Komanditní společnost může býti komplementářkou jiné komanditní společnosti.
Cizozemská akciová společnost může býti komandistkou tuzemské komanditní společnosti bez průkazu o tom, že byla k obchodování v tuzemsku výslovně připuštěna.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. července 1924 RI 524/24.
Obchodní soud v Praze Firm 5408/24.)
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu podanému proti usnesení jimž potvrzeno bylo zamítnutí opovědi firmy společnosti komanditní.
Důvody: Není tu předpokladů § 16 cís. pat. z 9./8. 1854 č. 208 ř. z. byť i nebylo lze souhlasiti ve všem s právním názorem nižších stolic.
Především nelze sdíleti náhledu, že by komanditní společnost nemohla býti komplementářem jiné komanditní společnosti.
Praxe a částečně i nauka ustálila se po dalším kolísání v ten rozum, že veřejným společníkem veřejné společnosti mohou býti nejen osoby fysické, ale i právnické, ano že mohou jimi býti i společnost veřejná a komanditní. Nejvyšší soud přistupuje v tom směru ke stanovisku, jež zaujal bývalý vídeňský nejvyšší soud v rozhodnutí z 20. června 1906 č. 10078, zapsaném do repertoriu nálezů pod č. 194, poukazuje zejména k tomu, že zákon účastenství společností veřejných a komanditních na veřejné společnosti nevylučuje a nelze zejména k opačnému úsudku dospěti ani z čl. 111 a 164 obch. z., dle nichž řečené společnosti mohou provozovati obchody pod svou firmou, čímž nikterak ještě není řečeno, že by společnosti ty nemohly jiným způsobem nabývati práv neb býti zavázány. (Srovn. čl. 114 obch. z.) Názor tento dochází také opory v zákoně ze dne 10. června 1903 č. 133 ř. z. o revisi výdělkových a hospodářských společenstev, jehož § 1 nařizuje revisi ve všech případech, ať členství je omezeno na fysické osoby, či vztahuje se též na korporace neb obchodní společnosti, čímž výslovně uznává, že obchodní společnosti mohou býti členy společenstva. Není proto důvodu, proč by nemohla býti veřejná nebo komanditní společnost také společníkem veřejné společnosti.
Může-li však býti komanditní společnost veřejným společníkem veřejné společnosti, může zajisté býti i komplementářem jiné komanditní společnosti, neboť v obou případech rozsah v jejího ručení jest týž, ručí totiž celým svým jměním.
Oba nižší soudy přezkoumávajíce v té příčině zápis komanditní společnosti »X spol. s ruč. obm. a spol.«, která má býti komplementářkou nové komanditní společnosti, pokládají dále za nepřípustnou aby cizozemská akciová společnost byla komanditistkou tuzemské společnosti komanditní, neprokáže-li, že byla ve smyslu cís. nařízení z 29. listopadu 1865 č. 127 ř. z. k obchodování v tuzemsku výslovně připuštěna.
Ani tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Cís. nařízení, k němuž nižší soudy poukazují, upravuje připuštění cizozemských akc. společností a komanditních společností na akcie k provozování obchodů v tuzemsku.
Účast těchto společností na tuzemské komanditní společnosti jako komanditistek není však provozováním, jich obchodů, nýbrž prostou účastí kapitálovou, vkladem (§ 150 obch. z.) bez jakéhokoli vztahu ku provozu vlastních jejich obchodů a věc má se stejně tak, jako kdyby se vkladem účastnila cizozemská osoba fysická, kde se také nežádá zvláštního připuštění. Obdoba výnosů ministerstva vnitra ze 4. března 1919 č. 6618/19 a ze dne 14. července 1921 č. 46902/21 (uveřejněných ve věstníku spravedlnosti 1919 str. 38 a 1921 str. 110), jež vyžadují zvláštního připuštění k účasti cizozemských akciových společností jako členů tuzemské společnosti s ručením obmezeným, nelze se v tomto případě dovolávati, poněvadž o členech společností s ručením obmezeným lze ovšem do jisté míry tvrditi, že provozují obchody.
Naproti tomu dlužno souhlasiti s názorem obou nižších soudů, že nelze připustiti za komplementáře komanditní společnosti cizozemskou společnost s r. ob., pokud nebyl její tuzemský závod (§ 107 zákona ze dne 6. března 1906 č. 58 ř. z.) zapsán v obchodní rejstřík, což dosud prokázáno nebylo. V tom směru stačí poukázati ku správným důvodům napadených usnesení. Z toho důvodu byla tedy právem zamítnuta opověď nové komanditní společnosti.
Dr. Kasper.