není nárok stěžovatelky na vrácení věna z pozůstalostního jmění jejího manžela a na zařadění tohoto jejího nároku mezi pozůstalostní dluhy proto opodstatněn, že nebyla o věně zřízena smlouva ve formě notářského spisu, jak jest stanoveno v § 1 zák. z 25. července 1871 č. 76 ř. z. a také potvrzení o přijetí věna, nemajíc formy, k platnosti jeho uvedeným zákonem požadované, jest neplatně.
Toto stanovisko nižších soudů nelze sdíleti, protože se zakládá na nesprávném použití právě citovaného zákona a odporuje, pokud jde o neuznání nároku rekurentky na vrácení věna a zařadění nároku toho mezi pozůstalostní dluhy, ustanovení § 1229 obč. zák. Otázka platnosti zřízení věna pro nedostatek předepsané formy notářského spisu: (§ 1 shora uvedeného zákona) přišla by v úvahu, kdyby se jednalo o splnění manželské smlouvy o věno, nebo kdyby šlo o uplatnění práv ve zřízení věna proti osobám třetím, na jichž ochranu před manželskými smlouvami na oko zmíněný zákon zvlášť pomýšlel. Avšak o to zde nejde.
Bylo-li, jak tvrdí rekurentka, věno zřízeno ber zachování předepsané formy a věno manžel obdržel, nemohlo zřízené věno za trvání manželstyí; vzhledem k ustanovení § 1432 obč. z. ovšem býti zpět požadováno, ale smrtí manželovou, kdy přestal důvod podržeti si věno, pro manžela po případě pro jeho pozůstalost nastala povinnost věno pozůstalé manželce vrátiti. Tak výslovně stanoví § 1229 obč. zák., a to bez ohledu, zdali věno zřízeno bylo manželkou samou, či povinnou k tomu osobou třetí.
Okolnost, že o přijetí věna nebyl sepsán notářský spis, nýbrž jen soukromá listina, nároku vdovy na vrácení věna nevadí, раk-li jen přijetí věna jest jinak, na př. seznáním přezvědných osob prokázáno. Dotyčný důkaz jiným způsobem, než notářským spisem, vyjmouc v konkursním řízení (§ 55 k. ř.), zákonem ze dne 25. července 1871 č. 76. ř. z. není vyloučen; dle tohoto zákona nemají jen listinná potvrzení o přijetí věna bez notářského spisu platnosti a tudíž ani důkazní moci.
Z toho, co řečeno, plyne, že pokud nárok rekurentky na vrácení věna a zařádění tohoto nároku mezi pozůstalostní dluhy byl ze shora uvedených důvodů zamítnut, nestalo se tak po právu a bude nyní třeba zkoumati, zda-li zřízení a přijetí věna jest, nehledíc k tomu, že mezi účastníky o tom není sporu, i jinak, totiž seznáním přezdvědných osob prokázáno a dle toho bude pak rozhodnutí o oprávněnosti nároku rekurentky na vrácení věna a po dalším případném šetření (§ 185 nesp. pat.) nároku na odevzdání pozůstalosti jure crediti.
Dr. Patsch.

Citace:

Zřízení věna. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1924, svazek/ročník 6, číslo/sešit 4, s. 35-36.